Vodník

Odbornější, byt teoreticky hravá-provokativní, kritika na stránkách Filmu a doby ZDE. Komentář po projekci na Febiofestu jako memento doby: Poslední dny jsem byl v Praze, kde je mnoho smutku, osudů, které člověka dovádí k pláči. Bezdomovci, lidé pouze o berlích... zrzci, Zibura; jednoduše lidská tragédie v kostce. Potěšil mě však VODNÍK, třídílná minisérie patřící k cyklu Detektivů od Nejsvětější trojice. Viktor Tauš jako režisér by argumentoval, že zatímco pro Modré stíny byl určující vztah člověka a architektury, protože ta byla zároveň navázána na významovou strukturu, u Vodníka má být ústředním principem vykořeněnost. Vykořeněnost se skutečně dá obhájit, a to především na rovině stylu: kontrastní kombinace distancovaného rámování často přes různé odrazového plochy a velmi fyzických detailů; expresivní herectví v minulosti a naopak tlumené v současnosti; umělecky motivované svícení významotvorně pracující se zelenou a červenou přesahující z minulé časové roviny do současné; práce se zvukem v první epizodě a s tichem jakožto parametrem ve třetí atd._____ Osobně mi minisérie přijde fascinující z hlediska práce s temporalitou, která dílo sceluje a rozrušuje na všech úrovních (vyprávění, stylu i významu), zatímco ona vykořeněnost pouze v případě stylu. První část používá ruchy prostředí jako parametry, které prostupují všemi časovými liniemi (představte si kyvadlovou pasáž z Modrých stínů, či ono hučení při znásilnění z Fincherových Mužů, kteří nenávidí ženy, nataženou na a variovanou po celou epizodu); druhá část směřuje ústřední otázku na záhadu z minulosti a je rámována odlišnými perspektivami s jiným vnímáním času; třetí část rozevírá časové rámce, následně je kondenzuje a poté propojuje dvě roviny. Zároveň je ona časovost pokaždé filmařsky pojata jinak, od přerývanosti v prvním dílu, klasické návaznosti v druhém, retardaci a kondenzaci ve třetím. _____ Esteticky je to famózní, byť druhá část je slabší než první a třetí, ale obávám se, že to nebude divácky přijímáno dvakrát dobře. Na rozdíl od konvenčních detektivek nejde o to, kdo zločin spáchal, protože podstatná je časová rekonstrukce (a posléze i prostorová) dění v konkrétní den. Na rozdíl od ambiciózních detektivek nejde o sociologickou sondu, ani o významově zatěžkané vyrovnávání se s komunistickou minulosti a převlékáním kabátů za kapitalismu, protože společenské jízlivosti jsou podřízeny rodinným dramatům a dávným traumatům a/či křivdám. Pro mě je ovšem vše výše zmíněné a i to neuvedené důvodem, proč VODNÍKa považuji za nejlepší tuzemskou audiovizi na pokračování. (31.03.2019)

Zbytečně rozvláčné spíše vztahové drama, než detektivka. I když nemám tímto způsobem vedené vyšetřování ráda, dodívala jsem se, protože už v polovině první části jsem si pro sebe určila vraha a čekala jsem do konce třetího dílu pro ověření, jestli se moje podezření potvrdí. A ono jo. Myslím, že snímku uškodila nejen průhlednost, ale i rozvláčnost a týdenní odstup ve vysílání jednotlivých dílů, kdy už jsem po předchozí části příběhu musela zapátrat v paměti. Škoda, protože herecky, výpravou a originalitou zpracování to nebylo na dnešní tvorbu tak špatné. (17.04.2019)

Rodinná oslava aneb když dochází k rekonstrukci/konfrontaci s živými i vnitřními démony. Příjemný šok je pro mě to, že tam lze vidět opravdu vysokou úroveň kinematografie, což je v současném českém filmu, natož českém seriálu mimořádné. Ono by to klidně mohlo obstát i jako plnokrevný celovečerní film. Ty hlubší psychologické tóny, ten symbolismus (do bažiny pro vodníka), herecké výkony, technická stránka...fakt super. Celkově 82%. (14.04.2019)

Neříkám, že jde o nějaký přelom v kinematografii, to ne, ale nadšený docela jsem. Konečně někdo zase zjistil, že film může mít více vrstev, skryté významy, prostor k přemýšlení. Kamera může někomu vadit, pro mne to bylo rozhodně příjemná změna. Herci navíc hrají party, které fakt nejsou na jejich tělo (Neužil, Procházková, Krobotová atd.) Rozpracované vedlejší role a vazby mezi nimi. Dialogy. Vlastně je úplně jedno o čem to je a jak to dopadne. Ta forma je už sama o sobě super. Takže za mne 85% (07.06.2019)

Mě se tenhle Taušův styl hrozně líbí, jenom díky němu mají scény s dějovou linií před třiceti lety dokonalou atmosféru líného léta, včetně nádherně magických kamerových filtrů, které tvoří různé barevné propriety v prostředí, takže když dívenka vidí vodníka přes zelené žaluzie, má to nádhernou atmosféru. Detektivka samotná je místy trošku slabší, ale vyvažuje to perfektní Melíšková v hlavní roli, která mi konečně dokázala podat Marii Výrovou tak, že mě opravdu bavila (ne že by byla Melíšková v předchozích částech Detektivů od nejsvětější trojice špatné, to opravdu ne, ale tady mě prostě bavila zdaleka nejvíc). (17.04.2019)