Nonstop lahůdky (E02)

Tohle je příběh, kterými by nás ČT a Hřebejk mohli zásobovat častěji. A možná bych i ty 4 frčky dal. Jedna zimní noc v Práglu, otec s matkou , matky důvěrný kámoš Kopta, obtloustlý syn, jeho bývalá holka, která za ním přijede do Práglu vlakem a je tu vlastně asi tou hlavní postavou, dál jeden revizor a možná ještě ta barmanka a ten bezďák, to je všech 8 postav této televizní povídky. A u mě dobrý taky proto, protože to vlastně po celou dobu doprovází takový vodrhovák Jirky Korna - žal se odkládá. To je taková vodrhovačka, že jsem si to prozpěvoval pak celý další den :-) 2022 frčku na ty 4 dávám, protože Krobot je fenomenální. 7/10 (02.12.2019)

Nečekané televizní překvapení! Jan Hřebejk coby režisér pořád umí, scénář je originální i chytrý a ústřední herecká dvojice Krobot - Křenková opravdu našla tu pravou chemii...tenhle příběh jedné noci a jednoho pochroumaného vztahu zaseklý v netradičních rodinných konstelacích má divákovi opravdu co nabídnout... (13.05.2024)

Výborný komediální scénář s živými dialogy a krásně vypointovanými scénami je základ jednoho nočního propletence osmi postav, který pěkně graduje. Tomáš Pavlíček tohle umí. A Jan Hřebejk to umí natočit. Hereckému oktetu vévodí srážka pohledů na svět nejlepší naší mladé herečky Elišky Křenkové a hvězdy na stará kolena Miroslava Krobota. Fakt už jsem se u ČT takhle dobře nebavil, ani nepamatuji. (01.12.2019)

Dialogy jak z pomocné školy. V hlavní roli dva neherci s neustále kamennými xichty, kterým nějaká vnitřní citová pohnutí nevěřím ani za mák. Problémy tak nějak odjinud (karaoke, jako fakt?). Propletenec nezajímavých postav, o nichž nic nevíme a vlastně se ani nedozvíme. Btw, ta holka kam odjížděla na celý týden vlakem? Kam odjíždí na konci? Za rodiči? Nebo je tady jen jako symbol, který měl rozhýbat stojaté vody? Často nechtěně komické situace, rozhovory, jednání. A kdo zná Nusle a Folimanku, tak si bude klepat na čelo, kde se dá na Ostrčilově náměstí dojít na nádraží Vršovice, nebo jak z benzínky pod Nuselským mostem odjet tramvají, chvíli jet a pak zase projet kolem benzínky pod Nuselským mostem. A vážně film naznačuje, že v Praze jsou v noci v jedné velké čtvrti u nádraží otevřeny jen jedny lahůdky, jedna hospoda a benzínka? ale no tak! I když pravda - nonstop lahůdky jsou sci-fi, ty jsem v Praze nezaregistroval nikde. Obecně ani přes den na moc prodejen lahůdek v Praze nenarazíte. To já jen tak - kdo je poctivý v drobnostech, je poctivý i v celku. A tady ty drobnosti jsou stejně tak podivné a z jiného světa, jako jednání postav, které mi přišly zcela vzdálené a ne lidské. Hudba se sem vůbec nehodí, Hrubeš a Mareš, kamarádi do deště, by mohli povídat, že?, a Navarové písnička je inťošsky citově vyděračská. No nic, tak já si skočím do Boot Hillu podívat se reálné Nusle a normální lidi s normálními problémy. Taky se dá zajít do občerstvení uprostřed Folimanky. Nebo do Galerky. Případně k Olmerům. Či do Sport baru za rohem na Albertově na Chodovar... (08.12.2019)

„Jak dlouho už spolu takhle…zpívaj?“ Nečekal jsem, že mi tato povídka tak sedne. Bavila mě už atmosféra, vhodně podpořená hudbou, ale hlavní důvodem pro zhlédnutí jsou postavy a herecké výkony Elišky Křenkové a Miroslava Krobota. Oba byli naprosto skvělí a já osobně bych dokázal to jejich putování s rozhovory sledovat celé hodiny. Nejen, že byly jejich dialogové výměny opravdu vtipné (a některé hlody by se daly tesat), ta dvojka mezi sebou měla sice prazvláštní, ale fungující chemii. A jako veliké plus vidím to, že ostatní postavy jim to nijak nekazí (zpívající manželka, vyčůraný bezdomovec, „zaskakující“ lahůdkář, nedůsledný revizor, flirtující barmanka)…tedy s výjimkou přítele, ten se příliš nepovedl. Škoda jistého rozmělnění ke konci a trochu drhnoucích (celo)rodinných výstupů, ale v případě takhle svěžího příběhu nad tím rád přimhouřím oko a přispěju slabším plným počtem. „Co na mě tak koukáte?!“ - „Já jsem zvyklej koukat tím směrem ven z vokna a teď tam stojíte, tak…koukám na vás. Můžu koukat na kuřata...“ (23.12.2019)