Richard Jewell

Až sa nepokojne mrvím pri konštatovaní, že Clinta Eastwooda mám radšej v úlohe režiséra, než v úlohe herca. I keď aj do režisérskej práce sem-tam prenikne niečo z jeho stvárňovaných chlapáckych postáv. Dokonca aj v prípadoch filmov nakrútených podľa skutočnej udalosti, akými boli v poslednej dobe Sully a Richard Jewell. Je to prípustnéí v rámci autorskej licencie, ale nebyť toho pritlačenia na jednu strunu a prehliadnutia niečoho iného, nemaql by som problém siahnuť po najvyššom hodnotení. Richard Jewell je dobre pozerateľný film, ktorý nie je pre diváka úplne jednoduchým zážitkom. Hlavný hrdina je dobromyseľný, nesympatický tučko, ktorý sa nechtiac dostane pod sústredený tlak štátnej moci a médií. A tomu sa ťažko odoláva. Američania sa veľmi radi prezentujú ako krajina, kde vládne demokracia a zákon a preto je potrebné, aby vznikali filmy podľa skutočných udalostí, akým je Richard Jewell, lebo im trochu narúšajú ich utkvelú predstavu. (07.03.2021)

Clint Eastwood (89 let) je workoholik jako blázen a v důchodu ho to evidentně nebaví. Je skutečně obdivuhodné, jak nejen na tomto filmu není nikterak absolutně znát, jakého věku tento obdivuhodný režisér je a kolik energie stále má. Mimochodem jsem si Richarda Jewella užil více než poslední Clintovo filmy (The 15:17 to Paris, The Mule i vlastně Sully), stále je to jeden z těch tvůrců, jež se vyplatí kompletovat, jelikož si vybírá zajímavé náměty. Konkrétně o tomto, v Americe tolik propíraném případu, jsem vůbec nic nevěděl a to je pro jistou nepředvídatelnost příběhu vždycky ku prospěchu...těch 80% je bezpochyby zasloužených a k tomu všemu je tu můj velký oblíbenec Sam Rockwell, byť s ponožkami v sandálech. A to to přitom tak prošumělo kiny, že jsem to ani extra neregistroval... PS : Paul Walter Hauser loni převedl jednu z nejpůsobivějších proměn a měl být vyslyšen na Oscarech...8/10 (11.05.2020)

Eastwoodova cesta od westernů k morálně burcujícím tématům byla naštěstí poměrně rychlá, takže měl dostatek času propracovat se k dokonalosti. Tato kritika a především varování před narůstající mocí médií se velice povedla. Přes noc z vás udělají hrdinu, ti stejní z vás lusknutím prstu udělají nepřítele státu. Po Vlajkách našich otců zřejmě nejkritičtější Eastwoodův film. Jen mám pocit, že místy Eastwood příliš tlačí na emoce. Ten závěr v restauraci už byl poněkud přes čáru. (13.02.2020)

Další Clintova vyladěná pecka. Hladce klouzající příběh ještě podtrhují herecké výkony. Tahoun Sam Rockwell podporuje Housera v každé společné scéně. Chvíle Richardova rozčilení tak nádherně vynikají. Olivia Wilde jako tvář médií mohla velmi snadno spadnout do klišé, ale nakonec překvapivě válí a Hamm jako amorální zmrd z FBI je ztělesněním všeho co na represivním aparátu nesnášíte. Ve finále jde o další bitvu člověk vs vláda a média, ale natočenou s takovou grácií, že tam tu pátou hvězdu vlepím. Příběhy o tom, že ani vláda, ani média nemají vždy pravdu se neomrzí. Zvlášť v této době. (18.11.2020)

Jak se z národního hrdiny stane nepřítel číslo 1. Clint Eastwood sice stárne (na jaře mu bude 90 let!!), ale nepolevuje. A znovu je velmi intenzivní. I samotné bezmála třicetiminutové čekání na nemilou událost z koncertu v průběhu letní olympiády má tempo, tah na bránu, diváka vtahuje. Následuje několikeré selhání profesní etiky (začne to u Olivie Wilde, následuje dalšími senzacechtivými novináři, všemu předchází kroky zoufalých agentů, kterým při vyšetřování chybí stopy). Od začátku víme, že prosťáček Jewell pachatelem není, kromě úkonů FBI i tlaku médií sledujeme dopad na sekuriťákovu matku. Do široka rozkročené polohy morálky jsou zajímavé a hlavně fungují, samotná práce novinářů a agentů má naopak podivný vývoj a chtělo na tom ve scénáři ještě (docela dost) zapracovat. Baví naopak přestřelky s právníkem v podání v posledních letech nesmírně zajímavého Sama Rockwella. Vitální Eastwood si vybral další z reálných životních osudů, ač jsme o nějakém Jewellovi kdysi slyšeli, dávno jsme zapomněli (stejně tak vyzdvihl nouzově přistávajícího pilota Sullyho, hrdinský čin ve vlaku mířícího do Paříže nebo „hrdinu“ v podobě nejúspěšnějšího amerického odstřelovače v Iráku). Jeho hon na moderní čarodějnici má své momenty, je poctivý, i když tentokrát se o nějaké překvapení nebo silnou pointu nesnažil. Snažit se měl ale víc v otázce emocí, to bych mu vytknul. Možná se sluší připomenout, že pachatel stojící za výbuchem, po kterém zůstali mrtví a přes 100 zraněných, spravedlnosti unikal více než pět let. Pravicový extremista nakonec dostal doživotní trest. 75% (10.02.2020)