Pozor, vizita!

Filmařina určitě dobrá, o tom není pochyb... Výkon R. Hrušínského špičkový... A přece nejsem nadšená, proč? Snad proto, že takových primitivních individualistů se svérázným pojetím svobody, kteří ctí a uznávají jen a jen sebe, vidím v poslední době kolem sebe až příliš mnoho! Hlavní hrdina je politováníhodný i se svou tolik proklamovanou svobodou! Když se ohlédne za svým životem, nemá za sebou nic, vůbec nic! Rodinu, děti, trvalé vztahy, výsledky své práce - prostě zhola nic! A pak ještě další drobné vady na kráse: Např. ta striptýzová scéna tehdy teprve sedmnáctileté Veroniky Jeníkové (sic!) mne vůbec neuvádí v nadšení, spíš naopak! (18.04.2020)

Na ty slabé čtyři to jen tak tak je, protože natočené a zahrané je to skvěle, je tu silná psychologie nejen u hlavní postavy, má to pár silných scén a hlavně v poslední půl hodině mě to celé dost chytlo, ale ve finále moc spokojený teda nejsem. Kdyby hlavním hrdinou celého filmu byl Bartůněk, tak je to neskutečně silné a klidně bych pak i dal plný počet. No jo, jenže není a místo něj tohle místo má tulák a světoběžník Prepsl, který je představen jako člověk, u kterého se nedá moc co rozehrát. Střetává se s různými lidmi, nejspíš navěky zůstane v jednom nemocničním pokoji (btw fakt nevěřím, že by se někdo, kdo se celý život toulal světem, dokázal vůbec nějak sžít s tímhle způsobem života, vždyť by ho to muselo vnitřně ničit - a tři pokusy o útěk jsou za celou tu dobu strašně málo) a vlastně ta jeho situace nikam nevygraduje. Vůbec ten závěr je takový strašně... zakřiknutý. SPOILER Co bude s Prepslem dál se nedozvíme, jestli Bartůněk přežil taky ne, možná umřel, možná si ho vzala domů dcera a zaplatila mu operaci, nevíme KONEC SPOILERU. A jak se Prepsl dostal ven k té učitelce je taky nevysvětlené,. Fakt, být ten film líp dotažený a mít jinou hlavní postavu, byla by to pecka. Takhle je to taky dobré, ale na víc jak slabé čtyři fakt ne. A nakonec z toho stejně mám spíš depku, i když se to snaží mít i pozitivní chvíle, ale ono to asi bude tím, že nemám rád nemocnice a o to víc nemám rád nemocniční pokoje. Zvlášť, když by se z něj už nedalo navždy dostat... Slabé 4* (14.03.2021)

Nemocniční pokoj u mě vyvolává cosi nepříjemného. A co teprve infekční oddělení, na kterém pacienti mají ve střevech baktérie a serou jak najatí. "Salmoneloza hovnoza", jak neodolatelně pronese ve filmu pan Hrušínský fatální větu, ve mně evokuje jen nutkavý pocit mít tenhle film za sebou. Zkrátka, já se z filmu neposral. Ovšem pozor, to neznamená, že ten film není kvalitně natočený a zahraný. Mistr Kachyna mě, coby diváka, zavřel na pokoj se starou českou hereckou školou, kterou výborně uvěřitelným způsobem reprezentuje zejména Rudolf Hrušínský. Herci okolo něj mu zdařile sekundují, po stránce herecké nemám námitek. Jenže film by to neměl být jen o hereckém výkonu, popřípadě výkonech jednotlivce či více herců, ale měl by také bavit, strhnout. Obyčejný lidský příběh o obyčejné infekční, a dodávám hnusné nemoci, je však plochý, a výrazově málo průrazný. Nedovedu si například film představit bez Hrušínského. Když si odmyslím jeho figuru, je film plný epizodních charakterů, a o to víc vyjde na zřetel jeho málo barvitý příběh. Řemeslně zdatný režisér divákovi nedopřeje, aby si od vůně lizolu a nemocničních halen, tak nějak odpočinul, a jen v jedné restaurační sekvenci, opustíme brány nemocničního zařízení. Film má naštěstí dobře napsané dialogy, a s nimi ten statický ráz příběhu nějakým způsobem plyne. Plyne, ale nepádí kupředu sám, nýbrž ho posouvají herci. Kachyna nikdy neměl cit pro tempo svých filmů. Tento jeho film je zářným příkladem roztahaného filmu, možná nejzdlouhavějšího z jeho režijní filmografie. Práce s herci je až téměř obdivuhodná, jak i z nevelkých rolí dokázal režisér vykřesat něco, co už v soudobé kinematografii delší dobu chybí a chybět bude. Na příběhy obyčejného lidství, na ty byl mistr Kachyna kadet, tentokrát se však zdržel v nemocnici až nezdravě dlouho. Pocit, že ležím na lůžku a chce se mně opakovaně srát se dostavil, a to prosím pěkně, nejsem pesimista, ale zkrátka a dobře, jak jsem tak ležel na tom lůžku a volal "sestři, sestři", tak jsem nevolal jen tak nadarmo. hovno jsem měl v zatáčce, ale co hovno, byl to jenom bublající sajrajt se zvukem připomínající závody Moto GP, ta píča jedna sestřička, mně nepodala bažanta a já byl nucen to pustit pod sebe. No a tak nemám nejlepší vzpomínky na infekční oddělení, kde mně zjistili i další choroby, které doposud nebyly objeveny a vědci je za pomoci mých vzorků bedlivě zkoumají. A musím vám říct, že jsem se styděl, jak jsem se posral. Ta sestřička byla hodně sexy. Uklízela to v rukavicích a smrad to byl, jak když otevřou rigol s hajzlem plným hoven, co nasral otylý člověk za 50 let. Tu sestřičku jsem pak za rok potkal v tramvaji. Hned mě poznala a na celou tramvaj spustila: "Jééé, zdar, to jsi ty, co jsi se před rokem na infekčním posral." No a z ostudy jsem měl vlněnou šálu. Mé hodnocení: 40% (13.12.2014)

Depresívny český film z nemocničného prostredia, ktorý mapuje ťažké životné osudy nevinných ľudí. Také Kukučie hniezdo pre východného európana v totalitnom režime, avšak ešte uzavretejšie a civilnejšie (pre našinca). Kachyňa bol z tých mála režisérov, ktorý by to vedel natočiť presvedčivo. Všetky seriály z prostredia nemocníc, ordinácií atď, ktorých bola spústa (stovky častí, desiatky sérií), sa na týchto 88 minút neťahá. (21.05.2014)

Film, který stojí a padá s hereckým výkonem pana Hrušínského, jemuž ostatní jen přicmrndují (ok, Jeníková ještě ukáže kozy a bobra). Jako sonda nejen do života svérázného muže, který je shodou náhod bacilonosičem, ale i životů lidí na klinice, je to však pojato velmi solidně, nebál bych se říct lidsky, s jemně rozehranou psychologií i náznaky sociální kritiky, včetně myšlenek o touze po svobodě. (10.12.2014)