Režie:
Jaromil JirešKamera:
Jan ČuříkHudba:
Luboš FišerHrají:
Jaroslava Schallerová, Helena Anýžová, Petr Kopřiva, Jiří Prýmek, Martin Wielgus, Jan Klusák, Alena Stojáková, Karel Engel, Libuše Komancová, Eva Olmerová (více)Obsahy(1)
Stejnojmenný básnivý román Vítězslava Nezvala posloužil režiséru Jaromilu Jirešovi k vytvoření jakési surrealistické koláže, v níž se mísí romantické ladění s hrůzostrašnými prvky. Hrdinkou je třináctiletá dívka Valerie (J. Schallerová), která se do svých zhmotnělých představ natolik zaplétá, až přestává rozlišovat mezi skutečnem a halucinacemi. Pitoreskní i děsivé události kolem Valerie se posouvají do roviny sice hrůzostrašného, ale přece jen slastného snění. Postavy se vyznačují silně symbolickým zabarvením, ani jednotlivé dějové motivy nejsou vázány striktní logikou. Sám Nezval kdysi k příběhu uvedl, že jej utkal „z lásky k tajemství starých vyprávěnek, pověr a romantických knih, psaných švabachem, jež se kdysi mihly před mýma očima“. Valerie a týden divů uzavírá experimentující linii v naší kinematografii 60. let. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (260)
Po druhém zhlédnutí a přečtení Nezvalova stejnojmenného "černého románu" jdu s hodnocením o hvězdu dolů. Přesto platí, že je Jirešova Valérie filmařsky zcela unikátní počin, a to minimálně na české poměry. O filmu zajímavě píše J.Žalman v knize "Umlčený film" (2008): "Film Jaromila Jireše Valerie a týden divů (1970), na jehož scénáři se podílela Ester Krumbachová, která navrhla také kostýmy, neměl v československé hrané tvorbě precedens: šlo nejenom o první zfilmování prozaického díla Vítězslava Nezvala, navíc se tu český film poprvé přihlásil ke stylu "černého" nebo "gotického" románu. Jireš tak znovuobjevil pro českou kulturní veřejnost básníkovo polozapomenuté dílo, spíše však jako literární kuriozitu než jako neprávem opominutou uměleckou hodnotu... Za skutečný horor tedy Nezvalův román považovat nebudeme, a ve stejném "hororovém" duchu pojal svou Valerii i Jireš.... Se sexuální agresivitou a krutostí klasických hrůzostrašných románů se ve Valerii spíše jen koketovalo. Koketovalo se s masochismem i sadismem, s incestem i homosexualitou (lesbismem)), se sexuálním podvědomím à la Freud - to vše jako by zde však bylo jen proto, "aby nic nechybělo"; ke skutečného sexuálnímu hororu, ovládajícímu člověka jako temná prahorní síla, to mělo daleko. Zatímco z erotiky klasických hororů mrazilo, Nezval a Jireš hráli na struně erotických senzací... Berme tedy filmovou Valerii tak, jak je, jako básnický hokuspokus přesadit hrůzostrašné téma z jeho původní vlasti do pokojného českého podnebí... Filmařský um, s jakým Jireš Valerii převedl na filmařské plátno, dokázal obohatit spektrum českého filmu o barvy, které v něm dosud chyběly. Mistrné balancování na pomezí pohádky a halucinace, somnambulní lyrika, vytvářející jakoby světelný most mezi pubertálně sladkou mdlobou a životem, a konečně i ten smyslný opar, do něhož je to zahaleno - to vše představovalo v poměrech českého filmu kus nefalšovaného básnického zisku." A to i díky šťastnému obsazení titulní role, dodávám já. Jaroslava Schallerová na mě v tomto filmu při prvním zhlédnutí zapůsobila jako zjevení. UPDATE 29.5.2023 - Napotřetí v telce mě to opět bavilo, tehdy 13 letá herecká představitelka titulní role je skutečně okouzlující, až se v některých záběrech tají dech. Trochu problém mám jen s karnevalovým finále a střílením po tchoři (u něhož doufám, že nebylo doopravdy). ()
