Valerie a týden divů

Bizarní, ale rozhodně pozoruhodný (přinejmenším vizuálně) mix snové "pohádky" a gotického upírského hororu. Surreálná atmosféra, mírně kontroverzní erotika, pedofilní, incestní a lesbické motivy, pálení čarodějnic, mindfuck závěr... Asi by se tomu dalo vyčítat mnohé (třeba děj :)), na druhou stranu podobně koncipovaných filmů v historii československé kinematografie asi moc nenajdete... 70 % (24.07.2018)

Magický (sur)realismus mi není až tak proti srsti, ale zde jde jen o zástěrku. Velmi šikovně zvolená forma má zastřít fakt, že Nezval byl starý chlípník, a už samotná knížka je skutečně hodně perverzní (ostatně, co čekat od autora knihy Umění mrdati), a všechna ta perverze - panny, lesbičky, incest atd. - jsou přítomny rovněž ve filmu. Celé je to jen Nezvalův tajný sexuální sen, u kterého se určitě ukájel, a film se sice snaží zdůraznit vizuální stránku, ale ten zhnilý obsah tam prostě dál hnije. (06.07.2012)

Když jsem byl malý, ještě menší, až úplně malinký klučík, byl jsem Valérií uchvácen. Kdybych tehdy znal slova, která znám teď, řekl bych vám, že se zde ve snovém oparu mísí erotično s hrůzou, což je samozřejmě naprosto famózní kombinace. Sledoval jsem to na naší staré černobílé televizi, a byl v sedmém nebi. Nebo taky možná v nějaké jiné dimenzi, kam děti občas chodí. Chápal jsem ten film. Velice dobře jsem mu rozuměl - pamatuji si na to. Teď už to zdaleka není takové. Čím jsem starší, tím jsem asi menší surrealista. A dobře mi tak. (27.08.2007)

Pro mne nejkrásnější Jirešův film s uhrančivou hudbou Luboše Fišera a výtvarnou kamerou Jana Čuříka. Na první pohled nefilmovatelný černý román V.Nezvala byl převeden kouzelně na filmové plátno zejména díky milovnici surrealismu a mystična, Ester Krumbachové. Vedle nádherné básnické prózy tak vznikl snově poetický film, jakých naše kinematografie mnoho nemá. Pravda, dnes spíše klubová záležitost, která vás však zavede, necháte-li se, do magického světa nevinných i vinných dívek, lilií, leknínů, pávů, ale i upírů, smrti a nebytí, hranic pro čarodějnice, lásky, zrady, nenávisti. Mezi tehdy vesměs neznámými herci se objevil v roli bubeníka Nezvalův nevlastní syn Robert. Krátce po natáčení Valerie, sužován vnitřními démony, spáchal sebevraždu. Zas a znovu, při každém dalším sledování, jsem okouzlen nádhernými obrazy, jaké už dnešní český film snad ani přinést neumí... (16.02.2011)

Co to bylo? Viděl jsem už ledacos, ale tenhle film nasadil úplně novou laťku, co se týče "divnosti". Jestli to mělo dávat nějakej smysl, tak já jsem ho nenašel. Je to jakási hororová pohádka o jedný třináctce, kterou tam pořád znásilňujou nějaký upíři (nebo co), což je o to bizarnější, že jsou to snad všechno její příbuzný. Opravdu nemam nejmenší tušení, co tim chtěl básník říci. Nutno dodat, že ten film je prostě natolik divnej, že mě svym způsobem zaujal. Dávám 2 hvězdy, protože nic podobnýho jsem teda ještě neviděl. (20.05.2012)