Útěky domů

Tento méně známý Jirešův film má obrovskou přednost v nenahraditelném dětském herci Tomáši Holém, taktéž v silném rodinném tématu a poetických záběrech kamery. Malému Honzíkovi, stejně tak většinou i nesnadnému rozhodování ze strany Marie (hodně zajímavá Jana Brejchová) dokáže divák vesměs porozumět, složitý vztah mezi klukem a adoptivní matkou i Mariin vlastní svět kreativní práce módního návrhářství v divadle se tu podle mě povedlo dostatečně vykřeslit. U náhradního táty a občas vůbec ve vztahu obou manželů už ale jakoby psychologie pokulhávala a ostatní postavy se tu jen zběžně bez většího vykřeslení různým způsobem volně míjely, z nichž některé volně načrtlé epizodní linky s milostními vztahy ve svém plochém pojetí spíše trochu brzdí hlavní děj. Taktéž trochu zamrzí absence pořádného zakončení u některých výrazných dějových motivů (SPOILER: Honzíkovo věčné hledání maminky, končící taktéž nejasně ukončenou scénou v archivu). *** Přestože vypadá, že lze toho hodně Útěkům domů vytýkat, dávám nakonec slabší 4 hvězdičky, protože v tom nejlepším, co ten film nabízí, a sice citlivě podaném dětském / rodinném příběhu, funguje skvěle a dost na mě zapůsobil, jak z pohledu Honzíka pravidelně hledajícího možná nejen mámu, ale i větší lásku, silnější pouto, tak i z pohledů rodičů v nesnadném dilematu. Na postavách a jejich psychologii by šlo ze strany scenáristy určitě zapracovat, ale svou atmosférou a rozehraným příběhem se mi přes všechny mínusy ten film hodně líbil a měl pro mě své kouzlo. [70%] (24.12.2021)

Velmi málo vysílaný snímek, který by si zasloužil určitě pozornost. Zařazení filmu do "drama" se mi zdá poněkud kruté. Dle mého názoru je to lehce "psycho", které má své "kouzlo" v celém snímku. Herecké výkony jsou celkem kvalitní. Samozřejmě, že film prostě "dělá" Tomáš Holý. K větší dramatičnosti bych přidal lepší atmosféru, která by film "dokreslila" téměř k dokonalosti. (07.10.2012)

Tenhle týden jsem zatím měl na filmy obrovskou smůlu a viděl jednu kravinu vedle druhé, takže mě tohle sice nedokonalé, ale stejně dostatečně rozehrané drama více než potěšilo. Ty (i když dost slabé) čtyři hvězdy bych dal ale i bez výše uvedeného faktu, protože mě to celou dobu bavilo a napínalo (a to jsem na to koukal docela unavený) a vůbec jsem měl spíš pocit, že sledují rodinný film, který o sobě ví, že je rodinný film, takže se ta absence hlubší psychologie u mě dá ještě odpustit. Navíc stěžejní scény to umí podat působivě, byť ne vždy dotaženě (třeba u toho archivu - ano, já to chápu, ale proč si to uvědomil tak náhle?), ale pořád ještě spíš fungují než naopak. A taky to má nejeden skvělé napsaný dialog. Takže že mě určitě spíš spokojenost, i když jsem od Jireše viděl už lepší filmy a to i s dětskými protagonisty v hlavní roli. Jinak účast Tomáše Holého pro mě v čemkoli hned evokuje komedii i když v komedii nehraje, ale Jireš to tady naštěstí utáhl tak, že to nemělo ani ten komediální feeling a že to celou dobu zůstalo vážné, byť jsou Honzovy cesty náročné občas trochu "rozjuchaně"... Ale zase jsem si u nich vzpomněl na to, jak jsem po škole vždycky vyrážel (a sem tam i pořád vyrážím) někam na výlet. Sice jsem nikdy vyloženě neutíkala z domu a ani nehledal skutečné rodiče (bo já adoptovaný opravdu nejsem), ale přiznávám, že jsem se v tom maličko, ale opravdu jen maličko, viděl. Slabé 4* (14.01.2023)

Tomáš Holý mě v tomhle filmu překvapil, samozdřejně že ho každý milujeme jako Vašíka z Velryby a Tatínika, ale tady v tomhle filmu opravdu mohl ukázat, že dokáže hrát i jiné typy rolí. Však roli přijal s velkým nadšením. Měl neůvěřitelný talent. S Útěky domů jsem jinak strávil velice příjemný večer. Samozdřejně, že se najde pár chybiček a příběh je místy poněkuď naivní (POZOR SPOILER: Navíc možná zamrzí, že malý Honzík své rodiče nakonec hledat přestane.) Ale já si myslím, že tu čtyřku si film zaslouží. Akorát jsem nepochopil proč byli do filmu který má být psychologické drama nastrkány humorné scény, je jich tam hodně málo, ale ruší a ubírají filmu na věrohodnosti. (10.04.2016)

„Tati, můžu ti říkat Michale?“ Když si člověk jednou udělá dítě, musí si pak na něj nejednou udělat čas a je šumafuk, jestli je vlastní a nebo adoptované. Ono, jak tvrdí jedno ruské přísloví, nejsou rodiči ti, kdo rodili, nýbrž ti, kdo krmili a dobru naučili.. Jireš se na tohle téma snažil ponořit do psychologické hloubky, ale jako by se příliš bál dekomprese, nicméně charaktery Brejchové či Kopeckého jsou vzhledem k jejich osobnímu životu docela pikantní.. (02.04.2013)