O těle a duši

Na prvý pohľad, ale ani na druhý som na filme nevidel nič, čo by ma aspoň trochu priťahovalo. Nepríjemné prostredie bitúnku, studená, depresívna atmosféra, divné postavy, odpudivý zjav v hlavnej role (Géza Morcsányi), navyše neherecky drevený. Čiastočne to vyvažuje aspoň Alexandra Borbély (pôvabom i herectvom), ktorá síce tiež hraje divnú, ale zase pomerne zaujímavú postavu. Bez nej by to bolo prakticky nepozerateľné. Čo je na filme zaujímavé, je tá mysteriózna, fantazy linka s jeleňmi, ktorá sa ale postupne, na veľkú škodu, z filmu vytratí (akoby už scenáristka a režisérka v jednej osobe nevedela, ako tú linku ďalej rozvinúť). Film ma inak príjemne pomalé tempo rozprávania a to najlepšie na ňom je krásna pieseň "What He Wrote" od Laury Marling. (11.10.2021)

Film Ildikó Enyedi presne zodpovedá svojmu názvu - je o krehkosti, zraniteľnosti, potrebe. Jednoducho - o tele a duši. Už som viackrát spomínala, že takýchto citlivých príbehov pribúda. To však Testről és lélekről neuberá na jedinečnosti. Miestami som sa za oboch hrdinov cítila trápne - za ich strnulosť, hanblivosť .. Viackrát ma tí dvaja rozosmiali. No vo výsledku som im hlavne úzkostlivo držala palce ... aby sa ich nádherné sny stali ich realitou. Možno majú Maďari krivé nohy, hnusné malinké kone ... ale s emóciami to sakra vedia, tak sa na to pripravte. (31.03.2018)

S maďarskou tvorbou nemám takmer žiadne skúsenosti, preto ma tento film milo prekvapil. Nesmierne pekne vizuálne aj dialógovo spracovaný o potrebe lásky medzi ľuďmi bez rozdielu veku, či zdravia telesného i duševného. Príznačný názov "O tele a duši" je predovšetkým o rodiacom sa vzťahu vekovo aj zdravotne , nesúrodej dvojice. Filmom sa tiahnu ich spoločné sny, ktoré sa odohrávajú v krásnej zimnej prírode, kde ona je laň a on jeleň. (21.01.2024)

Dlouho jsem o tomto filmu přemýšlel, protože na zažívání je poměrně náročný. Filmu musím uznat užasnou citlovost pro jedinečnost člověka a jeho potřeby milovat a být milován. Problém jsem měl trošiku s postavama, hrozně těžko jsem si k nim nacházel cestu. Naštěstí ten film pro mnně dozrál po jeho skončení mnohem více než během projekce, ale sledovat původem Čechoslovačku Alexandra Borbély, to byla učiněná radost. (11.02.2018)

Podle mě velmi dobrý film a zajímavý divácký zážitek (mj. i díky zvuku mluvené maďarštiny, která má něco do sebe). Mé výtky k tomu by asi byly jen čistě subjektivního rázu - ne zcela mi sedlo obsazení (Géza Morcsányi zabíraný zespoda během sexu mi přišel vyloženě nechutný a u Alexandry Borbély jsem pro změnu celou dobu nemohl rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne, protože v každé scéně vypadá jinak; stran jejich herectví ale asi nejde říct nic negativního), z děje bych klidně oželel tu dějovou linkou se společným snem (byť chápu, že je nedílnou součástí scénáře a jaksi vypustit ji by už z principu nešlo; osobně by se mi ten film ale prostě víc líbil zcela prost jakýchkoli nadpřirozených prvků) a místy se mi tam vkrádala lehká znuděnost, protože to úplně není můj cup of tea. Mimochodem nechápu, jak někomu můžou vadit ty záběry z jatek - těmto lidem bych doporučil ke zhlédnutí můj oblíbený snímek V roce se třinácti úplňky, to by teprve koukali, co se skutečně děje za zdmi jatek, haha. Film má kvůli tomu mimochodem vtipné upozornění v závěrečných titulcích: During the shooting of our film animals were harmed. But none of them for the sake of this film. We just documented the daily routine of a slaughterhouse. Opět se potvrdila schizofrenie moderních lidí, kteří konzumují maso, ale odmítají vědět o tom, co předcházelo tomu, než se k nim dostalo na stůl. Jaké odporné pokrytectví. (30.06.2018)