Přízrak

Asi nejnudnější duchařský film, jaký jsem kdy viděl. Takovou postmortalitu bych si prožívat nepřál. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu z prosince 2013. Text jsem pokrátil a zbavil jsem jej divergentních motivů. Nakonec tam dojde i na to obligátní prostěradlo. - - - (...) Koukám, kde jsem se to ocitl. Těžko se v tom vyznat, ale je zřejmé, že nebe, peklo a očistec nejsou žádná oddělená místa. Všechno je v jednom. Bytosti, které to tam provozují, obsluhují a dirigují, jsou neviditelné, ale přesto je lze jasně vnímat a slyšet. Říkám jim strážci. „No jasně, hen tó pan. Co bys čekal jiného?“ říká mi jeden z nich. Pak mě někdo zkoukne a já slyším: „Á, tak už je tady. Očistec!“ Chvíli se tam motám a snažím se zorientovat. Ptám se jednoho ze strážců, kde bych našel Boha. „Bůh jsme my, ty vole!“ směje se strážce.     Jeden strážce ke mně přistoupí a spustí. „Jó, ty seš tady novej. Hned se ti budem věnovat. Ale máme tu hroznej fofr. Je třeba, abys chvíli máknul a zaskočil jako žalobce u soudu s jedním židem.“ Najednou zasedám u soudu. Příchozí duše patří nějakému ortodoxnímu židovi z Izraele. Nikdy jsem ho neviděl a nic o něm nevím. Zdá se však, že to byl slušný člověk. Jsem vyzván, abych přednesl žalobu. Žid na mě letmo pohlédne. Nějak vyrozumím, že mě coby žalobce pokládá za Satana a že je trochu překvapen, že Satan vypadá jako postarší gój oblečený v černých džínách a v odrbané modré bundě. Ale jestli mu JHVH vybral za žalobce právě takového Satana, tak pro to jistě měl důvod a není třeba o tom spekulovat a tím méně je třeba na Satana hledět – čtu v mysli onoho zbožného muže. O judaismu toho moc nevím, ale Šulchan aruch jsem četl a mám jej ve své knihovně, vlastně, ach sakra, měl jsem! Namátkou vyjmenuji několik drobných porušení halachických pravidel. Souzený se k nim přizná. Slyším výrok: „Jsou to jenom prkotiny. Bude ti dáno spočinout v lůně Abrahamově.“     „Ale stejněs’ mu to dobře nandal,“ libuje si strážce. „Ten chlap byl rabín, vole.“ A vysloví nějaké jméno, které jsem určitě už kdesi četl. Potom ještě přivedou Gustáva Husáka. Slyším: „Za pár dní ti to tady končí. Připrav se, Gusto. Budeš se znovu inkarnovat.“     Konečně se mi dostane individuální péče. Strážce ke mně takto zahovoří: „No, ty se tady nějaký ten pátek zdržíš. Mezitím budeš strašit. Zaškolíme tě, ale nejdřív si vyber, co bys chtěl dělat. Mohl bys dělat třeba hřmotícího ducha, kvílícího ducha, světélkujícího ducha, mlžného ducha...“ Říkám, že bych měl zájem o kariéru inkuba. Strážce odpoví, že by to šlo, ale upozorní mě, že v této profesi záleží na tom, aby se duch uměl dobře materializovat. Říkám, že zaživa jsem celkem úspěšně materializoval řadu duchů. Tak proč bych po smrti, sám jsa duchem, nemohl materializovat sebe? (...) Probíhá školení. Je to něco mezi přednáškou z metafyziky a kurzem tantry. Trénuji materializaci a jsem chválen za dobré výsledky.     Ležím v posteli s nějakou pěknou holkou. Máme za sebou už pár čísel, panuje těžká pohoda a vlídně spolu rozmlouváme. Najednou někdo zvoní. Slečna vstane a říká, že je to kamarádka, která si jenom přišla vypůjčit skripta: „Ale pro jistotu přes tebe přehodím prostěradlo. Materializuješ se tak dokonale, že tě mohou vidět i jiní lidé. A ne abys po ní koukal!“ No to je tedy vážně očistec... (25.05.2024) (méně) (více)