Poetický i surrealistický svět Nezvalovy předlohy byl - dá se říci beze zbytku - převeden do unikátního filmového tvaru. Kouzlo i děsy dívčího dospívání s řadou až barokizujících reliktů je tu zpodobeno ve světě, který se pohybuje na rozhraní bizarní skutečnosti a snu. Kostýmní fantazie Krumbachové jsou básněmi v textíliích i v prostoru. Oč je VALÉRIE zdařilejší, o to je však i výlučnější. Vlna souznění mezi divákem a autorem či autorským týmem, na kterou se musí spolehnout i sebevětší osobnost každého uměleckého žánru, nejen hraného filmu, jde-li jí o skutečný úspěch, je tu napnuta do krajnosti. Ticho a jen pozvolna uplývající čas, typické jak pro literární předlohu, tak pro dobu, do níž je děj filmu ponořen, tuto tětivu nemohou dále nenapínat. Divák naší doby zvyklý na to, že tvůrci jdou maximálně v ústrety jeho klipovému vnímání světa, bude nevyhnutelně zklamán nebo - v lepším případě - rozkolísán. Divák, pro kterého je nacházení společných můstků s autorem druhou přirozeností, bude naopak - dříve či později - okouzlen. Měrou a intenzitou, která z československé filmové vlny šedesátých let učinila nadčasovou světovou kulturní událost. ()
Což o to, vizuálně je to dechberoucí. Ale bojím se, že dějové linie už pak moc nestíhám. Hlavní hrdinka má romantickou první periodu, snaží se ji zneuctit biskup (který se po neúspěchu oběsí a následně je označen "jen visícím mužem"), zupířit její babička/sestřenice, je zamilovaná do svého možná bratra Orlíka, má první přítelkyni, kterou svými polibky vyléčila a udělala krásnou. Už dlouho se mi nestalo, abych celý film tupě zírala na plátno a snažila se aspoň něco pochopit. Nevím, na čem si tvůrci frčeli, ale měli by to rozdávat při projekcích. ()
Pro mě ohromné a milé překvapení, že tu něco takového v roce 1970 mohlo vzniknout. Je to takové slaďoučké, úchylňoučké, odvážné, dekadentní, expresivní - připomene to hned několik věcí (Wedekindovo Probuzení jara, Sedmikrásky od Chytilové, filmy Jodorowského, Felliniho, Alenku v říši divů), ale přitom si tento surrealistický obraz dívčího dospívání zachovává svůj originální výraz. Hudba, výtvarné pojetí - vše senzační. Dost možná můj nejoblíbenější film nové vlny. ()
Film je úchvatný a nezměřitelně odvážný i po létech a dnes se mi zdá nepochybné, že hodně scelujících kvalit a jemných přechodových škál smyslnosti i smysluplnosti získal spoluprací Jar. Jireše právě s nekompromisně osvobozenou a žensky sebevědomou umělkyní Ester Krumbachovou. Kdysi, ještě v dřevních dobách mých filologických studií, pro mě bylo zlomovým překvapením a příkladným poučením, o kolik rovin je tenhle filmový převod srozumitelnější, dramatičtější, osvobodivější, okouzlivější a přiléhavější než Nezvalova knižní předloha, jež je ve skutečnosti dosti únavně a bezduše poplatná spíše teoretickým zásadám poetismu, než že by se chápavě a atraktivně vciťovala do fantazií dospívající dívky v horkém létě, což ji činí překvapivě nudnou, zvlášť pokud jste dříve viděli film s jeho nábojem imaginativně výbušné kombinace světlé a něžné milostnosti, zvědavosti, dychtivosti, dojemnosti a křehkosti, podbarvené a ohrožované spodními temnými strhujícími proudy nebezpečnějších podob touhy. *** Věřím, že v případě, že by čtenář dostal do ruky jako první literární text, ztratí se v rozbředlém sledu halabala skládaných, vrstvených a mnohoslovně rozvíjených představ, jež v něm neprobudí potřebu podívat se na tento zásadní počin českého filmového magického realismu (čistě moje škatulka, vzniklá tomuhle dílu na míru). *~ ()
Galerie (75)
Zajímavosti (20)
- Helena Anýžová, ktorá hrá vo filme babičku, Elsu, matku i vzdialenú sesternicu, sa podieľala aj na výbere lokalít a popritom ešte stihla aj navrhovať kostýmy pre snímku Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). (Raccoon.city)
- Jaroslavě Schallerové bylo v době natáčení 13 let, jednalo se o její filmový debut. Roli získala v konkurzu mezi 1500 dalšími adeptkami. Pro film byla předabována Slávkou Hozovou. (M.B)
- Drobnou roli chlapce s bubínkem si ve filmu zahrál Robert Nezval, syn autora knižní předlohy Vítězslava Nezvala. (skudiblik)
Reklama