Smrt krásných srnců

K Pavlovi mě kdysi dávno dostal svým přednesem jeho povídek Petr Haničinec. A tenhle film je úplně stejně magický. Kouzelný svou atmosférou, humorem, dojemnými momenty i dokonalým prolnutím úsměvné komedie a mrazivého dramatu. A stejně jako u toho Haničiince to není dáno jen výtečnou předlohou, ale také podáním, tentokrát zejména díky Kachyňovi s Heřmánkem. (10.07.2011)

Lehce komediální film se v polovině naprosto přirozeně překlopí do tragické roviny. Většinou takovéhle veletoče rozhodí mé divácké vnímání, ale tady to nejenže nevadí, dokonce to dělá film lepším. Přiznávám, že nejsem žádným fanouškem knih Oty Pavla, ani tenhle Kachyňův film nepovažuji za dokonalý skvost či vrchol jeho tvorby. Ale své kouzlo a atmosféru si uchovává dodnes a nejspíš mu to ještě nějaký ten rok vydrží. (23.07.2011)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)

Ota Pavel byl skutečně skvělým spisovatelem a vypravěčem a jeho kniha se čte vlastně sama, ovšem filmové zpracování Karla Kachyni je tak geniální, že knižní kvalita pro mě není úplně stoprocentním šampionem. Humorná stránka je výborně skloubená s tou tragickou, příběh mě chytil za pačesy a už mě nepustil a Karlu Heřmánkovi bych dal za jeho výkon letenku do Hollywoodu a adresu na Stevena Spielberga. Takového Oscara Schindlera by vyšvihl naprosto suverénně. Nevím, co bych měl říci. Zasmál jsem se, soucítil jsem, zamrazilo mě, ale hlavně jsem cítil obdiv, obdiv ke všem, kdo se na tomto filmu podíleli, obdiv k české tvorbě. (02.12.2011)

Smrt krásných srnců je kniha pro film velice vhodná, její adaptace, troufám si říct, není pro zkušenější filmové tvůrce nijak obtížným úkolem a tak není divu, že převod zde proběhl bez chyb a kazů, ovšem na stranu druhou nenabízí nic "nového", ani kreativního. Smrt krásných srnců je snímek divácky vděčný, lidé mají rádi původní příběh a rádi vidí, že film na něm nic nezkazil, že si udržuje svou ucelenost a jasnou pointu, ale právě na tom neshledávám nic tak zajímavého, či opojného, abych jej mohl označkovat 4-5 hvězdami. Z čistě filmového hlediska je děj opravdu jednoduchý, přímočarý a i pro neznalce knihy nechnutně předvídatelný. Navíc vedlejší postavy jsou zde nevýrazné a s tou hlavní i navzdory kvalitnímu hereckému výkonu nelze díky charakteru příliš sympatizovat. 6/10 (08.04.2009)