Ucho

Z historickýho pohledu je film hodně zajímavej. Ani se nedivim, že to soudruzi zavřeli do trezoru. Jenže z mýho pohledu, jakožto obyčejnýho diváka, kterej tento film poprvé viděl až v roce 2010, je to taková roztahaná televizní inscenace, kterou zachraňuje paranoidní atmosféra a pak posledních pár minut. Jen jsem na konci trochu nepochopil, proč jejich syn měl u postele připravenou školní tašku s učenim, když se to mělo odehrávat 17. července :-) Já dávám 3 hvězdičky, víc ani hovno. (28.09.2010)

Brilantně propracovaná atmosféra strachu. Na člověka dolehnou stalinistické praktiky, kdy si nikdo nemůže být ničím jist. Není to žádná sranda být náměstkem soudruha ministra. A Radek Brzobohatý i jeho tehdejší žena Jiřina Bohdalová zaslouží pochvalu, za ztvárnění svých postav, i když tehdejší režim (by) je jistě moc nepochválil. Ucho je všude, tak bacha co si povídáte! Nebo šup s Váma do trezoru! Na dvacet let! Nepodmíněně! (10.05.2009)

(1001) Ucho je skutečně děsuplný film, ale možná ještě děsivější možná bylo, když jsme na něm blahého roku 2006 byli výchovně v kině se střední školou a moji spolužáci si mysleli, že je to komedie, protože to v sobě má Jiřinu Bohdalovou mluvící pitvořivým hlasem. Pamatuji si, že jsem si říkala "Panebože, a takoví lidé chodí všude mezi námi!" a adresovala to filmu i spolužákům, ale já jsem na střední taky byla pěkný idiot a ráda bych věřila, že lidé se můžou změnit (k lepšímu). Čím jsem starší, tím víc zbožňuji formální stránku Ucha. Ta tíseň je opravdu hmatatelná a je to tím, na co se kamera dívá a jak se na to dívá. Pro srovnání: Dnes je zřejmě velmi cool ukazovat určité scény ve slow motion, například hořící oheň nebo rozbíjení skla a oken. (A mám na mysli současné (české) filmy, které chtějí být umělecké, nikoliv akční filmy a podobně, na které platí úplně jiná pravidla.) V rámci příběhu ty scény ale nemají žádný hlubší smysl a jejich povyšování skrz vizuální odlišení od zbytku filmu ve výsledku působí extrémně směšně. Když v Uchu Jiřina Bohdalová rozbije okno a my vidíme v samostatném dlouhém záběru pomalu padat střepy k zemi, tak je k tomu panečku důvodů. Scéna se tím zřetelně odlišuje od ostatního filmu, byť díky konzistentnímu používání stylizovaných subjektivních pohledů je pořád stylisticky na místě a nepůsobí cizorodě. Sama o sobě je to banální věc, někdo rozbil okno a střepy padají na zem, akce a reakce, jenomže kontext a provedení z toho dělají (alespoň v mých očích) jeden z nejdůležitějších a nejkrásnějších záběrů v celém filmu. A jako malou doušku na závěr si dovolím otázku, jestli by tento konkrétní druh filmu (mám na mysli asi jenom Ucho a Kdo se bojí Virginie Woolfové?) šel natočit, kdyby jeho protagonisty byl standardnější pár, který se například doopravdy miluje (bez tajné zášti) a nebo snad ani nemá šokující kostlivce ve skříni, které by na sebe v momentu největší deprese mohl začít vrhat? Ve Virginii Woolfové by to bez toho asi nešlo, protože ten kostlivec dává všechny věci do pohybu, ale v Uchu je prvotní hybatel externí, spouští to právě Ucho, které za manželi leze dovnitř. Možná bych ještě raději sledovala, jak to semele dva lidi, kteří jsou doopravdy čistí jako lilie. ♥♥♥ (29.04.2017)

Na společenské promenádě přítomní poslušně aplaudují soudruhově řeči, pronesené bezobsažným „newspeakem“. Vinnými nejsou vinní, nýbrž nežádoucí a u mocenského koryta budou sice vždy ti, kteří něco vědí, ale na druhé. Nic není jisté, konec, jenž může být stejně tak novým začátkem, čekejte kdykoliv. Bohdalová i Brzobohatý hrají o život (vzhledem k odvážnosti filmu skoro doslova) a jsou to paradoxně oni dva, kdo si jedou nejvíc po krku. Riziko nepřichází zvenčí, už dávno je vevnitř. Karel Kachyňa přispěl do trezoru napínavým, nadčasovým filmem, který má své místo po boku Nicholsonovy Virginie Wolfové, stejně tak Coppolova Rozhovoru. 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Morien, sportovec, Aidan, Jansen (11.04.2010)

Ucho vás slyší... Všemocná a Soudružská Strana nad vámi bdí ve dne v noci. Nejde jen o nepřítele a zarytého odpůrce našeho "lidově demokratického" zřízení, ale také o ty, kteří nám ten socialismus pomáhají budovat. Ucho ukazuje 50. léta minulého století v plné nahotě. Karel Kachyňa použil pouze minimalistické prostředky (černobílá kamera, osvětlení v podobě svíček, minimalistická hudba) a natočil regulérní horor, s o to hrůznější skutečností, že tyhle věci se opravdu děly. Snímek funguje i dnes naprosto dokonale. Napětí, hrůza a strach. Film, u kterého se bojím. Jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý jsou zde na vrcholu své herecké kariéry. (21.08.2011)