Čtverec

Vo filme absentuje ucelený príbeh, dej sa rozpadá na niekoľko dôsledne uzavretých scén, ktoré dokopy tvoria naoko nekoherentný celok. Toto je filmu aj najčastejšie vytýkané, ale pre mňa je tam jedna spoločná téma, ktorá sa tiahne celým filmom a zjednocuje ho a to je téma ľudských inštinktov. Ostlund tu nadväzuje na svoj predošlí film Vyššia moc, kde tému inštinktov otvoril v úvodnej scéne s lavínou a záverečnej scéne s autobusom, ale tu ju demonštruje už v každej jednej scéne, ktorá by sama o sebe fungovala aj ako krátky film. Ostlund považuje za inštinkt aj základné atribúty ľudskosti ako súcit alebo zmysel pre rodinu, ktoré „hrdinovia“ vo filme nahradili egoizmom, hedonizmom a karierizmom. Dokonca ešte aj situácia na začiatku filmu, kedy hlavný hrdina dostane náhodou šancu pomôcť mladej žene, ktorá uteká pred násilníckym mužom, sa neskôr ukáže ako zinscenovaná, opili ho vlastným pocitom hrdinstva a urobili z neho hlupáka. (26.01.2018)

Film o tom, jak je snadné něco ztratit a zkusit to zase najít. Ale především snímek o tom, co je všechno umění, kam až zasahuje a co můžeme jako umění vnímat. Je tady položeno docela dost dobrých otázek, ať už skutečně nebo metaforicky, které rozhodně stojí za zamyšlení. Umění a šílenství se dají zaměnit. (21.03.2018)

Mix geniálních a trefných scén s těmi nicneříkajícími až zbytečnými. Takže se, bohužel, opakuje ten stejný problém, který jsem měl už u Östlundova staršího snímku Hra, jen ne až tolik, ale přesto skoro stejně intenzivně. On toho chce hodně říct o současné společnosti, moderním umění/"umění" a vratkém pojetí skutečné tolerance, ale zase je to rádoby sociologické všechno o všem a zároveň o ničem. Jednotlivé sekvence na sebe navazují, ale hodně volně a s vynechanými důsledky, tudíž to nějak začne, nějak pokračuje, ale nijak nekončí. Je to strukturované spíš jako povídkový film s hromadou víceméně samostatných částí, s čímž přichází problém, jak to celistvě uchopit a vzhledem k mé první větě to nedokážu jinak, než "průměrně". Přitom to žádný průměr v běžném slova smyslu není, ale poměrem "tohle ano" a "tohle ne" je to tak na stejno. Nadchla mě scéna představování výstavy (dokonalá ukázka snobství a nezájmu o "propracovanost každodennosti" v podobě menu vysoké gastronomie), drsný spot (virální vliv sociálních sítí - ačkoli je to spíš trefná satira než přesná nápodoba), rozhovor o výstavě s narušováním muže s tourettovým syndromem (aneb jak jsme skutečně tolerantní) a samozřejmě i slavná scéna z plakátu (aneb jak jsme skutečně tolerantní, ale drsněji); naprosto mě minula sexuální scéna s vyhazováním kondomu, zápletka s ukradeným mobilem a obviněným klukem (včetně pointy, ačkoli jo, mimo není) a vlastně většina z toho, co se dá brát jako narativ. A se samotnou výstavou kupek štěrku to bylo půl na půl - focení geniální, nevygradovaná náprava nijaká. Takže i celkově půl na půl s tím, že k většímu zážitku mi chybí cokoli koherentnějšího, byť mě to většinu času dokázalo pohltit. Östlund není idiot a má co říct, ale přijde mi tak zakřiknutý v tom říct cokoli, cokoli konkrétnějšího, že to nakonec hraje laicky doprostřed - ne pochmurně nad nedokonalostí reality, ale zmateně, kam se přiklonit. A tak jsme tam kde u Hry, přičemž z obou filmů si beru hlavně to, že Östlunda muselo někdy nějaké děcko chytře okrást o mobil a to pro něj byl takový zážitek, že ho od té doby strká asi všude. Po dvou filmech se to říká těžko, možná jsem jen měl štěstí, ale minimálně je to podezřelé. 3* (20.08.2024)

Zajímavý film, který je ostrou kritikou Švédské moderní společnosti, vlastně by se dalo říct i Evropy a ikdyž se jedná o téma Art/Galerie, které příliš nevyhledávám, tak jsem se překvapivě bavil a film upoutal mou pozornost. Film má zajímavé myšlenky, zapamatovatelné scény ( Podivný Sex s Elizabeth Moss, vhození výhružných dopisů do schránek v paneláku a samozřejmě šílená psycho scéna, kde Terry Notary převádí opičáka na firemním večírku, což vyzdvihuje i na nadprůměrné hodnocení). Příběh****, Akce>Ne, Humor**, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí***. 7/10. (15.09.2020)

Ustredna myslienka ma cosi do seba, len potom ma nebavili dialogy a ani ta vystava - zevraj udajne nejaky bizarny zmatok som zachytil a vatovo plane kecy o akomsi napati medzi liberlanymi hovnotami, pardon, hodnotami egoizmom a sebectvom. Vrcholova nuda, bol som rad ked film skoncil. Ruben Ostlund chce byt novodobym Bergmanom a moznoze i Tarkovskym, ale nema na to, ani rezisersky. Ruben Ostlund sa serie tam, kam nepatri a na co nema, takych ludi som uz sstretol X : 45 % (23.09.2020)