Noc nevěsty

Jan Žalman volí pro Noc nevěsty ve své knize "Umlčený film" velmi výstižná slova, cituji to nejzajímavější: ... "Bláto a sníh, olověná tíha mračen, ustrašená nerozhodnost vesničanů a pomstychtivá zloba sedláků, číhavá ostražitost Picinova a chladná zášť, s níž se Slečna připravuje strhnout vesnici na svou stranu - to vše napomáhá dotvářet chmurnou atmosféru příběhu, jenž svým viděním hroutícího se řádu i svým nezvyklým konfliktem s konečnou platností odzvání konvenci vesnických dramat, jak si ji vytvořila česká literatura a divadlo od Mrštíků až po Čepa... Závěr Noci nevěsty nemohl za vylíčených okolností ústit jinam než do tragédie... Italský filmový teoretik Luigi Chiarini razil svého času termín "kult záběru pro záběr" a v Kachynově Noci nevěsty bychom pro to nalezli nejeden příklad. Výtvarná fantazie, pracující se zlověstným šerosvitem, až přízračná kresba atmosféry a snaha vyjadřovat se v krásných větách posunuly těžiště filmu do té míry směrem k výrazové stránce, že malebnost podání se nejednou octla výše než vlastní ideový obsah. Noc nevěsty byla chmurná balada na politicky palčivé téma, vyprávěná obrazy, v nichž jiskřilo Illíkovo kameramanské umění, nicméně obrazy se právě touto vypjatou poetizací hrozily dostat do rozporu s vlastním smyslem filmu. Staticky zaklety do své ponuré krásy retardovaly děj, zatlačovaly do pozadí hodnotu historického svědectví a dosazovaly na jeho místo hodnotu sugestivní podívané v krásně vyřezávaném rámu..." (s.93-94). V tom je podle mě obsaženo vše podstatné, co lze o tomto filmu říci - těžko mu lze něco vytknout po výtvarné stránce, ale ostatní složky bohužel hodnotím jako nepřesvědčivé, a co je nejhorší - za sebe nemám problém napsat, že jsem tento film shledal nesnesitelně nudný. Co naplat - vyloženě mi nesedl, byť si opravdu myslím, že to je v podstatě velmi dobrý film. (15.03.2013)

9/10 Tak tomu rikam hustota jak z hlediska ideologickeho, tak atmosferickeho. Velka skoda toho konce (poslednich 7 minut), ktery s celym prubehem filmu nejak nesouzni a vyvolava otazku jestli do nej uz tehdy nekdo nezasahoval. Jinak jasny trezorovy kandidat - toto se soudruhum nemohlo libit ani z meteosatu. Nad vybornosti hlavni predstavitelky se netreba pozastavoval , ale taky velmi dobre povybirani predstavitele venkova - kulaci, farar, funkcionar, blazen a exteriery kolem Havlickovy Borove z toho udelaly extra tridu. Na DVD potesi fundovana vlozka Taussigova - kez by podobnymy materialy oplyvala vsechna DVD! a zaskoci senilni babicka Libuska, co nevi, proc by mel byt podobny film zakazan... (30.10.2009)

Vánoční příběh o střetu dvou ideologií, jedné tisíce let staré a druhé pokřivené a dekadentní. Film z doby velkých poválečných zlomů ukazuje hluboce tradiční morálku venkova v konfrontaci s násilně vnucovanými ideály. Jana Brejchová v roli ztracené jeptišky reprezentuje směr fanatické, ale čisté víry kontrastující nejen s chaosem počátku bolševismu, ale i se zbabělostí souvěrců. (15.02.2014)

V malokterém českém filmu je tolik temnoty. Ale nevidím to jako svár dvou fanatismů, jak je zde v komentářích často zmíněno. Copak je Picin fanatik? Vůbec ne, jen v novém režimu vidí příležitost jak si polepšit, jak si vyřídit účty s dosavadními mocnými. Byl někde na konci sociálního žebříčku vesnice a bylo (a vlastně stále je) mu to často připomínáno, teď je na vrcholu. Ani jeho protivníci - ti velcí sedláci nejsou fanatici, jsou pěkně opatrní než se nějak projeví, snaží se to většinou nějak skoulet. Žádná ze stran není zcela bez viny. Na začátku filmu největší sedlák Konvalinka postřílí svůj dobytek a zastřelí i sebe. Vypadá tedy jako čistá oběť režimu, snad jediný spravedlivý. Ale pak žena hrobníkova, když připravuje do rakve Picinovu ženu Filipu říká, že nebožka je už nyní v ráji, neb peklo měla už za živa - ve službě u toho Konvalinky. Procházka i Kachyňa zde pokračují v nelichotivém vykreslení světa vesnice, jak už činili ve filmu Ať žije republika. Žádná rurální idylka nikdy nebyla a "tradiční morálka vesnice" dovedla být pěkně neurvalá, ke slabým zvláště. Copak to neukazuje hrubé a posměšné chování bývalých pánů vesnice k obecnímu prosťáčkovi Ambrožovi? Takže jediným fanatikem je zde Slečna, která je v podání Jany Brejchové snem každého masochisty - stačí sledovat scénu stříhání vlasů Ambrožovi. A i ten její fanatismus, který působí více na citověji založené ženy než na na sedláky, je spíše projevem pýchy než víry. Při návštěvě Picinova domu ignoruje namáhavě k smrti pracující Filipu, v té vidí tato milosrdná sestra stále jen tu služku, ne bližního v těžké hodině. Slečnu zajímá jen klíč od stodoly, kde jsou uskladněny sáně, symbol sociálního statutu, které mají hrát úlohu v jejím připravovaném představení. A překvapuje mne, že Kemrův farář je v komentářích často označován ze slabocha, ale ten projevuje více pevnosti a zdravého rozumu než drtivá většina jeho farníků. Obrazová stránka filmu je naprosto úžasná. (28.09.2014)

Väčšinou býva filmový príbeh buď tichý a lyrický, alebo plný veľkohubých postáv a ich explicitných konfliktov. Noc nevesty je jedno aj druhé. A preto mi moc nesadla. Možno aj kvôli obdobiu a prostrediu, ktoré nemám zažité a zjavne ani dostatočne zmapované, lebo som sa tu strácal, ako keby ma súdruhovia poslali na polnočnú omšu vítať slnko. (28.06.2018)