Quills - Perem markýze de Sade

Obrazovo a herecky brilantné. Ale obsahovo rozporuplné. Cynizmus a provokácia sa bijú s dramatickou romantikou a dôveryhodnosťou vzťahov. Zmiešané pocity z neuvážene premiešaného koktejlu. Tvorcovia si zrejme mysleli, že táto obsahová rozporuplnosť zaistí filmu nevyhnutnú kontroverziu. To možno zaistila. Ale k jeho kvalitám neprispela. (18.04.2003)

V poslední třetině se ucelený příběh mění ve sled dramatických scén, které na sebe pramálo navazují a ruší dojem z předchozí kvalitně odvedené práce. Herci jsou bez výhrad, jejich role mi ovšem přišly buď málo uvěřitelné (Joaquin Phoenix), anebo nedotažené (Michael Caine, který předvádí jakousi perverzní variaci na doktora Larche z Pravidel moštárny, zasloužil by si ovšem mnohem více prostoru). Závěrečná pointa pak neruší, ale ani nepřekvapí. Potenciál byl rozhodně větší. (17.11.2009)

Zajímavé, provokativní, neuvěřitelné, oplzlé, nepředvídatelné a plné emocí - to je takový můj portrét, který jsem si o tomto rozporuplném a značně "kontroverzním" snímku představil. Musím uznat, že jde o jeden z nejneobvyklejších filmů, které jsem zatím viděl. Vévodí mu dokonalé herecké výkony Geoffreyho Rushe, Kate Winslet, Michaela Caina a Joaquina Phoenixe a také skvěle navoděné prostředí blázince. Nebýt své velké otevřenosti a přehnanosti, která mi místy bila do očí, tak bych dal 5*, ale dávám dost solidní 4* a musím říct, že mi bude tento snímek dost dlouho ležet na mysli. (17.11.2009)

Normálně bych tento film dá s klidem ignoroval (podobně jako osobnost samotného markýze de Sade i jeho dílo, jímž jsem vždy opovrhoval) - kromě mé odvěké averze k životopisnému žánru mě od něj odrazuje i jméno (druhořadého) režiséra a 2 hodinová délka, ale okolnosti tomu chtěly, že se ve Varech naskytla možnost to vidět s účastí Geoffreyho Rushe, který k tomu řekl před projekcí pár slov, takže jsem se tomu nakonec rozhodl dát šanci, a musím říct, že z hlediska hereckých výkonů tomu skutečně nejde nic vytknout (víc než Rush mě zde ale zaujal zjev mladé Winslet), a v některých momentech je to doslova výborné, a musel jsem si u toho s úsměvem vzpomenout na moderní pisálky, publikující s nesnesitelnou snadností ten svůj literární brak, a přemítal jsem, jaké by to bylo, kdyby pocítili aspoň vzdáleně to ohromující nutkání psát za každou cenu jakýmikoli prostředky i za cenu nejtvrdších restrikcí, jako chudák starý Sade, jehož vytrvalost mi - přiznám se - v tomto ohledu zcela imponovala, a zoufale ji v dnešní době postrádám. Po dějové stránce mě to ale jinak dost nudilo - jak nepřekvapivé, u nejnudnějšího žánru ever - a až příliš často jsem se díval na hodinky, protože řekněme si to na rovinu, sedačky v karlovarském divadle se po pár desítkách minut stávají Záhořovým ložem, a člověk už jen chtěl, aby byl konec, což je samozřejmě špatně. A celkově nemám pocit, že by mi to něco dalo, snad vyjma dalšího zářezu do seznamování s pestrou filmografií K. Winslet. (12.08.2022)

Kdysi dávno se mi podařilo přečíst vrcholné dílo markýze de Sade bez toho, abych se pozvracel. Film o životě a díle, které bylo extrémním vyústěním osvícenství, musel logicky vzbudit mou zvědavost. O tom, jaký byl de Sade jako člověk, už lze těžko podat věrohodné svědectví, ale v podání Geoffreyho Rushe jde o vcelku zábavného glosátora a notorického škodiče. Film mě tedy dokázal pobavit a při scéně předávání Sadovy poslední povídky po kouscích jsem se upřímně smál. (1 043.) (01.03.2015)