Matrix Resurrections

// Nenávidím ten film. Tedy aspoň něco takového se mi honilo hlavou prvních zhruba 45 minut, kdy se Lana Wachowski snažila být co nejvíc self-referenční a meta, zatímco její film připomínal parodii na Matrix nacvičenou v ochotnickém divadle. Jenže. Pak se to zlomí a rázem se vracíme aspoň částečně k tomu, co známe z původní trilogie. Rázem to začíná dávat smysl, začínají se tam dít zajímavé věci a Matrix tak, jak ho mám já osobně rád, se vrací. S ošoupanějším vizuálem, o několik úrovní horší akcí a pár myšlenkami, u kterých se pořád nemůžu rozhodnout, jestli jim fandím, nebo ne. Jako celek se mi to spíš líbilo, jakmile to ale začnu srovnávat s předchozími díly, nebo se to někomu snažím popsat, začne to hrozně moc padat a mně dochází, jak je ten film v mnoha ohledech protivný. Chytře vystavěný, výborně napsaný a jednoznačně odvážný (takový fuck off fanoušci a potažmo i Hollywood dlouho nedostali) – nicméně pořád strašně protivný a ve výsledku vlastně dost zbytečný. Znova si ho dám až po opáčku původní trilogie, a pak asi budu definitivně vědět, kam si ho mám zařadit, momentálně jsem ale ve stavu, kdy se o novém Matrixu raději nechci vůbec bavit. (21.12.2021)

Zhruba po hodině a tři čtvrtě reaguje Morpheus na jednu postavu slovy „ano, rozumím“, jenže hošan musí pěkně kecat, protože se obávám, že v tu dobu nerozuměl už vůbec nikdo. Vše, co jsem potřeboval, přišlo v úžasném filmovém roce 1999 a právě jedničkou se i uzavřelo, a pocit dokonalého uspokojení nám nikdo neměl brát. První Matrix byl zjevením. Oslavou filmové akce. Vizuální poklad. Z půlky legendárního tvůrčího dua je žena, vnitřní síla je ale dávno pryč. Místy fajn pomrkávání nad novou verzí staronového světa (hbitá žena s nagelovanými vlasy zase zmydlí přesilu ozbrojenců) a testování znalostí diváků, vzápětí tu máme Mr. Andersona, vyhaslého herního vývojáře, který stojí za veleúspěšnou videoherní sérií, a jehož bossové vyžadují čtvrtý díl. Pak zoufalci, který v kavárně nesměle pokukuje po jisté krátkovlasé Tiffany, oznámí modrovlasé děvče a směšný Morpheus, že žije uvězněný ve virtuální realitě a že dávný boj zdaleka neskončil. Akce není zlá (na revoluční triky a souboje samozřejmě zapomeňme), pár nápadů a náznaků ještě lepších nápadů tady taky máme. Jenže někde před polovinou zoufale přibude mluvících hlav a celé se to tak nějak rozsype. Stěžejní postavy se na šachovnici posouvají mdle dopředu, ty nové zrovna dobrý dojem nezanechají. Atmosféra je tatam, navíc v těch přemoudřelých filosofických cákancích se nikdo nechce hrabat. Protože jim ani nikdo nerozumí. Jenže jak by mělo „to správné“ pokračování vypadat? Nijak. Nemělo vzniknout. (23.12.2021)

Ten "meta" úvod mě skoro až fyzicky bolel. Ne tím, že bych měl něco proti metafilmům, ale protože zdejší sebereflexe mi prostě přišla banální, mělká, neobjevná. Není tam nic, co by dřív nedělaly levnější filmy zajímavěji. A od Wachovské to vnímám jako vrcholně trapné, propašovat si do pokračování hollywoodského bijáku po dvaceti letech takovéhle řečičiky. Oni jí drželi pistoli u hlavy, že na čtyřku kejvla, nebo co? No naštěstí po pár desítkách minut se z tohodle bolavého zoufalství přepne do očekávaného akčního sci-fi, které se mi líbí konceptem, ale které zároveň v mnoha ohledech dře a nevyužívá svého potenciálu a různých nadhozených motivů, které by si zasloužily rozpracovat. Vyzněním mi to pak přijde, že hlavním hnacím motivem vzniku filmu je jakási nostalgie a touha dát svým hrdinům zasloužený happyend, který jim v původní trilogii nebyl dopřán. Ohlasy o slabé akci mimochodem nelhaly, skutečně tu nebylo nic, co by člověka vyložena zarazilo do sedačky. Ačkoli pár scén se mi relativně nápaditých zdálo, audiovizuálním zážitkem je čtvrtý Matrix ve výsledku dost sterilní. Vynikne to zvlášť v porovnání s různými prostřihy do původních filmů. Každá scéna z nich má zajímavější vlastní "ksicht", než veškeré nově natočené záběry. (23.12.2021)

