Cukrová bouda

Karel Kachyňa umí takový melancholický. ale silný příběhy opravdu vyprávět s velkým citem a Jan Čuřík jako jeho skoro dvorní kameraman dokonale rozumí Kachyňovým záměrům a když je potřeba obrazová realistická výpověď dá to tam, když je třeba poetiky, dá to tam aniž by se to v celku nějak rušilo, opravdu výtečná práce. Jsem rád, že jsem viděl, Michala Dlouhýho v jeho začátcích, nejzajímavější postava je pro mě ta, kterou Miroslav Macháček, jo a Jana Švandová v osmdesátých letech byla ňamka. (22.03.2020)

Preciznost a důslednost režiséra Kachyni, se nevyhnula ani tomuto snímku. Doba před okupační, ve filmu Lásky mezi kapkami deště, byla podchycená výborně. Doba po okupační, v podání pana Kachyni, je na tom stejně. Film má několik silných faktorů. I když se v podstatě jedná o válečný film, není zasažen žádnou agitační nutností, dokonalý obraz událostí minulých, v každodenním životě přítomném a dětský pohled na dění kolem sebe. Děj se nádherně vyvíjí a má své dramatické i humorné části. Tehdejší silné dilema česko-německé národnosti v podání pana Macháčka a největší dramatická role Jany Švandové, jsou také zárukou silných kvalit. Opravdu klasická práce Karla Kachyni a výborný námět. Pro milovníka československých filmů nádherná podívaná. (01.10.2012)

Další Kachyňovo pedo-drama vyprávěný jakoby z pohledu fakana. Značnou část filmu zaberou různý záběry na to, jak fakani někde pobíhaj po lesích a podobně. Zaujme snad akorát výkon Miroslava Macháčka a kozy Jany Švandový. Kachyňa mě prostě nějak nebere. Z jeho poměrně rozsáhlý filmografie se mi opravdu líbil snad jenom jeden film (Pozor, vizita). (03.05.2012)

Karel Kachyňa. Miluju na něm tu jeho autentičnost. Takže když se příběh začíná odehrávat v pohraničí na sklonku druhé světové války, je zde vidět vše, co k těmto událostem patří, po lesích rozbité auta, všude miny, zbraně, prázdné domy po Němcích, zbytky německých žen, které zůstaly v pracovních táborech, opuštěné krávy, které se prohání po lesích, bídu, špínu, truchlivost, ale i naději na novou budoucnost. Pan Kachyňa to dokázal ztvárnit tak přesvědčivým způsobem, že to v dnešní době už nikdo nedokáže. Také se dotýká ožehavého tématu vyhoštění a nenávisti k německým obyvatelům, kteří v pohraničí za války bydleli. Do jedné takové vsi se z koncentráku vrací i německý antifašista Bartl (Miroslav Macháček), ale jeho chalupa je už obsazena mladou vdovou se dvěma dětmi. Odchází vysoko do lesů do Cukrové boudy, kde se nakonec setkává i se svým synem, který se však dal k Banderovcům. Scénárista Vladimír Korner tak zde rozehrává i drama a dilema mezi otcem a synem, kteří se navzájem mezi sebou už na dlouhou dobu zcela odcizili a každý vyznává jiné priority. Příběh je vyprávěn hlavně očima dvou chlapců a jejich poetickým vnímáním na tehdejší pochmurnou poválečnou dobu. Jejich mladičkou matku hraje krásná Jana Švandová a tak jako v každém filmu odhalí své úžasné vnady a mužské oko se může zase pokochat. Kouzelné hudební motivy vyčaroval mistr Luboš Fišer a téměř dokumentární obraz nasnímal Jan Čuřík. Nádherný film! (25.05.2019)

Příjemné zrcadlo ke Krejčíkově Vsi v pohraničí. Kachyňa zde dal několik velice dobrých příležitostí Janě Švandové, Michalu Dlouhému a Miroslavu Macháčkovi. V malých rolích se pak zaskvěli Kostelka a Kodet. Výprava sice místy selhává, ale celek je velice funkční, děj není tendenční a proto je možné klasicky jen postrádat vydání na DVD (reprezentativní kolekce Kachyňových filmů je mým snem už dlouho). (18.06.2011)