Režie:
Philippe de BrocaKamera:
Robert FraisseHudba:
Claude BollingHrají:
Claude Brasseur, Valérie Kaprisky, Martin Lamotte, Stéphane Audran, Marie-Anne Chazel, Henri Virlogeux, Philippe de Broca, Jacques Legras (více)Obsahy(1)
Hubert Durieux, bankéř v malém francouzském městečku, neustále bojuje s různými požadavky všech žen svého života. Mezi přehnanou starostlivostí a péčí své sekretářky a pokusy o zkrocení nymfomanické milenky je stále štvaný bývalou manželkou a svou dcerou. Zdá se, že už to nemůže být horší, když mu před očima ukradne jeho drahý citroen krásná cikánská dívka Mona... Od této chvíle už v jeho životě nebude nic jako dřív. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Docela dost ošidný se v tomhle filmu babrat. Přece jenom fanatickej českej humanista nikdy nespí a aby získal další státní příspěvky na svůj protirasistický program, potřebuje nový a nový rasisty. Takže já jsem na vážkách, protože hlavní hrdinka je cikánka, velmi krásná cikánka, a strašně krade. Jenže napište to v Český republice, kde se musí psát, že krade občan České republiky, a současně psát, že občané České republiky mají negativní postoj k cikánům. Správně by mělo být, že občané České republiky mají negativní postoj k občanům České republiky, jenže aby dostávali humanisti státní peníze musí někdy občany České republiky dělit podle barvy pleti a národnosti, ale jen někdy a jen proto aby ostatním kázali, že nemají lidi dělit podle barvy pleti a národnosti a pak má bejt tahle komedie z roku 1986 vrcholem zábavy. Ať si Philippe de Broca přijde do naší země, to by teprve viděl tu pravou crazy komedii, v podání zbohatlejch mazánků s luxusnímy auty a vilkou s bazénem, který si na rasismus vystavily živnostenský list. ()
Bankéř unavený jednotvárností své existence, požadavky bývalé ženy, puntičkářské sekretářky, neuspokojitelné dcery a neukojitelné milenky si zřejmě myslí, že ke štěstí mu chybí klid. Opakované vpády pohádkové, horkokrevné, idealizované cikánky narušující jeho život jej nakonec dovedou k poznání, že ke štěstí mu překvapivě chybí neklid. Ovšem neklid, který jej nutí chovat se chlapsky - pročež může lehce vyčítavě oznámit moderním ženám, že nám mají uřezat koule. Možná už to udělaly. +++++ Zlobit se na cikánku v Cikánce, že neodpovídá sociální realitě je absurdní výtka. Stejně logicky si lze stěžovat na Terminátora, že cestovat v čase nejde či Pána prstenů, že elfové nejsou. V Cikánce se mluví o našem životě a mužství, ne cikánském - tak ať jej klidně rozhýbe jakási půlmytická síla. Když jsem dal před časem **, Brocovi jsem křivdil. Film je sice lehounký, na mě až přespříliš, ale postřeh Broca má. ()
Jednoduchá komedie o muži v krizi středních let, která vyústí v celkové bláznovství jeho činů. Hubert Durieux (Claude Brasseur), stereotypem unavený bankéř, podléhá nespoutanému půvabu a dráždivé smyslnosti mlaďounké cikánky Mony (půvabná Valérie Kaprisky). Její temperament, teatrálnost a touha po životě a svobodě ho střídavě dohání k pocitům štěstí a zoufalého zlostného vyčerpání. Náhoda a utrpení se proměňují v tu nejkrásnější romantickou pohádku. Další zájímavé role: Hubertova panovačná milenka Elsa (Clémentine Célarié), Hubertova chápající bývalá žena Brigitte (Stéphane Audran), Hubertova nevděčná dcera Florence (Valérie Rojan), Hubertova oddaná sekretářka Caprot (Marie-Anne Chazel), a policejní komisař (Martin Lamotte), stále honící dětský cikánský lupičský gang. Radost, touha, chtíč jako splněné tužby, pro které vlastně žijeme. Nenáročné, a přesto i tak stále zábavné a lehce vtipné. ()
Druhá půlka 80. let ve francouzské kinematografii bývá obecně často vnímana jako velmi mizerné období, kdy kvalita většiny filmové produkce prudce klesla, mnozí tvůrci se umělecky vyčerpali a sám bych ty skutečně nezapomenutelné snímky, které jsem z tohoto období viděl, asi taky spočítal na prstech jedné ruky, pokud bych ty prsty využil vůbec všechny. Komedie Philippa de Brocy z roku 1986 se alespoň velmi úspěšně vyhla tehdejší šílené módě a díky navození lehkého neurčitého vizuálního retra na první pohled ty osmdesátky z Cikánky moc poznat nejde. Na druhý pohled už bohužel ano, protože až na pár drobných prvků zrovna moc nehýří nápady a jak postupně sjíždím De Brocovu tvorbu chronologicky, tak navíc podobně slabší, kolísavý film s občasnou ztrátou svižnosti jsem od De Brocy viděl naposled v Rozmarné Marii z roku 1970. Dost povedená mi připadala svérázná policejní dvojka Lamotte + Legras (mohli taky pánové dostat víc prostoru) a konečně dost nápadité zpracování závěru. Milým překvapením pro mě byl Claude Brasseur v hlavní roli, u něhož jsem opakovaně nabyl pocit, že komediální role mu padly mnohem, mnohem víc, než ty charakterní, a dost mě bavil přesto, že jsem si k jeho postavě muže zamilovaného do své zlodějky moc pochopení najít nedokázal. Na jedno zhlédnutí je to určitě snesitelný film s několika výbornými scénami. Víc než 3 hvězdičky mu však věnovat nedokážu. [65%] ()
"Víte, že jste otravné všechny? S těmi Vašimi porody a vůbec vším?" Kdyby se můj život pohyboval mezi majetnickou ex-manželkou, nadrženou milenkou, problémovou dcerou a neposlušně podřízenými úřednicemi, tak bych se z toho možná zbláznil, ale rozhodně bych nehledal útěchu v náruči Cikánky. Mona Romani však není typická zástupkyně svého etnika, protože kromě tančení, krádeží a lhaní umí i řídit auto, číst, okouzlovat na snobských večírcích a hlavně mě bavit. Ostatní se na mě vykašlali. Tedy pan bankéř občas utrousil cosi vtipně sexistického, ale jinak mne bavila pouze ona. Na cestu do pekel bych s ní sice nevyrazil, ale ve snu se tomu bránit nebudu. A ráno hurá do Úřadu. Tam na mě čeká to správné dobrodružství. ()
Galerie (14)
Photo © Pathé
Reklama