Než se k novému Matrixu víc rozepíšu v recenzi, odložím si tady alespoň pár prvotních poznámek, protože mi to nedá spát. Resurrections předně nejsou bůhvíjak hezký film, dokonce je s ohledem na akci, některé efekty a obecně styl vyloženě nevzhledný, ošklivý, odpuzující. Připomíná zombie sešitou z tlejících kusů původní trilogie, série okázalých rekonstrukcí týchž scén a za únosnou hranici hypertrofovaných atrakcí typických pro předchozí filmy (bullet time). Při sledování jsem si říkal, že zatímco matrixovská trilogie působila přelomově jak esteticky, tak myšlenkově, tak čtyřka naplňuje více méně jen to druhé a jinak vyhlíží jako odfláknutý sajrajt. JENŽE. S ohledem na nezvykle otevřenou reflexi studiových praktik v úvodu filmu nakonec nemůžu jinak než tuhle rozrušující estetiku digitálního humusu chápát jako součást autentického vzdoru, který film představuje vůči dominantní hollywoodské praxi sequelů a sériově provázaných franšíz. Zatímco například marvelovky taky dávají najevo svoji ukotvenost v rozsáhlejších univerzech a sebereflexivně vtipkují na svoji vlastní adresu, ve finále nikdy nerezignují na opojnou spektakulárnost. Resurrections jsou v tomto ohledu důsledně a dost ojediněle podvratné, protože jednak znemožňují klasickou identifikaci s hrdiny a zároveň kladou odpor i na rovině atrakcí. Je to podle mého dané i tím, že posun od trilogie k čtvrtému dílu je zároveň posunem od postmodernismu k metamodernismu. Což mimo jiné znamená nejen hypersebereflexivitu nebo odklon od ironické distance k větší míře upřímnosti a sentimentu, ale taky odlišný akcent na recyklaci a pastiš. Ta v metamoderním umění není spjatá jen s přebíráním a přetvářením existujících motivů, ale také s jejich materialitou a úsporností. Recyklace tak v tomto duchu souvisí s ekologickou recyklací různých materiálů, vyhýbá se plýtvání a naopak míří k šetrnosti. Pokud tedy Matrix působí jako oživlá mrtvola, která dost bezprecedentně kombinuje záběry přímo vzaté z předchozích filmů a znovu navštěvuje tytéž kulisy a scenérie, jde právě o recyklaci v tomto metamoderním smyslu. Jde o manifest NERŮSTU, který vzdoruje expanzi a nekonečné výrobě dalších a dalších pokračování - ne tím, že jejich výrobu úplně odmítá, ale protože staví do popředí jejich recyklovanost. Čtvrtý Matrix tak představuje jakousi subverzivní odvrácenou tvář nových Abramsových Star Wars, které fanouškům znovu vypravují totéž a dodávají povědomé fetiše, ovšem dělají tak stylem, který plně podléhá korporátní logice Disneyho. Matrix Ressurections je oproti tomu otevřený fakáč současnému studiovému systému, který ale zároveň svůj svět nesmírně zajímavě přetváří a posouvá jej k novým filosofickým rámcům. A pro mě naprosto překvapivě má z poslední doby nejvíc společného s dalším metamoderním filmem Annette nebo podzimní sezónou brněnského HaDivadla. Ale o tom podrobněji až jindy. (23.12.2021)

║Rozpočet $190miliónov║ Tržby USA $37,686,805 ║ Tržby Celosvetovo $157,297,525▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $5,328,020║ Tržby za predaj DVD v USA $2,207,434║ Matrix v Matrixe. Aj som trochu rád, že sa k tejto téme vrátili, veril som že by sa dalo ešte niečo konzistentné vyťažiť. Odmlka je ale už citeľná, nuž ale čo sme na tomto fenoméne vyrastali tak asi radi uvidíme našich hrdinov ako skoro po dvadsiatich rokov to ešte vedie dosť solídne roztočiť. Dejovo beriem, pohrali sa s tým a berie to. Najviac robí problém dejoví spád, ktorý je miestami dosť nepekne zdĺhaví, tam to dosť tvorcovia prestrelili. Kľudne to mohlo mať 90 minút a mohla to byť slušná pecka.  Na druhú stranu, akcia, triky, ako tam kamera má čo to ponúknuť. Prepojenie z trilógiou bolo dosť vyhrané, tie krátke prestrihové obrázkové návraty pasovali.  /75%/ (23.12.2021)