První člověk

Na Oscarech to asi ostrouhá, vzhledem k divácké ignoraci a politice, kterou v posledních letech Akademie nastolila, ale pro mě je tohle FILM ROKU. Technicky nesmírně precizní podívaná a zároveň emocionální jízda, která v poslední třetině vyvolává husí kůži po těle. Vlastně dlouho nepamatuju, kdy by mě nějaký film s vědeckým základem takhle uzemnil. Snad Zemeckisův ´Kontakt´, před dlouhými dvaceti lety. Gosling jako muž, který musí emoce potlačovat a uvažovat chladně a racionálně, jinak by nemohl dělat svoji práci, je herecky naprosto přesný. A na opačném pólu Claire Foy jako gejzír emocí, Hurwitzova hudba pak energická a intimní zároveň. Tohle bude chlouba mé blu-ray sbírky. ___ PS: Bohužel se mezi námi najdou takoví duševní mrzáci, jako "největší hororový expert" Psychor, kteří sprostým způsobem znevažují lidský čin, vykoupený potem a krví. Já nevím, nemohla by tahle individua třeba vychcípat, ať nám neotravují vzduch? (15.12.2018)

Jasně, vybízí se srovnání s Interstellar, Gravitace nebo nedej bože (to téma!) Apollo 11. V prvních dvou případech jde určitě o vizuál a ve třetím případě rozhodně o dramatickou stránku filmu. Pořád je ale První člověk natolik svébytný film, že srovnání může být jen v rámci tématu. Jinak se jedná o jedinečný kousek, kterým Damien Chazelle vytřel zrak všem, kteří se těšili na klasický konvenční akčňák se vším všudy. První člověk je totiž všechno, jen ne akčňák. A to je v něm napětí víc než dost. Škoda jen, že je film tak dlouhý. Některé rozhovory by se určitě daly zkrátit. Pohled na Neila Armstronga jeho vlastníma očima se mi ale líbil. Samozřejmě nejvíce lahodící na oko je druhá půlka filmu, která nádherně ukazuje přistání Apolla 11 na Měsíci. Kdyby neexistovaly série konspiračních teorií o tom, že Amíci si to vylhali, tak bych snad i věřil tomu, že režisér s kameramanem na Měsíci přistály, aby tak krásné záběry pro diváka natočili. Dokážu si představit, že takový film na širokém plátně musí být totální nářez. Ryan Gosling je samosebou skvělá volba. Nevěřím, že by si Neila Armstronga pro tento film nepřipravil. Politické kecy kolem Nasa jsou navíc vítaným bonusem k tomu všemu kolem. (16.10.2019)

Značná část filmu mi přišla dosti nezáživná a potvrdila mi, proč nemám rád životopisný žánr - mj. pro jeho nesnesitelnou předvídatelnost (pojednává-li film o někom známém, člověk předem ví, k čemu tam dojde; těžko tedy kupříkladu považovat scény s Armstrongovými trénínkovými lety za napínavé, když předem víte, že je musí přežít, aby se mohl dostat na Měsíc) a zahlcenost detaily z osobního života, které mě nezajímají (osobně mi je fuk, jestli měl Armstrong nějakou dceru, manželku apod. a jaký měl s nimi vztah a co se jim dělo apod. - mě zajímá jen to, co dokázal on). Zajímavé mi to přišlo až někdy v momentě, kdy KONEČNĚ vzlétá raketa s Armstrongem a spol. na Měsíc (neskutečně nádherná a působivá scéna), což je tak někdy v poslední půlhodině - a vše co následuje v podstatě nemá chybu, a osobně jsem byl v kině vyloženě nadšený, že mi ten film nechal prožít, jaké to asi muselo být, stanout jako první člověk na Měsíci (a současně jsem si vzpomněl na svůj odvěký vztek vůči všem těm idiotům, kteří věří tomu konspiračnímu nesmyslu, že Američani na Měsíci nikdy nebyli). Takže až ten závěr vytáhl můj dojem nahoru a přivedl mě skoro k nadšení, jinak mi to přišlo spíš slabší, mj. i kvůli Ryanu Goslingovi, který podle mě nikdy nebyl moc dobrý herec, což bohužel platí i zde. (06.10.2018)

Nemůžeš mít všechno - tenhle film je především poklonou lidem, kteří v zájmu pokroku lidstva obětovali svůj rodinný a emocionální život, protože jim náročnost praxe žádné selhání, pramenící z psychické či citové roviny, jednoduše nedovolovala. Armstrongova linka tak spíše než vesmírného dobrodruha sleduje tichého, avšak cílevědomého chlapa, jehož dobrovolným osudem bylo potlačování emocí i nezmírné bolesti ze ztráty malé dcerky. Tohle všechno nádherně vyvrcholí na samotném Měsíci - "kráterní" loučení je bez diskuze jedním z nejsilnějších emocionálních momentů dekády. Armstrongově prohrám i výhrám je podřízené rovněž celé pojetí filmu - První člověk totiž rezignuje na epické vesmírné dobrodružství a realisticky ukazuje, že za významnými objevy lidstva se často schovává nepředstavitelné množství nepříjemné práce, na níž není nic moc zábavného a při níž se občas nehezky umírá. 9/10 (28.12.2020)

Realistické životopisné drama s důrazem na to co je třeba obětovat v zájmu vědy. Stylově jde o mix Interstellaru se Stromem života. Armstrong v Goslingově podání funguje výborně. Chytrý chlap co si dokáže poradit, ovšem citově otupělý po vší té smrti (loučení s dětmi ve větách jako určených pro novináře je toho dokonalou ilustrací). Chazelle v závěru nesklouzává k patetickému finále, kde hrdina a jeho přátelé úspěšně dosáhnou vytýčeného cíle, jednoduše proto, že většinu kumpánů mu osud zabije. Záběry z Měsíce mají patřičnou váhu a působí výjimečně. Především nejsou zkažené vztyčováním vlajky. Krásná hudba. Výborné. I see moon, Moon sees me... (17.10.2018)