Místo u moře

Mamá Efleková je šťastná smolařka. Vrhne na svět dva fakany, oba s dětskou obrnou, a oba dva ti koženáči se nějakou podivnou hrou zfetovaného osudu stanou známými herci, tudíž má bába o porcelánové žuby a důchod ve 43+4 v Malibu vystaráno. Poslední film každého z ochrnutých bratrů však ukázal, že když někdo napíše scénář o trampotách nehoblovaného prkna a do hlavní role překvapivě obsadí místo původně favorizované plastelíny nehoblované prkno, nelze kástingem téměř nic zkurvit. Tak Ben poprvé ve své kariéře dostal roli bezemočního aspergra, co jen tak strnule čumí, kterážto mu sedla jako svěrací kazajka Mojmíru Širůčkovi, no a Kejsy se dokonale našel v semidebilním traumatizovaném údžbáři, jenž pro změnu jen tak strnule čumí a občas řekne „ÿÿÿÿÿÿÿÿÿ“, což by asi dělal každý, kdo si kvůli vlastnímu kokotismu ugriloval své budoucí dárce orgánů a navíc mu pošel bratr. Prostě talenti. Osral samozřejmě prudce zasloužený, něco jako kdyby ho dali Frigovi za Hamleta. U filmu samotného si sice dost často znuděným poposedáváním minimálně ošoupete Manchestráky, nicméně jeho bezútěšný náboj a tíživá atmosféra nezjizví perikard snad jen profesionálnímu sociopatovi, a na konci jste i rádi, že je někdo v ještě totálnější prdeli než vy sám, tak se prozatím rozhodnete ušetřit za plyn. (09.03.2017)

Není můj typ filmu, což jsem ale předem věděl. Dvě hodiny se díváte na postavu, která se není schopná vymáčknout a normálně bavit, tváří se otráveně, občas někomu zanadává nebo vrazí pěstí. Přičemž jí je ten mladší a nudnější z bratří Afflecků, který mi přijde podobně nezajímavý herec kdekoli jsem ho kdy viděl (a hele Oscar). Na pozadí všeho děsivá tragédie a jasně, od diváka se čeká nebýt primitiv, "číst mezi řádky" a užívat dlouhý záběry do ničeho, podložený občas vážnou muzikou, to podstatný se odehrává subtilně až pod povrchem. Nejsem ten divák a buď dám 3 objektivně, nebo 2* sám za sebe. S*ru na objektivně - takový to prázdný "o něčem", mám rád jiskru. (01.02.2017)

Neuvěřitelně pomalá depka. Navíc depka, která se snaží netvářit jako depka, když náhle vybalí zničehonic všechno na stůl a člověka to naprosto odrovná..ovšem jako celek to rozhodně nesedne každému. Musím ale hlavnímu tvůrci Kennethovi Lonerganovi nechat, že nic jako tenhle jeho vysněný projekt jsem už dlouho neviděl a zvlášť jeho chronologická ledabylost mě nechávala na pochybách až do samotného konce. Mladší Casey z klanů Afflecků naprosto vládne, z každé jeho scény je cítit, že ačkoliv to ještě nemáme vědět, pronásledují jej démoni minulosti a navíc démoni tak mocní, že postava Leeho je jako tělo bez duše, které ztratilo svůj cíl a ani sympatický Kyle Chandler s neblahou situací nic provést nedokáže. Jak už jsem naznačil, alespoň hodinu z trošku přepálených 130ti minut čistého času jsem vůbec netušil, proč se jednotlivé situace dějí tak jak se dějí a střídavě jsem se dokázal ladit na oduševnělý tón filmu, střídavě ovšem nastala i nuda. Co mě ale vadilo ze všeho nejvíc a důvod proč jsem Manchester by the sea nenapálil pět je ten, že snímek v podstatě nemá pointu a jakmile dojde na onen už mnou nastíněný zvrat, který naprosto perfektní a zarazil mě do sedačky, tak se na tento moment už nepovede navázat a místo toho nás překvapí tak akorát Matthew Broderick. Rozuzlení bych dal nakonec, trošku jej prodloužil a někde ze začátku filmu něco ubral a byla by to dokonalost, které bych toho oscara velmi přál. Takhle to úplně zaslouženě může být snad jen pro Afflecka...8/10...[1.2.2017_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (01.02.2017)

Mám pocit, že Casey Affleck se v posledních letech zaměřil na divný role v divnejch filmech. Tohle na začátku vypadalo docela nadějně, ale postupně se dostavila nuda. Uprostřed pak přijde vrchol celýho filmu, kde se dozvíme, že se stala jistá tragédie a od tý doby je hlavní postava takovej divnočlověk. To byly opravdu silný scény. Už jsem si myslel, že teď se to konečně rozjede, ale nerozjelo se to. Nuda pokračovala až do úplnýho konce. (04.03.2024)

Drama, které nevede za ruku, nutí ke čtení mezi řádky a i na ploše přesahující dvě hodiny nezačne v ledabylých a obyčejných dialozích prázdně tlachat. Casey Affleck našel svoji životní roli, Michelle Williams i na menším prostoru září a Kenneth Lonergan stvořil drama, které je až příliš absolutní a drtivé na to, aby bylo srdcové. Jeho úspěchy v akademické sezóně mu ale beze zbytku přeji. (02.02.2017)