Richard Jewell

Velice kvalitně natočené drama podle skutečných událostí. Richard Jewell zachrání stovky lidí, stane se z něj hrdina, aby ho vzápětí média a FBI obvinili, že to on je atentátník. Totálně mu zničili život, jen aby to měli na koho hodit. Celých 6 let si někteří o něm mysleli, že to udělal, až po 6 letech našli skutečného pachatele. A 5 let na to dostal infarkt. Opravdu emotivní příběh a musím ocenit výkon Sama Rockwella, který opět válel. (22.11.2020)

Eastwoodova cesta od westernů k morálně burcujícím tématům byla naštěstí poměrně rychlá, takže měl dostatek času propracovat se k dokonalosti. Tato kritika a především varování před narůstající mocí médií se velice povedla. Přes noc z vás udělají hrdinu, ti stejní z vás lusknutím prstu udělají nepřítele státu. Po Vlajkách našich otců zřejmě nejkritičtější Eastwoodův film. Jen mám pocit, že místy Eastwood příliš tlačí na emoce. Ten závěr v restauraci už byl poněkud přes čáru. (13.02.2020)

Kmet Clint měl dvě možnosti. Nechat diváky neznalé faktů alespoň trochu v nejistotě, jestli v tom ten duchaprostý mamánek nemá své tlusté prstíky, nebo se o to ani náznakem nepokusit a zvolit jednodušší cestu, která má prvoplánově vyvolat rozhořčení nad činností Federal Bureau of Idiots a vzbudit lítost nad obětí mediálně-úřednické štvanice. Zvolil to, co zvolil, ale pak měl mít mnohem lépe napsané záporné postavy (žurnalistická mrcha Wilde, které máte přát, aby oštěp Honzy Železného opustil výseč olympijského stadiónu a našel si ji, je toho příkladem) a neservírovat některá sentimentální fiaska (tiskovka). Díky patří Rockwellovi, který to tahá z bryndy buldozerem.. (13.05.2021)

Když napíšu, že Clint Eastwood je pro mě nejobdivuhodnější filmař současnosti, možná si budete myslet, že obdivuji hlavně to, že na prahu devadesátky pořád točí. A navíc tak skvěle. To je určitě pravda, ale já ho ještě víc obdivuji za to, jaká témata si vybírá a jak je dokáže zpracovat. Richard Jewell je další z jeho „obyčejných hrdinů“, který prožil něco, čemu by se tak úplně nechtělo věřit, kdyby se to doopravdy nestalo. Ovšem na rozdíl od Sullyho Sullenbergera, jemuž hrozila „jen“ ztráta kariéry, Richard Jewell stojí před elektrickým křeslem a díky tomu, že je vlastně přerostlým zásadovým dítětem a bezmezně vzhlíží k představitelům zákona, si do toho křesla navíc sám pomalu a ochotně sedá. Ten příběh je úžasně děsivý. Bez výjimky skvěle zahraný (kdybych měl někoho vyzdvihnout, bude to kromě P. W. Hausera můj oblíbený chameleon Sam Rockwell) a hlavně tak krásně vyprávěný, pomalým baladickým způsobem s občasným odlehčením v podobě citlivého humoru, který divákovi uleví a zároveň podtrhne absurditu celé té situace. Nádhera. (17.01.2020)

Díky Walteru Hauserovi překvapivě podkožní podívaná! Tomu tlouštíkovi jsem VĚŘIL všecko. Můj oblíbenec Rockwell se jím nechal dobrovolně zastínit, Kathy Bates obsadila druhou příčku hned po svém synáčkovi, bohužel Olivii Wilde tu její druhou polohu se slzami nevěřím - a vlastně ani ne moc tu první. Film, ve kterém dýcháte a bulíte s hlavním HRDINOU. (26.04.2020)