Prodloužený čas

„Tak já nevím, jsi spíš estét, nebo ješita?“ - „Voboje!“ Ješitný estét Svozil (skvělý Kopecký) je pán v letech, který si dobře uvědomuje své stáří, tím spíš, že je obklopen mládím v rozpuku. Se svým stavem je smířený, dokud se nedozví pravdu o svém zdravotním stavu. Pak se najednou z jinak energického, činorodého a sarkastického kmeta stane pohublý, zpomalený, ustrašený stařec bez jiskry. Najednou má „starej tatrman s bolavým žaludkem“ obavy z toho, že ztratí své „poupátko“, nedopíše knihu a vůbec neustojí hrozící konec. Naštěstí horší chvíle střídají i ty lepší, kdy optimistická skepse spolu s cynickým humorem (typu narážek na vdovských důchod) jsou vlastně příjemné, skoro až hřejivé. V těchto momentech mě film, který disponuje i noblesou, životními pravdami a odlehčením vážného tématu, bavil nejvíc. Proto jsem i podobu konce kvitoval. Za mě solidní 4* pro Jaromila Jireše. „Pane profesore…ono to asi bude pravda, ale to může mít nedozírné následky!“ - „Paní Štálová, mně teď leží na srdci spíš následky dozírné než nedozírné.“ (31.05.2020)

Témata nemoci a upřímnosti za upřímnost. Hodně jednorozměrný scénář nenabízející mnoho rytmičnosti, standartní přínos Kopeckého herecké osobnosti, osvěžující Fischerová, všemu schází ještě trochu režijního důrazu na celkové vyznění, původní i nepůvodní ♫ hudba bohužel jen potvrzuje nedostatky scénáře, dobře vyzní organické začlenění děl mistrů malířství. Pro televizní formát téměř 4*, jako film necelé 3. (21.04.2013)

Dramatický příběh stárnoucího profesora dějin umění, který se dozví, že má rakovinu. Pod tíhou této diagnózy se rozhoduje užít si zbytek života jak to jen jde, bez velkého domýšlení důsledků, neboť ty se ho již nebudou týkat. Ožení se se svou milenkou, řekne svému nadřízenému bez skrupulí, co si myslí o způsobu jeho výuky a vlastně začne žít typem života "po mě potopa". Obrat v diagnóze a nepotvrzení metastáz najednou obrátí jeho nedávné činy proti němu, jenže ty už není možné vzít zpět. Drama se prolíná s mírně humornými situacemi, vážnost a serióznost příběhu podtrhuje výkon Oty Sklenčky, nonašalanci výkon Miloše Kopeckého. Velmi příjemné. (02.11.2008)

Dost mě překvapilo (a mile překvapilo), že i když je to o umírání na nevyléčitelnou nemoc, tak Jireš k tomu tématu přistoupil úplně jinak než ostatní. A když to říkám já, tak je to fakt co říct, jelikož filmy o tomhle vyloženě nesnáším. Tady se ale ke smrti a umírání celkově přistupuje jako k něčemu, čemu se nedá vyhnout a ani se na to nedá nějak připravit a podle toho jedná i ten profesor, který s tím chvíli je smířený, chvíli jen tak čeká, chvíli se zase snaží svůj zbývající čas naplno... A mě do toho to "roztříštěné" vykreslení hlavní postavy hodně sedlo, protože to na mě působilo dost uvěřitelně a člověk s takovou diagnózou podle mě jen tak všechno nepřehodnotí, ale spíš se z té šokující zprávy bude neustále vypořádávat, více či méně. Je to i skvěle zahrané a slušně natočené, dokonce to i Jireš vedl tak, že kromě krapet mdlého úvodu jsem se u toho vůbec nenudil a ačkoli mám i určité výčitky k občas ne zrovna zdařilému budování vztahu mezi ústřední dvojicí (přeci jen, ten věkový rozdíl je velký a díky tomu ty dialogy nepůsobily vždycky důveryhodně), pořád je těch mínusů tak málo, abych nešel pod čtyři hvězdy. Navíc některé scény jsou hodně dobře vystavené a co mě potěšilo úplně nejvíc je to, že to ani trochu citově nevydírá :-) On je to totiž obrovský problém u filmů s takovým námětem, natočit ho takovým způsobem, aby za každou cenu neždímal z diváka moře slz, ale aby mu i tak zanechal z filmu silný dojem. A zvládá to skutečně málokdo a o to víc mě těší, že tady se to povedlo zrovna Jirešovi, ke kterému jsem si cestu zatím horko těžko hledal a od kterého jsem navíc jeden film se stejným tématem už viděl (Učitel tance) a mám k němu řadu výhrad. Ale aspoň chápu, proč ho Jireš zakončil tak, jak ho zakončil, protože jinak by asi byl až moc podobný Prodlouženému času. Popravdě ale stejně nevím, jestli jsem s tím závěrem tady spokojený, protože to vygraduje k úplně jiné myšlence, než bych kdy u takového filmu odhadoval - SPOILER profesor rakovinu nakonec nemá, žije dál, ale jeho život dopadne do určitého stereotypu, přinese to spíš negativa než pozitiva, ale takový je holt život asi každého z nás... Takže žádný konec ve stylu výběru ze dvou možností, ale tohle. Zajímavý nápad, a to nemyslím ironicky, jen nevím, jak moc mi to do předchozích událostí sedí, jelikož to působí, jako by se celý svět zničehonic změnil. KONEC SPOILERU 4* (23.04.2022)

Co může vzniknout, když můj oblíbený režisér natočí film podle mého oblíbeného scénáristy s příjemnou hudbnou mého oblíbeného hudebníka ...? Tohle všechno jsem samozřejmě nevěděla, když jsem film viděla poprvé ... Zaujal mne příběh. Zasáhl mne. Hodně se mi líbil Kopecký i Táňa Fišerová - civilní herectví, které vykresilo uvěřitelný příběh. Příběh vedoucí k zamyšlení nad mezilidskými vztahy, statečností a odvahu k životu. (18.02.2014)