Dukla 61

DUKLA 61 patrí jednoznačne k dielam, ktoré by mohli uspieť bez problémov aj na zahraničných trhoch. Dvojdielna televízna miniséria režiséra Davida Ondříčka sa totiž naozaj veľmi podarila. Rodinná dráma v prvom diele Dukly ponúka ešte oveľa viac zaujímavých epizódok a liniek ako som čakal a predovšetkým stavia do popredia Marthu Issovú. Jej herecká kreácia patrí k tomu najlepšiemu, čo kedy vytvorila. Režisér natočil príbeh nesmiernej tragédie v bani Dukla, pri ktorej zahynulo 108 baníkov. Prvá časť filmu je plnokrvná rodinná dráma, druhá je čisto katastrofický film s emocionálnym presahom. (8.7.2021) (02.09.2022)

Poctivá práce, na mnoha frontách. Rodinná linie jde Ondříčkovi od ruky, protože ho drží slušní herci a sociální drama se vejde do stísněného havířského bytu (Oskar Hes!). Samotné doly pak tepou temným životem, v němž vládně čerň a minimum světla. Dvořákova kamera skvěle koresponduje s barvami a náladou, která dává tušit, kam se vše zákonitě musí ubírat. Tragédie, která za sebou zanechá 108 životů, přichází pozvolna a působí až nepatřičně, jakoby z jiného světa. Ondříček šponuje tenzi tím, že drží otěže tempa pevně utažené. Škoda, že je popouští jenom tehdy, když zatouží po melodramatické vsuvce, kdy je potřeba pronést poslední slova, nebo zpomaleně padnout. Na úkor upozaděných manželek, čekajících u brány dolu, bych očekával více střídmosti v kýči a důslednější postoj k chytřejšímu diváku. Ale i tak je to oddřená paráda, vzdávající hold i držící tichou pietu. Produkční proces nebyl žádný med. A že o tom od své (tehdy už těhotné) ženy vím dost. 4 a ½. (05.06.2018)

„Já myslela, že mě nemáte ráda.“ - „Slova se mluvi a čas plyne.“ Od poslední Ondříčkovy pecky Ve stínu uplynulo dlouhých 6 let, přesto jsem se má vysoká očekávání snažil krotit, co to šlo. I kvůli faktu, že jde „jen“ o TV film, navíc rozmělněný do dvou dílů. Skryté obavy z nezáživného retra se naštěstí velmi rychle rozplynuly, stejně tak ze specifického akcentu herců, se kterým jsem též neměl nejmenší problém (snad proto, že nejsem z regionu…ti, co jsou, to možná neskousnou tak snadno, pokud vůbec). Základem úspěchu bylo, že jsem si rychle oblíbil postavy a začal jim fandit. A to včetně mladého páru, jehož naivita, nezralost a určitá nevýraznost byla jen ku prospěchu věci, jak se nádherně ukázalo u pořádně tvrdého probuzení do skutečného života místních. Jak děj plynul, stával se příběh čím dál víc napínavým, vtahujícím a ke konci emocionálně velmi silným. Snad jen ty promluvy pamětníků byly paradoxně tak nějak navíc, nepasovaly mi tam a navíc jsem z nich ze strany tvůrců cítil určitý kalkul. Podtrženo sečteno silné 4*. (02.12.2018)

David Ondříček umí. Pro televizní minisérii mu posloužila skutečná tragédie v dole Dukla, při které našlo smrt 108 horníků. Ondříčkův zájem se točí okolo rodiny mezi ostatními uznávaného horníka, který tam dole zná každou uličku. Má doma ráznou ženu a synka, který má velké oči, a po rodinné hádce skončí v Dukle také. Všichni doufají, že nevydrží a vrátí se ke studiu. Jenže... mužský svět zosobňuje šachta plná umazaných a tvrdě fárajících chlapů, jejich hecování a jízlivost i povinnou bitkou v hospodě po výplatě. Doma je čeká horká polévka a manželský sex, kdy on chce a ona ho nějak přetrpí. Ondříček nevydírá, netlačí na pilu a je znovu velmi přesný po řemeslné stránce. Marek Taclík a šéf dolu Jiří Langmajer (i přes všechny ty kraviny, pro které se upíše, stále umí) jsou výteční, herecká kreace Marthy Issové ještě lepší. Všichni vědí, co mají hrát, Ondříček nad výsledkem přemýšlí, nejde na to podbízivě ani polopaticky. A těžkou práci horníků uctívá s velkým přehledem. Poctivé čtyři hvězdy. (11.07.2018)

Překvapivě velmi dobrý snímek, kterému se dá, kromě „ostravštiny“ některých předních českých hereckých kádrů, vytknout snad pouze pár poměrně účelových scén, drobných manipulací a rámujících proslovů pamětníků, bez nichž by se dozajista obešel a neztratil by nic na své působivosti, možná dokonce spíše naopak. Jinak totiž film většinou šlape jako hodinky, od nastínění rázovitosti života horníků a jejich rodin, přes nahlédnutí do jejich náročné a nebezpečné práce, až po události při samotném neštěstí, přičemž atmosféra postupně houstne, aby mohla nakonec vyvrcholit solidní emoční náloží v poslední čtvrtině, která je skutečně dech-beroucí, a to i bez přímého pobytu v kouřem a jedovatými plyny zamořené šachtě, a plná pocitů zmaru. Je vidět, že existuje ještě dost témat, jimž by se měl věnovat prostor, ať už na velkém plátně, nebo „jen“ na televizní obrazovce, a nelze než být rád, že se to také vážně děje a že vzniklo toto memento jedné z největších hornických katastrof na našem území a snad i tak trochu pocta jejím obětem. 80 % (11.06.2018)