Mraky odtáhly

Je mi to moc líto, ale tohle není Kaurismäki, jak ho mám rád. Líbí se mi jeho filmy bez dialogů, kde není moc doslovný a nemusí všechno vysvětlovat na plnou pusu. Tady je doslovný až příliš, až to vypadá jako kterékoliv sentimentální černobílé drama ze 30. - 40. let. Vlastně by mě zajímalo, ve kterém roce se má film odehrávat. Jako ne-Fin netuším, kdy tam jezdily Helsinkami jaké druhy tramvají, a ani nevím, kdy ve Finsku došlo k takové krizi, že by se neuživila servírka nebo řidič (to druhé je naštěstí posléze vysvětleno, ale stejně nechápu, že muž tu práci řidiče nehledal dřív). A přišlo mi, jako by z rozmaru na své hrdiny autor kydal veškerou černotu - mrtvé dítě, nezaměstnanost, podrazácký majitel pivnice, prohrané peníze v kasinu... Proto mi konec přišel jako pohádka - vlastně si nepomohli sami, ale zase musela přijít nějaká kmotřička víla (v tomto případě, jindy to bývá kouzelný děda apod.), která hlavní hrdince finančně pomohla a jelo se dál a mraky odtáhly. Prostě - realistické drama to není, pohádka jen svým koncem, vlastně netuším, jaký žánr jsem sledoval. A škoda, že jsem se o všech postavách nedozvěděl víc, než jen povrchní informace, ani ta manželova sestra tady nemá větší prostor. U Kaurismäkiho road movie romance tohle letmé nahození charakterů fungovat může, protože jde o příběh omezený časem a prostorem, ale nemůže to fungovat u takto pojatého filmu. ... Ale abych nebyl jen negativní, ta scéna s objednávkou jídla v pivnici a přechodem do kuchyně a zpět, ta je skutečně geniální. (13.11.2022)

Chvíľu to trvalo, ale keď sa k Iloninej šikovnosti pridalo trochu šťastia, tak tie mraky predsa len odtiahli. Aki natočil zase jeden film o obyčajných ľuďoch a ich problémoch, kde napodiv išlo všetko tentokrát nejako hladko. Chladné, zase modro-zelené a zase moja obľúbená Kati. Mám rada Akiho filmy. (05.10.2015)

Finská filmová deprese už pro mne není žádným překvapením, a tak jsem k dalšímu snímku ze země tisíců jezer nepřistupoval s očekáváním nějakého hřejivého zážitku. A žádný ani nepřišel, byť v závěru mraky skutečně odtáhly. Odtažité herecké výkony a pečlivě naaranžované scény však perfektně dokreslovaly lehce hořkou a suchou komedii o strastech života souvisejících s nezaměstnaností  a pocitem nenaplnění vlastních snů.  Ilona a Lauri vedou řekněme normální život, leč za fasádou tohoto vcelku snesitelného stereotypu číhá smutek a beznaděj nepříjemně se zrcadlící ve výrazu zpočátku ještě zajištěné a zaměstnané Ilony. Ztráta zaměstnání se pak pro oba paradoxně stává vysvobozením a možná i vstupenkou do ráje, ale je třeba pro to něco udělat. Kaurismäkiho minimalistický  styl asi každému nesedne, ale já se bavil  u mnohdy cynických vtípků a zároveň mne na konci potěšily ty odplouvající mraky, protože jsem Iloně i Laurimu držel pěsti. I když přes veškeré strasti je třeba říct, že ten Damoklův meč nad ně autor zavěsil dost bezpečně a já celou dobu tušil, že nespadne.  "Nechám rozhodnout karty."... a vytáhl jsem pikovou čtyřku, nekecám! (21.08.2022)

Totální klasika a la Aki Kaurismäki. V jeho námětech, včetně tohoto, vnímám nevtíravou atmosféru českých venkovských hospod. Hlavně hospodské postavičky, jejich charaktery a smysl pro humor mi neustále něco a někoho připomínaly. Navíc Kati Outinen byla skvělá, ale to tu byl snad každý, kdo se ve filmu objevil, protože každý byl postavička, na kterou nechcete zapomenout. Možná, že toho s Finy máme více společného, než by člověk tušil... (23.10.2020)

kaurismaki je jeden z tych filmarov, ktori maju jasne rozoznatelny styl a rukopis - a zaroven jeden z tych, ktorych bud zboznujete, lebo vam ten styl sadol a sedi, alebo ich nemate radi, lebo styl ide mimo vas... tento film je jeden z najtypickejsich prikladov, zaroven je to z toho co som zatial videl film najpesimistickejsi, hoci ma happy end (ciastocny), no nie je tu takmer ziaden typicky kaurismakiovsky humor; (02.03.2014)