V kůži Johna Malkoviche

Svět naruby. Normálně se Malkovich stává postavami, tentokrát se postavy stávají Malkovichem. Sobec je to. Vůbec mu nevadí, když vládne svojí postavě a připadá mu přirozené, že ta tančí, jak on píská, ale když se to prohodí, hned je oheň na střeše. Není však dobře, když se chce Malkovich stát Malkovichem, protože takový Malkovich jistě bude chtít stát se Malkovichem, který bude chtít stát se Malkovichem, který bude chtít stát se Malkovichem. Malkovich, MALKOVICH, MAAALKOVICH!!!! Nikdy to neskončí!!!! ÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!! (02.05.2011)

OK... sice mi prvních 15 minut lezlo značně na nervy a také později občas došlo na nějaký ten drobný výpadek s chvilkovým míjením, hlavně ten loutkař mi byl strašně nesympatický a Malkovich aspoň tady působí jako hroznej slizoun ;o), ale tyto a podobné ryze subjektivní výhrady časem upadaly, když se z prvního filmu dle námětu Charlieho Kaufmana pro mě vyklubal hodně osobitý zážitek, s nejednou vyloženě nezapomenutelnou scénou (včetně proslavené noční můry z kavárny, zobrazující Malkovichovu návštěvu mysle sebe sama). Nápadů nejen v rámci rozvinutí toho ústředního je tu hromada, už samotné prostředí úřadu i se zásadní chodbou a kanceláří s hodně nízkou zdí, kde se všichni přítomní musí krčit, vytváří atmosféru téměř jiné dimenze. Ta se pak už jen prohloubuje tím, co následuje po vstupu do objevené „králičí nory“ skryté za náhodně ukrytým regálem se šuplíky a co je při pohledu z mysle cizí postavy snímáno „oválovitě“ rámovanou kamerou. Během sledování ve mně vyvstávaly různé otázky a očekávání kolem ústředního fantaskního prvku a ač Kaufman není ve vysvětlování zdaleka podrobný a doslovný, mozaikově do sebe zapadající vysvětlující střípky spolu s vývojem příběhu mi k ozřejmění i podnětům k přemýšlení postačily... stejně jako pro cestu k přímo nevyřčené, ale s náhledem do vnitřní říše implicitně vnímáné myšlence, že v realitě se lidé v jisté formě stávají nesmrtelnými právě díky tomu, že navždy vejdou do mysle jiných lidí a že tyto „vstupy“ do myslí budou pokračovat nadále z generaci na generaci. Z fantaskních komedií s přesahem do liského podvědomí se mi V kůži Johna Malkoviche nakonec líbilo víc než loňské To se mi snad zdá! [75%] (21.04.2024)

Film, ktorý sa mi hnusil a nezdal sa mi absolútne vtipný, hoci to pravdepodobne bolo jeho účelom. Ale scenáristu Kaufmana ja vôbec nemusím. Už jeho Večný svit nepoškvrnenej mysle sa mi zdal krokom vedľa. Ten chlapík určite niečo berie. V koži Johna Mlakovicha je experimentálány film, ktorý málokoho môže baviť. Ale keďže slaboduchší jedinci si chcú dokázať, ako vedia oveniť pseudoumenie, dávajú tomu plné počty, aby sa aspoň na chvíľu cítili vo svojej úchylnosti dôležití. (14.02.2017)

Bežní ľudia sú bábky, herci sú bábky, aj bábkari sú bábky. Pokiaľ majú pocit, že niečo ovládajú, všetko je v poriadku, ale akonáhle pred nimi odhalíte pravdu, spanikária. (Asi som ešte nevidel film, ktorý by mimo uťahovania si zo scenáristických poučiek a základných konceptov ako "boy meets girl" alebo "from zero to hero", okrajovo tematizoval a ironizoval možnosti vlastnej interpretácie, so všetkými "nad-" a "dez-". Ako to ten Kaufman dokáže?) Kto by nechcel byť Johnom Malkovichom? 100% (03.12.2015)

V kůži Johna Malkoviche se mohlo jistou dobu klidně jmenovat V kůži Jacka Nicholsona či V kůži Roberta De Nira. Nakonec ovšem volba padla právě na Malkoviche a bylo to volba šťastná, protože se ukázalo, že si ze sebe Malkovich dokáže udělat srandu a je jedním z těch důvodů, proč V kůži Johna Malkoviche tak funguje. A naštěstí je těch důvodů skutečně dost.   Jde rozhodně o ujetou záležitost, kdy je jasné, že scenárista Charlie Kaufman to má v hlavě hodně divoké. Právě V kůži Johna Malkoviche ovšem společně s Věčným svitem neposkvrněné mysli patří mezi to nejlepší z jeho scenáristické dílny. I díky jeho tak trochu ujeté podstatě, především ovšem díky jeho zábavnosti, chytrosti a originalitě. Divoké látky se chopil šikovný režisér Spike Jonze a kromě Johna Malkoviche bylo štěstí i v podobě Johna Cusacka, Catherine Keener či Cameron Diaz v jedné z dost možná nejlepších rolí v její kariéře.   Je tam plno zábavných nápadů, které se objevují za pochodu a ukazují, že se časem z vody nevaří. Režijní debut Spikea Jonzeho (do té doby úspěšný tvůrce videoklipů) též hezky vypadá a divák nejspíš nebude úplně připraven na jak se cesta do kůže Johna Malkoviche vyvine. Díky bohu za to.   Časem bohužel vyplyne na povrch lehká překombinování, díky tomu poté nemá vše v V kůži Johna Malkoviche úplně šanci dojet vše na max a je tam toho jednoduše moc. A i to tempo v druhé polovině není tak vynikající jako v té první. Je to pořád tak trochu úchylárna, ovšem chytrá úchylárna. Kdo na samotném startu přistoupí na to, co Jonze a Kaufman divákům naservírovali, čeká ho něco speciálního. A to nejen kvůli šimpanzovi s retardací, nadrženém 105-letém starci a Johnu Malkovichovi v rudých šatech.   Neskutečně svá a ujetá záležitost, která má v sobě spousty rovin, které je zajímavé rozebírat. V kůži Johna Malkoviche patří mezi to nejlepší z Kaufmanovy scenáristické kariéry a funguje nejen díky Johnu Malkovichovi....... (24.08.2021)