O zatoulané princezně

Film, který na rozdíl od některých jiných uživatelů považuji za opravdovou pohádku, byť svéráznou. Třeba ta mladičká princezna - ale ta je tu mladičká proto, že to tak je v původní Ladově pohádce a vlastně to určuje děj: "provdat ji chtěli, takové žábě..." Scénáristovi s režisérem se podařilo Ladu zpracovat do podoby pro mě snesitelné. Vyhovuje mně tu skoro všechno: hudba, tempo, humor, scenérie, herci i stručně naznačený milostný příběh - dvojice se sblíží tak, že Franta princeznu hecuje, že tohle a tohle nedokáže :-) to je v pohádkách neobvyklé a velice osvěžující. Představitelka princezny mohla mluvit lépe, jak už tu bylo naznačeno, ale jinak myslím, že na svůj věk roli zvládla dobře. Dlouhý tmavý cop byl evidentně její vlastní a přirozený obdiv k Frantovi by jí leckterá dospělá herečka mohla závidět. Vyzdvihla bych i obsazení: všichni herci tu přesně pasovali do svých rolí, viz vznětlivý král Vlach, roztomilá a důstojná královna Fischerová, trhač zubů Sloup, principál Pípal. Souhlasím s některými objektivními námitkami, na pět hvězdiček film není, ale pod čtyři nejdu. (04.10.2011)

Druhá polovina 80. let má svůj zvláštní pohádkový punc - pohádka vypadá spíše jako televizní film, neprovází ji velká výpravnost, peklo nemá atributy mocnosti, naopak - dá se lehce obelstít, většina děje se odehrává mezi venkovskými vrstvami obyvatelstva a hlavně pohádková království vypadají velmi chudě, tak trochu na pokraji bankrotu - asi jako Československo a celý východní blok té doby... Nejinak je tomu i v pohádce princezny Jůlinky z království se sídelním městem Královská Lhota... Podobné filmy: S čerty nejsou žerty (24.12.2008)

Tato pohádka mi již jako dítěti nepřipadala příliš pohádková. Nyní v dospělém věku - po opakovaném shlédnutí - se tento názor ani trochu nezměnil: děj se dost táhne, herecké výkony jsou slabší a vůbec celé je to takové neslané, nemastné. Ani ta strašidla s čerty nemají patřičnou šťávu. Myslím, že *** musí stačit a jsou víc než velkorysé. (30.09.2011)

Takovým pohádkovým mišmašem nebo gulášem bych to nazval. Našlo by se zde několik vtipných situací hlavně díky dvojci strašidel, jinak jsme však svědky nelogického spojení pohádkových postav(peklo, bezhlavý rytíř,něco ze zlatovlásky) navíc zasazení ústřední dvojice(rovněž na pohádku na mě až moc lolitovská princezna) do cirkusového prostředí je asi poslední ranou pod pás jinak možná dobrému původnímu záměru. P.S.:A ty triky?? Na Borise Mastníka hodně odfláknuté. (24.12.2006)

Jakkoliv chápu a v mnohém sdílím výhrady k ZATOULANÉ, nemohu si neodpustit několik doplňujících poznámek. V kontextu dětské tvorby šedesátých až osmdesátých let - v něčem i let padesátých - představuje ZATOULANÁ určitě slabší průměr. Drhne režie, ne vždy jsou zvládnuty herecké výkony, občas skřípá scénář. Řadou těchto znaků jako by byla předjímána polistopadová česká pohádka ve svých určujících trendech. A právě tímto druhým srovnáním naopak vyniknou podmínečné klady tohoto pozdního Kachlíkova díla. Patří k nim demokratický (občanský) charakter poněkud vypelichaného královstvíčka Královská Lhota (osvícený absolutismus barokního krále), velmi amazonsky svérázné a přitom přitom už žensky něžné pojetí dívčí princezniny postavy a viditelně dynamičtější druhá část ZATOULANÉ. Svět drhnoucího socialismu, v němž již téměř nic nefunguje, ovšem skřípot ZATOULANÉ, konstatovaný v úvodu tohoto komentáře, nijak neoslabuje. Největší cena této poněkud očesané pohádky tedy spočívá právě v tom, co předjímá, ale také v tom, čím se stále ještě od předjímaného odlišuje. (02.03.2011)