Každý mladý muž

"Když na mě je to strašně vidět." "Co je na vás vidět?" " Já ještě nemám přísahu, soudruhu svobodníku. To ještě nesmím mezi lidi."                                                                                                                                                                   Pokud se při titulní písni samy od sebe postavíte do pozoru a ve tváři se objeví hrdost a mužné odhodlání, ručka se natáhne směrem k ovladači a palec pututje na tlačítko OFF, vyčkejte až se mihne v titulcích jméno scénáristy a režiséra celého spektáklu. Pavel Juráček neměl moc příležitostí k vlastní tvorbě, ale těch pár snímků, které natočil si pozornost určitě zaslouží. Zatímco první povídka se nese v poklidném tempu a vypraví spíš kamerou, druhá je celá vystěvěna na absurdních situacích a úžasných hláškách. Co slovo to perla. Děti za okny, záběry jedoucích tanků, rozlité mléko, kytky ve váze...                 "Jak vyúčtuju starýho koně?" "Rána z děla stojí víc."                                                                                                     Zajímavé komentáře: Šandík, Madadajo, Erw Zcela mimo mísu: mortak, YURAyura, Karlos80 (28.11.2014)

Základní vojenská služba pohledem budoucího signatáře Charty 77 a emigranta. 1) Surrealistická fantasknost Juráčkovy tvorby se tentokrát střetla s kvadraturou kruhu - jak vyjádřit vztah k vojenské službě, potažmu k režimu, aby to nešlo do trezoru a na druhé straně aby nevznikla prázdná agitka. Juráčkův recept je jednoduchý. Ironizující budovatelská píseň provází lhostejné záklaďáky při laxním plnění výcvikových povinností. Skutečný zájem projeví vojáci pouze pokud jde o holky, kde ovšem se rovněž nedoberou žádoucího cíle. Vojáci vegetují v nepřirozeném prostředí a svůj odpor apaticky projevují na podvědomé úrovni - dialogy o ničem bez začátku a konce, prázdné dlouhé záběry bez pointy či vzájemně nesouvisející roztříštěné scénky._____ 2) Silná dobová podmíněnost snímku značně ztěžuje porozumění těm, kteří reálný socialismus nezažili a vyjádřeným jinotajům tudíž nerozumí._____ 3) Milým nezamýšleným atributem filmu jsou důvěrně známé tváře z obrazovky dnešních dnů z doby svého mládí - cikánsky přitažlivě vyhlížející Petr Štěpánek, lišácký Emil Horváth starší či dokonce Václav Havel a spousty dalších. Skvělý výkon podal i Ladislav Jakim._____ 4) Chtělo by to čtyři hvězdičky, ale dávám pouze tři, protože přes všechny uvedené přednosti jsem se chvílemi lehce nudil. (09.02.2009)

Kdyby se z první povídky vystříhaly všechny záběry, kde Landovský s Vyskočilem jenom tak někde posedávaj a zarytě mlčej, tak z toho zbyde materiál tak na 5 minut. Málem jsem u toho usnul. Nakonec se spolu nějak začnou bavit, ale celkově je to úplně o hovně. Druhá povídka je o něco lepší. Tam se dokonce i odehrává nějakej příběh a má to i nějakou pointu, ale taky se nejedná o nic, co bych musel vidět znovu. První povídka je tak za 1 hvězdu, druhá s bídou za 3. Suma sumárum 2 hvězdy. (16.10.2013)

Nemá smysl nadhodnocovat, protože Juráček, kterého jinak jako autora a režiséra mám rád. Dovedu si představit, že když dostal možnost, zapátral v tom, co se mu doposud přihodilo, a nasázel historky z vojny. Nic proti, ale je to docela nuda. Zvláště povídka s přípravou večírku sice vyzní příjemně absurdně, ale je dlouhá zbytečně moc, kraťas do 10 minut by jí slušel daleko víc. Putování mazáka a nováčka městem a do nemocnice sice již má nějaké atributy pozdějších Juráčkových filmů včetně jisté atmosféry a okouzlení zajímavými místy města, ale opět je námět na středometrážní povídku příliš rozvláčný. (03.06.2018)

Mimořádně hloupý film z něhož není ani příliš čitelné, co vlastně zamýšlí. Jestli někdo sveřepě věří, že to má být "obžaloba armády/její oslava", tak by možná neměl hledat skryté poselství. Mám smutný pocit, že i kdyby jste ten film vyklepali vzhůru nohama, tak z něj kloudného nevypadne zhola nic. Náš největší režisérský génius Pavel Juráček tady tvrdě narazil. V povídkovém filmu viditelně povyšuje na roveň scénáře vlastní historky a zasazuje je do (velice mírně řečeno) trochu nesouvislého kontextu. Silnou stránkou Každého mladého muže je delší dobu vystižení protikladů, ale všechna zábava jednou skončí. Když se ukáže prázdnota toho kolem v osudově myšlenkově vyprázdněné závěrečné scéně (nikdo prostě neví, co má dělat), tak i poslední plamínek zhasne. Pavel Juráček byl složitá osobnost a k svým filmům docházel náročnou cestou. Ke Každému mladému muži nepřistupoval s odstupem a navíc několikrát přepisoval scénář. Proto věřím, že ten film se mu jednoduše nepovedl a nehledám vedlejší pomrkávání. Landovský je tady korba a Havel aspoň něco řekne. Ale jako celek? Škoda slov. (01.08.2009)