Saljut-7

Tak konečně film za který se Rusko nemusí vůbec stydět. Trocha od Apolla, trocha Gravitace, ale taky dle historie za časů studené války. Vesmírná stanice je poškozená a je na ni vyslána posádka, co ji ma nějak zprovoznit a hlavně zajistit, at se nedostane k nepříteli..Několik velice povedených dramatických/akčních scén a záběrů, technicky se nemají tvůrci zač stydět a vše to pěkně šlape od začátku až do konce. Spokojenost a klidně bych dal i kino. 8/10 (03.04.2018)

Ja nemam dovod dat horsie hodnotenie. Film je natoceny skvele. Ci uz za to moze vizual, soundtrack, atmosfera, je to jedno lebo mna to fakt bavilo. Na zaciatku som sa trochu bal, ze dej na Zemi ma nebude bavit, ale opak bol pravdou. Ten popolnik nemal chybu. Ako spominaju viaceri, jedinou chybou bol prilis Hollywoodsky zaver. Ale tak kaslat na to, Rusi maju svoj "blockbuster", ktory vacsinu urcite zaujme. Musim pozriet dalsie ruske filmy s vesmirnou tematikou. (11.03.2018)

Američania vedia do toho vložiť viac toho hrdinstva, pátosu a emócií. Tu sa to priam hodilo, no okrem záverečných 15 minút mi to prišlo dosť také suché až únavné. Určite však lepšie než taká Gravitácia, film má svoju úroveň aj bez pompéznosti a veľkej glorifikácie. A Rusi si svoje povestné kladivo presadili aj vo vesmíre. (02.02.2023)

Srovnávání s Cuarónovou Gravitací bych se vyhnul. Saljut-7 mnohem víc připomíná Apollo 13 Rona Howarda. S tím rozdílem, že snímek o nešťastné posádce Měsíční výpravy se až zbytečně umanutě drží historie, a film o opravě vzbouřené vesmírné stanice je až příliš volnou adaptací skutečné události. Rusové rezignovali na svou parádní disciplínu, totiž na schopnost dát neobyčejným událostem patinu neodbytné reality a syrovosti. Místo toho sem tam povolili uzdu fantazie, občas zahráli na emoce a když se pořádně odvázali, vytáhli patetickou scénu. Americkým filmů tohle rutinně odpouštím, protože ti už jiní nebudou. U ruské kinematografie mě to zamrzelo. Herecky je film skvělý, vizuálně podmanivý a napínavý. Jenže v kategorii, do níž se dobrovolně zařadil, soupeří s úplně jinou ligou a je to s bídou průměr. Jako evropské sci-fi je to extratřída. (23.10.2019)

Už ten fakt, že Rusové změnili (zfiktivnili) jména všech zúčastněných kosmonautů (a kosmonautky), dává jasně najevo, že tohle je fikce a nic než fikce, i když inspirovaná skutečnou událostí. Pro zajímavost jeden z oněch dvou přeživších vesmírných gerojů sám osobně nedávno prohlásil, že pravda ve filmu je tak 60%, zbytek je prý Hollywood... tedy Mosfilm. Já bych si nesměle tipnul, že ten poměr bude spíš opačný. Ale popravdě je mi to putna, protože tohle se Rusům fakt povedlo a já kvůli lepému vizuálnu prominu třeba i ten místy přepálený patos. Jen ta moje 60 palcová bedna byla na takovýhle velkofilm poněkud malá, tohle by chtělo pořádný plátno a nejlíp ve 3D. Mimo hlavní děj jsem si dobře užíval i některé jemné detaily (kosmonaut pařící kdysi slavnou ruskou digihru s vlkem a zajícem, olympijský medvěd coby neoficiální indikátor stavu beztíže), ale nejvíc mě dostalo finále. Když dva molodci mašlovali na orbitu kladivem do trubky ("Davaj! Ješčjo raz! Davaj!"), když pak naskočila elektřtina a spustila Alla Pugačova, když si ti dva borci zasalutovali s posádkou nepřátelského (tehdy ještě) Challengeru, když se dole na Zemi v sovětském kosmickém středisku všichni šťastně objímali a když k závěrečným titulkům procítěně pěl můj milovaný Voloďa Vysockij, zažíval jsem kvalitní diváckej organismus. (24.02.2021)