The Nightingale

Postavami jednorozměrné a filmařsky lampasácké revenge brutality mi v rámci žánrových guilty pleasure nevadí, ale The Nightingale chce se svým velmi omezeným vypravěčským talentem, schopným maximálně spomenutého, být tematicky významnou výpovědí o kruté době osídlování Austrálie Angličanama s jejich povýšenectvím a krutým zacházením jak s aboridžincema, tak trestancema. Zavraždění batolata, znásilňování, zabíjení sedláckých rodin jen pro zábavu. Po velmi silném úvodu, naznačujícím brutální revenge flick, film postupně přelaďuje na duchaplnější cíl, přičemž celý čas působí jako drahé cvičení průměrného žáka filmařiny. [Helsinki IFF] (29.09.2019)

„VÍTEJ V NAŠEM SVĚTĚ PLNÝM NEŠTĚSTÍ…“ ///    Revenge western z časů australskejch… Těšil jsem na podobnou pochoutkou, jakou bylo Brimstone. A v lecčems to moje očekávání naplnilo. Třeba v drsnosti. Příběh je plnej bolesti a utrpení… ovšem je trochu rozvláčnej. Taky sere ta ženská – když jde vo hovno, dělá „chlapa“, ale jinak je to píča. A možná i kvůli tomu je to tak zbytečně dlouhý a spíš to votravuje, než zvedá emoce. Fajn je prostředí – skoro furt jsme v lese a zelená (jak známo) uklidňuje. Když už se zdálo, že to nikdy neskončí… KONEC! Ač nerad, říkám „Sláva!“.   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Když vidím našince – zastřelím ho! 2.) Znásilnili mě. Několikrát…  /// Thx za titule „Num71“.     /// PŘÍBĚH  ***  HUMOR  ne  AKCE  *  NAPĚTÍ  ** (10.10.2021)

Rovnako ako v Brimstone, aj u Nightingale by muselo byť to množstvo krutosti a zla zobrazené ešte trochu iným spôsobom, aby sa dalo brať aj ako niečo viac, ako len krvavé explo. A pokiaľ tomu celý čas aj tak veríte, akonáhle pozvú domorodca k stolu, od toho okamžiku sa to skrátka rozpadne. Najviac zo všetkého uveriteľnosti pomáha nie režisérka, ale Aisling Franciosi, ktorej výkon je hlavne v momentoch hnevu (po úvode) uveriteľný a nepríjemný. Z režijných nápadov ma bavili pohľady na lesnú, mesačnú oblohu, počas bezmocnosti tých zlých vecí. Bezmyšlienkovité vraždenie každého decka a domorodca tomu naopak ubralo najviac zo všetkého. 65% (02.04.2020)

Autorka Babadooka natočila syrové drama z historie Austrálie, které je špinavé, depresivní, beznadějné a hnusné, všichni se chovají jak hajzlové. Oprášila historku z Bronsonova Přání smrti (nebo z westernů), jen místo chlapa se mstí baba. Hnusná, s křivými zuby a pěkně vyžraná. Na feministické revenge filmy fakt nemám náladu, a pokud filmu ještě navíc chybí nadhled a ještě má zbytečně přestřelenou stopáž, zaujme mne na něm maximálně australská příroda. Nelíbí se mi ten film a nemám ho rád. (22.11.2019)

Jennifer Kent režisérka Babadooka servíruje Australský Rape and Revenge, který rozhodně není pro běžné a mainstream publikum, především NE pro těhotné ženy! Píše se rok 1825 a hlavní hrdinka Clare je mladá Irská trestankyně, která nahání Britské vojáky v Tasmánské drsné přírodě, kteří spáchali neodpustitelný a hrůzný akt násilí na její rodinu a k tomu ji pomáhá Australský domorodý stopař, který také zažívá trauma z násilných činnů v minulosti. Po delší době tu máme opět tíživý, mrazivý, bezvýchodný, sakra nepříjemný a znepokojivý film, který se neštití násilí na ženách či dětí. Scéna v chatě se znásilněním bude rozhodující pro diváky, zda budete tolerantní, anebo film vzdáte. Na to, že film režíruje žena, tak má nečekaně větší "koule" než od jiných režisérů. Mínusem bylo pro mne pomalejší tempo a trošku přehnaná stopáž, ale jinak se jedná o solidní film, který mému oblíbenému subžánru dodává jiný rozměr. 75% (26.10.2019)