Spoorloos

(1001) Mám ráda, jak už se tak mezi námi perverty říká, příběhy ze života. Ještě, že se cizí jazyky, zejména germánské a románské, učím sledováním filmů doma na gauči a ne putováním po autentických místech. Pouze jednomu jazyku jsem se na učila místně, ale také jsem se mu musela rychle odnaučit, protože už mi nebude znovu dopřán. Ale to jsem trochu odbočila od tématu. JÁ TEN FILM ŽERU! A protože už teď umím psát srdíčka do komentářů, tak až takhle: ♥♥♥ (11.04.2010)

Thrillerem bych to úplně nenazýval, protože tu prakticky absentují napínavé situace, spíš mysteriózním dramatem, kde celou dobu visí ve vzduchu otázka/záhada, co se stalo, a hrdina je pro odpověď ochoten obětovat vše. A spolu s hrdinou sledujeme i člověka, který jednoduchou odpověď celou dobu zná... Atmosféru to místy má, výraznou koncovku taky, ale že by mě to nějak extra bavilo nebo sejmulo se říct nedá. Ale zvláštní film to je. (23.08.2020)

Netuctový záporák Bernard-Pierre Donnadieu s neokoukaně zapamatovatelným obličejem, jistým tajemstvím i hrdinským činem na kontě, patří spolu s posledními 45 minutami k tomu nejzdařilejšímu na tomto oceňovaném nizozemském thrilleru. Závěrečná pointa je děsivým, zároveň však originálním překvapením a případné utnutí filmu s takovou pointu bez dalšího očekávaného děje, zneklidňuje-li vyústění v dostatečné míře, tu kupodivu nevnímám jako mínus. Mysteriózní vyprávění s postupným vytvářením obrazu o životě ústřední záporné postavy se dost vydařilo a celkový dojem do jisté míry pozdvihuje i fakt, že Spoorlooos je svým zpracováním skutečně jiný oproti většině klasických thrillerů s tématem únosu ženy či dítěte. Jenže ono jiné pojetí na mě celou první hodinu, která se mi strašně táhla a budila zvláštní chlad, nefungovalo, překousával jsme se ní často se slabým zájmem, atmosféra na mě působila spíše jen v krátkých záblescích a zvláště hlavní hrdina jménem Rex vyvolával ve mně nevýrazný až lhostejný dojem. [65%] (28.08.2023)

Drama mrazivé jako hrouda ledu uvízlá za botou, stísňující atmosféra východoněmeckých kriminálek z VHS a nervydrásající hudba v duchu Malého pitavala, neznám lepší medicínu proti předávkování americkou komercí. Podivný trojúhelník bizarních postav, mluvících jedním z těch chrochtavých jazyků (a přesto si navzájem nerozumí, zvláštní že?!), co se dostane do situace, ze které očividně není návratu. Příjemně ulítlé, zdravě depresivní, a ten závěr! (Jsem tak rád, že jsem napoprvé nenarazil na zprzněný happy-endový remake.) Nevím, jestli to tak bylo předurčeno, či jestli jsem právě zvrátil záměr osudu, ale dávám tomu krásné 4*, které si Spoorloos rozhodně zaslouží. (27.12.2012)

Po dlouhé době se mi stal Spoorloos filmem, po jehož zhlédnutí jsem zůstal sedět s otevřenými ústy. Jde o velice zvláštně natočený thriller, který zapůsobí hlavně svým rafinovaným scénářem a ponurou atmosférou, která je zčásti budována výbornou hudbou a zvláštně osamělými evropskými lokacemi. Perlou filmu je hlavně skvěle napsaná postava psychopatického Raymonda Lemorna, kterého si zahrál Bernard - Pierre Donnadieu a kterému Jeff Bridges docela šlape v americkém remaku na paty, i když originál je nedostižný. Ačkoli film plyne zdánlivě nevinně a pomalu, závěr by se dal přirovnat k jedné z největších nočních můr stříbrného plátna. Kdyby jen Lemorne nesmrkal. (02.07.2011)