Katapult

Začátek 80. let byl bezva, uvolnili se scénáře, které zatrhla normalizace a diváci se konečně dočkali mírně pervesního Katapultu stejně jako Zániku samoty Berhof. Nu, téma načrtnuté Páralem je fajn a já jsem velmi ráda, že jeho finální podobu mu dodal až Jireš v době, která už si s dneškem skutečně tyká, takže je velmi nadčasová. Klasický příběh proutníka, který má všeho dostatek, příjemnou a hezkou ženu, milé dítě, pěkný byt i vhodnou práci... ale propadá se do stesku z rutiny. Má o sebe natolik velký strach, že řešení vidí jen v započetí nového dvojího života, značka Don Juan. Toto rozhodnutí lze překvapivě velmi snadno zrealizovat za pomoci inzerátu k seznámení. A pak už to jde jako na drátkách, náš Don Juan si ponechává manželku v záloze a pravidelně střídá kolekce žen v různém stadiu zamilovanosti. Jedna je mladá, jiná je zralá, jedna je zemitá, jiná je intelektuálka, jedna si jím nahrazuje svého zesnulého muže, jiná se chce vdávat poprvé. Je to pestrý svět, alarmující, velmi reálný, na který by se nemělo zapomínat ani nad ním přivírat oči. Kvalitní obsazení by též mohlo přesvědčit naše TV dramaturgy k častějším reprízám a osvěžit tak TV okna. Bylo by to velmi záhodno. (11.11.2016)

S těma ženskejma byl Bartoška jak nepříčetnej a tím si samozřejmě zcela získal moje smypatie. Za holčinama jezdil Bartoška vlakem a na jednu z nich měl čas jenom tři minuty, protože mu už zpátky nejel žádný vlak, tak otevřel okýnko ve vlaku a prej "Ahoj já jsem Petr, nemůžu vystoupit, protože mě to za tři minuty jede zpátky." A samice na péroně "Ahoj já jsem Lenka a tady jsem ti upekla buchty." Bartoška po nich hrábnul z okýnka a vlak už se začal pomalu rozjíždět. Tomu se říká RANDE a ne ty nechutný dlouhý romantický cancy někde v přírodě při západu slunce. Ne, né, hezky přijedu, vezmu si od holky jídlo a zase jedu zpátky. BARTOŠKA NA HRAD !!!!!!! (26.02.2009)

Tenkrát, když výraz „sociální síť“ byl jenom pojem v sociologii, počítačové algoritmy zjevně nebyly úplně nejspolehlivější (pokud to nebylo tím, že JJ byl veskrze průměrný kádr). Díky tomu jsou ale Joštovy zálety s typově dost různorodými objekty mnohem zábavnější. Páralův (brýlatý Bartoška je dokonce autorovi v některých záběrech podobný) dusivý stereotyp vedoucí k zmechanizování je nejvtipnější při večerním sledování televize á la „zabili Bradleyho“ z Vesničky mé střediskové a nejpůsobivější v panelákových kamerových celcích. Pozoruhodné je i to, jak se Jošt ochotně přizpůsobuje představám všech pěti žen - tedy dokud nepochopí, že ze zrychlujícího kolotoče musí vyskočit dřív, než bude úplně pozdě.  Linie „vdova po hajném“ je vtipná i mrazivá zároveň. Sídlištní estetika, nedostatkové zboží (hajzlpapír a ledvinky) a ironický soundtrack z hitů Karla Gotta. A Tomáš Halík, budoucí papežský poradce pro dialog s nevěřícími, tu přísně zkoumá hrdinovu duši Rorschachovým testem. ________Materiál pro sociology a podhodnocený film. (22.08.2022)

Jeden z poměrně málo příspěvků v české kinematografii na téma - jak naplnit život jinak než fádně. Na to, že film natočil Jireš, tak jsem byl překvapen, že z různých scén se vytváří přiriozeně humor, jak tomu je i v životě, a často to umocňuje spor o blbosti, díky nimž hodně lidí udržuje svůj život pod pokličkou.***Nejtragikomická scéna - Jacek Jošt má málo času, ani nevystupuje na nádraží z vlaku, a tam se setkává s další životem zklamanou ženou, která je ráda jen za to, že ho uviděla, že se její představa zhmotnila, a Jacek Jošt jede dál, za další kandidátkou na obohacení jeho života a s otázkou - jaké to bude?***(5.10.2010) (05.10.2010)

Tři hvězdičky si film zaslouží už jen proto, že alespoň trochu experimentuje a nedrží se klasické narace. Což jak je vidět některé pobouřilo a zmátlo (uživatel dobytek, patrně zástupce obyčejného diváka, který není na žádné pokusy s narací zvědavý.). Já jsem byl naopak rád, kdyby byl tenhle příběh vyprávěn lineárně, tak už je úplně o ničem ( nehledě na to, že by to ani nešlo, protože hrdina by nemohl stíhat paralelně 5 vztahů). Ovšem abych vás příliš nenalákal, jedná se o standardní mixování snu a reality, které jste viděli už milionkrát. V roce 83 to ale byla jistě příjemná změna. (12.04.2012)