Interview s upírem

Upíři nesnáší česnek, upíra zabijete zaražením kůlu do srdce, upíři trnou při pohledu na krucifix. Kecy, kecy, kecy – alespoň podle tohoto existenciálního hororu s příměsí černé komedie. Interview s upírem není typem filmu, od kterého bych čekal zázraky. Retrospektivně vyprávěný životní příběh jednoho nesmrtelného, po krvi lačnícího elegána? To nebude nic pro mě. A prvních pár minut opravdu nebylo. Teprve, když se film překlene přes rozvláčnější úvod a na scénu nastoupí na svůj věk naprosto famózní Kirsten Dunst a s ní přijde i nějaký ten hravě morbidní nádech („Až přišel den, kdy zatoužila po vlastní rakvičce“), začne příběh nabírat ty správné grády. Neil Jordan dokázal hravě a s přehledem zkrotit zástup hereckých hvězd, stejně tak množství žánrů, jež nejasně bledá upírská maska skrývá. Již dlouho jsem neviděl tak výborně zrežírovaný film. Ta lehkost, ta plynulost přechodu od scény lidsky dojemné ke scéně nelidsky kruté, od romance k akčnímu thrilleru. Nádherné, přitom ani na okamžik hloupé či povrchní, naopak stejně jako upírská rasa vznešené. Interview s upírem nese při své zábavnosti nejednu myšlenku. Nic, z čeho byste si sedli na zadek, jenom obyčejné otázky k zamyšlení. Podle mě byli upíři (pakliže přistoupíme na celou tu mystifikaci okolo jejich existence) jenom pozéři, naoko pohrdající čímkoliv s pevně daným řádem a podobných lidí je také dnes mnoho. Akorát se za své masky nedokáží skrývat s nonšalancí Toma Cruise a Brada Pitta, jež zde představují svár konservatismu a modernismu. Nebo je všechno mazaná hra s divákem, jak naznačuje parádně cynický konec? S jistotou vím jediné: „Já chci ještě krev!“ 90% Zajímavé komentáře: Marius, ScreamJay, sud, Faidra, Madison, Shaqualyck, FateKEEPER (19.08.2008)

Jak by s pomocí textových cedulí asistentů řekl při svém upírském speciálu Krusty Clown: „Dneska budeme nasávat …vaši krev!“ Láska, nenávist, registrované partnerství vampýrů, krysí Cabernet Sauvignon a nezměrná touha vidět úsvit. Jordan zabodoval vycizelovanou formou ponurého světa nemrtvých a mírným erotickým dusnem, které nikdy nesklouzne k nabízející se lacino stihnu či nechtěné směšnosti. Z bledých otroků krve září mladičká K.Dunst, což se ovšem nedá tak úplně říct o ostatních (s výjimkou Banderase) a já nabyl přesvědčení, že z těch niterně rozervaných floutků by si udělal Coppolův Gary z Transylvánie chutnou česnekovou pomazánku kdykoliv se mu zamane. Pokud budete někdy usilovat o místo služky v domě chlemtavého pana Lestata, nezapomeňte uvést do svého CV krevní skupinu, neboť ten hoch vysál víc lidí než scientologická církev. I když… (21.01.2011)

(40x na VHS, 10x na DVD, 4x v kině) Film, který mě formoval jako žádný jiný. Byla by marnost počítat všechny reprízy, které jsem viděla, všechny formáty, ve kterých jsem IWTV sledovala a vypočítávat jak niterně ve mě ta adaptace zakořenila lásku k Anne Rice. Ani po dvaceti letech ten film nezestárl, každičký sebemenší detail je stále fascinující, soundtrack pochází z jiného světa a Lestat a jeho příběh nepřestává inspirovat. Kirsten Dunst se stala legendou a Antonio Banderas nikdy nezapomněl na své pařížské dny v Théâtre des Vampires... Skvělý je i nový seriál Interview with the Vampire (2022). (03.02.2009)

,,Tak vy chcete napsat o mém životě?" ,,Vypadal jste zajímavě. Co děláte?" ,,Jsem upír."..... Nikdy bych nevěřil, že i tento film u mě po létech ztratí svůj lesk. Dřív jsem obdivoval dialogy hlavních postav a herecké výkony, dnes zůstává kouzlo B.Pitta a hlavně K.Dunst. Výprava a hudba jsou v pořádku, jen výkon T.Cruise měl tehdy pro mě větší hodnotu. Každopádně je to spolu s Draculou můj nejlepší vampire film. Teď ale přemýšlím, kde sehnat knížku. P.S. jednu hvězdu přidávám za nostalgii. (30.01.2007)

Vrcholným dílem o upírech pro mě zůstává PC hra Vampire The Masquerade: Bloodlines, která nabídla velmi propracovaný svět upířího undergroundu, se všemi jeho pravidly, s perfektním příběhem. Předchozí VtM: Redemption byl námětově blízko právě tomuhle filmu (je vidět, že obě hry se v Interview mírně inspirovaly). Interview s upírem je příběhem mladého Louise, který po osobní tragédii ztrácí touhu žít. Jedné noci naráží na Lestata a dostává osudovou nabídku - zemřít, nebo procitnout ve věčném životě upíra. Ve svých vampířích počátcích se Louis potýká zejména s nechutenstvím zabíjet lidi, díky čemuž se stále dostává do pří s Lestatem - ten ale není vyloženým zlem, pouze s lhostejností žije tak, jak žít musí. Vše vrcholí "zabitím" Claudie, která se stává Lestatovou pojistkou a Louisovým důvodem žít. Jenže ani ona, uvězněna navždy v těle malé dívky, nesdílí Lestatovu tyranii... Film se snaží vykreslit osamělost upíra na nesmrtelné pouti, včetně zklamání ze zjištění, že nalezení společníci nesdílí jeho stejně nesmrtelnou bolest takového bytí. Třikrát Louis prchá, třikrát symbolicky končí jeho minulost v plamenech. Pokaždé hoří část jeho samého. Dějově je nabíráno podobenství antické tragédie, onen divadelní nádech rozhodně není zbytečný (a o to kouzelnější je scéna, kdy Louis s Claudií sledují upíří divadelní představení). Příběh se odehrává z větší části ve viktoriánské době, což mu ohromně sluší, výtvarně je všechno v pořádku. Herecké obsazení je typově přesné; Pitt, Cruise i Banderas jsou skvělí, ale všichni zůstávají ve stínu neuvěřitelné, tehdy dvanáctileté Kirsten Dunst, která přesvědčivě zahrála dávno dospělou ženu uvězněnou v dětském těle. Nominace na oscara ji neprávem minula, možná někdo netoužil rok po úspěchu jedenáctileté Paquinové po dalším oscarovém dítěti... (24.03.2008)