S milenkou mé matky

„Proč vlastně ráno nedávají porno? Bylo by to jednodušší, když už ti stejně stojí.“ S Milenkou mé matky je bohužel docela nevyrovnaný film. Na jedné straně obsahuje „správně“ ironické, černohumorné prvky-tím myslím některé dialogy („Udělej to pro mě. Vzchop se. Nejedeme přece na pohřeb.“ – „Rodinná večeře, nebo pohřeb. Radši bych jel na ten pohřeb. Bylo by tam aspoň o jednoho idiota míň.“), stejně jako hlášky („Na AIDS jako metodě sebevraždy je nejhorší, že trvá moc dlouho.“), kterých není vůbec málo a daly by se takřka tesat. Nechybí také typ scén jako „trávení času v milovaném rodinném kruhu“ či „předávání dárku“, které mě osobně dostávaly do kolen. Pak tu jsou ale místy i přespříliš infantilní gagy, dále také snímek začne postupně dostávat až zbytečně absurdní grády, humor poněkud zavelí k ústupu a hlavní hrdina (kterého jsem si hned zpočátku maximálně oblíbil) se po oné párty pozvolna mění na magora (čímž začne pozbývat část mých sympatií k němu). Nadsazený a škodolibý konec film ještě udržuje v rovině slabších 4*, ale je škoda, že snímek zejména ve své druhé půli (i díky jakémusi „zvážnění“) sem tam ztrácí svoji počáteční šťávu. „Řekni mi, Hlynure, co ty vlastně děláš?“ – „Já?“ – „Ty.“ – „Nic.“ – „Nic?“ – „Nic.“ – „A jaký druh ničeho?“ – „Žádný druh ničeho.“ (21.11.2014)

Další z mých filmových návratů byl takový zvláštní. Hlynur, hlavní "hrdina", mi byl po sedmi minutách dnešní reprízy tak krajně nesympatický, až jsem začal přát jeho obličeji střet s pořádně svištící lopatou. Příběh měl nádech dramatu, tu a tam jsem zaznamenal záblesk černého humoru (no jo, záblesk... tak asi spíš výron), ale k tomu, abych mohl potvrdit své původní hodnocení, to bylo příliš málo. Snímek mě totiž po většinu času trochu nudil, takže jsem při jeho sledování nechal myšlenky volně bloudit. A to by se mi stávat nemělo, protože by se mi některé nemusely vrátit. Když si film nezíská mou plnou pozornost, nebo ji v průběhu ztratí, není to dobře. Je to známkou buď toho, že nepatřím do jeho cílové skupiny, nebo že prostě není dobrý. Ať už šlo o kterýkoli z obou důvodů, příliš jsem se dnes nebavil. / Poučení: Anonymní alkoholici to musí mít na Islandu dost těžké. (24.09.2022)

Celkom zábavný kúsok z islandskej euro koprodukcie. Ironické, nabité hláškami (moja obľubená ´´život je len prerušením smrti´´), s netradične (ne)obyčajným hrdinom v neobvyklej švédskej trojke (alebo, že by nový termín islandská trojka). Sympatická stopáž, dobré obsadenie (hl.predstaviteľ + V.Abril) a trochu tej islandskej depky tentokrát v optimistickejšom vydaní - u mňa to vychádza asi na 3 1/2. (10.02.2005)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 3 - Island. První zklamání během Tour se dostavilo poměrně brzy. Ujetý film s nesympatickým hlavním hrdinou, jenž tápe ve svém životě, především v jeho milostné složce. Nudil jsem se docela dost, vtipné si vybavím snad jen dvě hlášky. Aspoň, že na tu Victorii Abril se příjemně dívá. Kormákur mě více oslovuje se svými krimi a akčňáky, ale beru to tak, že každý nějak musí začínat a jako debut to zase vyložený propadák není. (05.04.2015)

-4* po deseti letech jsem se vrátil k této islandsky chladné komedii a musím přiznat, že mě bavila stejně jako předtím. Jedná se o režisérovu prvotinu (před nedávnem jsem dokoukal výtečný kriminální seriál V pasti), která nám přibližuje soužití dospělého syna s matkou a ukazuje jaké má úskalí. A když si ještě synek navykne na snadno dosažitelný sociální systém a nemá chuť cokoliv dělat, tak je na problémy zaděláno. Tady je to však pojato s nadsázkou typickou pro severskou kinematografii a tak o humorné situace není nouze. Zasloužené 4 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (12.11.2016)