Akta Pentagon: Skrytá válka

K písaniu komentu sa dostávam až na šiesty deň po zhliadnutí filmu. Celkom slušne ma totiž The Post nažhavil na podobné snímky , ktoré sa zaoberali škandálom Watergate a ilegálneho financovania vojny vo Vietname počas vlády prezidenta Nixona. Najprv som si šupol na náladu Platoon, ktorý som dovtedy ešte nevidel. Potom prišiel na radu Frost/Nixon, ktorý mi čo to osvetlil a dal do súvislosti s týmto filmom, no a pred chvíľou som dopozeral All the President's Men, kde bola k dispozícii kompletne celá redakcia The Post na čele s Benom Bradleem. Tu, pre zmenu, Redford s Hoffmanom vyšetrujú tajné fondy Nixonovej vlády, pričom ich mega prísne utajeným zdrojom je chlapík známy pod prezývkou "Deep Throat" , o ktorom pojednáva zase táto snímka: Mark Felt: The Man Who Brought the White House Down , a ktorú zrovná ťahám. Výborne sa to všetko dokopy doplňa. (20.02.2018)

Steven Spielberg by nenatočil nudne ani telefónny zoznam... The Post ( pre neznalých noviny The Washington Post ) sú napriek úvodnému pomalšiemu tempu dynamickou novinárskou drámou. Rieši etický problém zverejnenia citlivých materiálov Pentagonu počas vlády prezidenta Nixona. Myšlienka filmu je veľmi silná, a silným hlasom kričí do sveta, že je to práve ostražitosť a zanietenosť novinárov, ktorí dokážu strážiť demokratické princípy niekedy aj proti vlastnej vláde. Záverečná scéna snímku je len krásnym dovŕšením Nixonovej administratívy... (21.02.2018)

Ortodoxní demokrat a liberál Spielberg cítil potřebu kout, dokud je železo „fake news“ žhavé a svůj příběh sedmdesátkového WikiLeaks vyslal na dvě bojiště, kde se místo meči máchá pery a odvážnými rozhodnutími. Na jednom tisk bojuje za svobodu slova a nezávislost s řídící mocí a na druhém se žena v řídící pozici snaží probít z mužského obklíčení. Myšlenkově je to bezesporu ušlechtilé (byť žurnalista bez vlastní politické nezávislosti přináší do tohoto boje jistou dvojsečnost), nicméně nebudu kvůli tomu přehlížet mramorový chlad sterility, schematičnost a autorskou rutinu. Palec nahoru za Kaminskiho kompozice, pečlivou práci s kancelářskými detaily (future plakát na All the President´s Men či poster sloupkaře Arta Buchwalda jakožto Strýčka Sama „Have I ever lied to you?“) a taky skutečnost, že se Hanks s třemi čelními drenážemi na pot osobně dočkal patetického jásotu, který mu jako členu posádky Apollo 13 kdysi unikl.. (02.07.2018)

Academy Award 2018 nominee. Mají média sloužit politikům, nebo lidu? Otázka, na kterou se zdá být odpověď snadná, zdaleka tak samozřejmá není - jak nakonec vidíme i u nás, kde Babiš zcela zdevalvoval historickou tradici některých deníků a jeho pohůnci v čele s čurákem Jardou Pleslem zdiskreditovali kdysi seriózní tituly. Přestože je svoboda tisku klíčovým tématem snímku, zdaleka nejde o jediné téma, jímž se tvůrci zabývají. Ve světle #MeToo je v dalším plánu postavení žen v mužském světě, hranice přátelství a pracovních vztahů, dojde i na klasická spielbergovská témata rodiny. Ne vždy vydařeně. Hlavně se to týká tématu "žena ve světě mužů". To by samotné stačilo, divák není idiot. Jenže filmaři to museli dát na odiv až příliš. Scény, kdy Kay přichází na jednání s bankéři nebo opouští soudní budovu, zatímco se kolem ní tvoří špalír žen všech věků a ras, které k ní obdivně vzhlížejí, jsou patetické až trapné. Přitom ona sama zase nic až tak výjimečného nedokázala. A mimochodem, publikování tajných vládních dokumentů je dost kontroverzní samo o sobě. I kvůli tomu se veřejnost unavená dlouhou válkou stala protiválečně zaměřená, a také proto nemohly americké jednotky dotáhnout vietnamskou válku do vítězného konce, což je špatně. Jinak je ale prequel Všech prezidentových mužů skvělý a bez chyb, Streepová i Hanks hrají výborně jako vždy, nevtíravá hudba na sebe nestrhává pozornost, jen scény podkresluje a dodává napětí, kamera si poradí i s dlouhými dialogovými scénami... Technicky nelze klasickýmu oscarovýmu filmu (tématem, zpracováním, výkonem hvězd) nic vytknout. (07.03.2018)

Spielberg nastavil latku v podobe filmovej tvorby tak vysoko, že divák ako “Ja”, zakaždým očakáva len to najlepšie. Bohužiaľ, s politickými drámami to “el majstrovi” ako si nejde. Už “Lincon” bol dierou v plote bez emócii, pričom i samotné “Akta”, nie sú nijak mimoriadne záživne podanou story, ktorá by diváka od úvodu až do samotného záveru, držala v napätí. Záživnejšie je aj vyhľadávanie dokumentov k danej téme na Google, než tento absolútne priemerný film, zabalený v pozlátku .. (19.03.2018)