Vražedná pole

Velmi dobré válečné drama nabízející pohled na krvavý průběh a vražedné následky revoluce v Kambodži, která téměř nikoho v "demokratickém světě" nezajímala. A tak to nekonečné utrpení lidí pod tvrdou rukou fanatických Rudých Khmerů, jejichž ideje, mimochodem, neměli prakticky nic společného s komunismem, musel po čtyřech letech ukončit sousední Vietnam. Ale zpět k filmu. Některé scény jsou skutečně velice působivé, ale některé pasáže, jež by zřejmě měli vyvolávat nějaké hlubší pocity, jsou až příliš strohé. 85% (21.10.2008)

Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. (25.06.2007)

Silný obsah, velmi sugestivní obraz, komunistické revoluce. Poselství, které Brit Roland Joffé nabízí, je samozřejmě silné a důležité. Potěší i civilní výkony herců (ač mi Sam Waterston příliš nesedl), naopak mi vadilo, že tvůrci nebyli jednoduše odvážnější. Prostě se vydali po vážné cestě, ale nejsou tak kritičtí, jak by mohli, spíš kloužou po povrchu, nejsou tak suverénní, abych měl důvod si Vražedná pole někdy zopakovat. Když už nic jiného, podobné kusy sázejí přinejmenším na emoce, ani ty jsem úplně necítil. Leccos zabíjí i nepřiměřeně dlouhá stopáž. Každopádně Joffé, který je dnes na režisérské židli spíš k smíchu, tehdy docela válel. 70% (21.11.2016)

Asi první válečný film, který se vám nesnaží válečné hrůzy cpát do chřtánu, ale jednoduše je ukazuje. Ze začátku mi chybělo nějaké vysvětlení, ztrácel jsem se v ději, protože jsem o konfliktu nikdy dříve neslyšel. Trocha kontextu by neuškodila. Děj se zaměřuje především na kamarádství amerického a kambodžského novináře. Film je o to silnější, že je natočen podle skutečného příběhu novináře operujícího s Kambodži. (13.04.2021)

***** - ani nemůžu jinak. Tohle mě vážně dostalo. Nádherně natočené a bohužel poměrně neznámé válečné drama se brilantními hereckými výkony a vynikajicí režií Rolanda Joffého. Ve filmu je dokonale ztvárněná atmosféra politických událostí, osudů lidí a genocidou ubíjené Kambodžy, po převzetí moci Rudými Khmery, kterou přímo famózně dolňuje Oldfieldova hudba. Strhující, místy děsivý a velmi emocionální snímek po právu oceněný Oscary. Těžko se hledají další slova, tohle se prostě musí vidět. (10.03.2007)