Matrix Resurrections

„Viem, že to nie je fér. To ale ani starnutie.“ Vôbec netuším, či sa mi to páčilo alebo nepáčilo. Ale skôr páčilo, ako nepáčilo. Pravdupovediac som nebol nejak extra odvarený ani z dvojky a trojky (z jednotky áno), takže aj keď priznávam, že sa mi štvorka MOŽNO páčila, neviem, či by bolo fér dať jej až 4*, keď dvojke a trojke som dal len 3*. Bál som sa „divného“ úvodu (ktorý v podstate trvá celú prvú polovicu, ehm), ale napokon to bolo trochu iné, než som čakal (či skôr než som sa bál). Dokonca sa mi (paradoxne?) čudný a svojrázny „začiatok“ možno páčil o štipku viac, ako druhá (typicky matrixovská) polovica. Ale i ona bola pomerne divná. Najmä ak ju teda porovnáme s pôvodnou trilógiou. Vlastne ani neviem, či veci z tohto filmu dávali logiku v rámci univerza resp. v rámci šokujúceho konca trojky. Lana Wachowski mi totálne zamotala hlavu. Akcia určite nebola zlá, bola to taká matrixovská klasika, ale zjavne sa tu v tomto smere nikto ani len nesnažil vymyslieť niečo tak revolučné (uvedomme si, že po premiére jednotky jeho akčné sekvencie vykrádali menej talentovaní tvorcovia minimálne najbližšie desaťročie), ako bolo v podstate všetko z jednotky, diaľničná naháňačka z dvojky, alebo boj o mesto z trojky. A aby nebolo šokujúcich zvratov málo,.. dávam 4*! To ste nečakali, čo? (25.01.2022)

O nadšení se mluvit nedá, ale o zklamání taky ne. Nejsem extrémní fanda série, ale minimálně první hodina mě bavila přesně tak, jak jsem po traileru doufal. Pak se to sice oproti očekáváním zvrtlo do scifi romance, která působila jako epizoda z paralelního multiverse Matrixu, ale co už. Znovu to vidět nepotřebuji, nicméně jako rozšíření mytologie? Beru. P.S.: Akční scény jsou místy zbytečně nepřehledné a Jessica Henwick strašně huhlá. (23.12.2021)

// Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit. (21.12.2021)

Sense8 Reloaded. Jak hodnotit film, který nedostál snad žádnému z očekávání, obsahuje spoustu chyb a přesto si ho pustím znovu raději než Matrix Revolutions? Zůstávám u trochu alibistických tří hvězd, protože první polovina je bez nadsázky skvělá. Spousta paralel, na hlavu postavených klišé, (zahořklých) komentářů na adresu popkultury i samotné továrny na sny - a mezi vším se proplétající Keanu Reeves s ještě zlomenějším pohledem než obvykle. Je to něco jiného, než kdokoli čekal a téměř ve všech ohledech to funguje. Bohužel s akčnější stránkou věci přichází rozpaky a s překvapivým a za mě i nechtěným cameem Merovingiana pak i čirá trapnost. Celá scéna na schodech je špatně a jediný způsob, jak ji překonat je Jonathan Groff, který z nějakého důvodu v tomhle filmu je a s každým narcistickým výstupem ho činí o třídu lepším. Respekt si Lana Wachowski zaslouží za onu prvotní vizi, za jasně čitelnou touhu po návratu něčeho/někoho, kdo se vrátit nemůže a za to, že se poctivě navrací k postavám i linkám všech filmů a nezůstává prvoplánově u toho prvního. Leckoho tím tak naštve, ale i když se jedná o charaktery, které jsem vidět nepotřeboval, uzavírá se tím něco, co v sobě očividně dodnes měla a má otevřené. Nostalgie je mnohem silnější než opravdové pocity, vzpomínka přehluší skutečnou tvář filmu. To všechno mám na Resurrections už teď hrozně rád, bohužel ruku v ruce jde i problematická vizuální stránka, sypký Morpheus s jednou podivnou scénou za druhou a podivně useknutý konec, který po dvou a půl hodinách najednou potřebuje spěchat. (24.03.2022)

Každý to asi čekal a je to tak. Recyklovaná sračka, kterou jsem po půlhodině dokoukal pomocí rychloposuvu. Je to zbytečné, unavené, vyčpělé. Děj by pasoval do akční videohry jako výplň, než začnete dál zabíjet, ale ve filmu je to utrpení. Wachowski(á) se může směle zařadit do zástupu devadesátkových vizionářů, kterým došel dech. (26.12.2021)