Tlumočník

Peter Breiner je autorom bonmotu: Ak uvidíte na prechádzke židovského lekára s nemeckým ovčiakom, jeden z nich nebude pravý. Ja som mal pri sledovaní Tlmočníka identický pocit. Stále z neho trčalo niečo umelé, chcené a falošné. Veľkým a typickým nedostatkom slovenských filmov z posledného kvartálu 20. storočia (a bohužiaľ aj tohto) je, že do nich chcú režiséri napchať všetko, čo ako tak stojí za niečo. A výsledok je taký kočičkovopejskový. O samotnom návrate k tematike druhej svetovej vojny je možné pochybovať, ale o tom, že sa nepodarilo zaujať niet pochybností. Viac ako plnohodnotný film a laureát Slnka v sieti je to pocta Jiřímu Menzlovi, ktorého mám radšej za kamerou, než pred ňou. (06.04.2019)

„TY SES ÚPLNĚ ZBLÁZNIL! ODKDY SE VLÁČÍŠ S ESESÁKEM?“… „ON NENÍ ESESÁK…“ /// Československej film (skoro celej) v němčině. Poklidná (a to jako dost!) road movie o Vídeňákovi, hledajícím celou pravdu o svým fotrovi – esesákovi. Parťáka mu dělá vysloužilej tlumočník (a Žid) a voba se vyrovnávaj s minulostí. Taky (a hlavně) to něco vypovídá o Slovenskom štáte… fajn obsazení (i ten Menzel, ale hlavně Simonischek) a líbí se mi, jak je to zpracovaný. Ale, je to minulost a ten současnej „apel“ je slabej, navíc utopenej v dýlce cesty. Ovšem, co by sme za to v Čechách dali… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Fotrovou prací byla výroba sirotků. 2.) Máme občas vytáhne ty sváteční talíře s hákrklajzem. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.09.2018)

Neboť nevládnu německým jazykem, netuším, zda ho Menzel vyslovoval stejně prazvláštně jako slovenštinu. Možná to byla právě ta zvukonemalebnost, která mi způsobila, že jsem se soustředila i na jiné aspekty filmu. Syn Židů je dlouho po válce hledat vraha svých rodičů, pod ruku mu přijde vrahův syn a tak mu to židovský synek dá pěkně sežrat. Za co? Za otce. Proč? Kdo ví. A to je ta naprosto zásadní otázka. Ungár jedná naprosto nelogicky. Začátek filmu až tak špatný nebyl, ale velmi záhy se vytratilo napětí a s ním i tempo. Slaboučké tři hvězdy z úcty k Menzelovi. (29.09.2018)

Jsem celkem naštvaný, když si uvědomím, že tento film má několik nominací na Českého lva a Úsměvy smutných mužů nic (sic!). To snad akademici nemohou myslet vážně - Menzelovi za zásluhy? Ale jemu samotnému nominaci nepřidělili. Tematicky vyčpělé, resp. nebetyčně ohrané. Road movie o dvou rozdílných lidech, druhá světová válka a její následky... Já mám přitom hořkosladké příběhy nejraději, ale tady to po návštěvě termálních lázní přestává fungovat a děj se propadá až do šedivé nudy. Hodnocení zvedá výtečná kamera, roztomilá kombinace slovenštiny a němčiny a nepřekvapivě dobře zahrané hlavní herecké party. (26.01.2019)

Téma filmu a zajímavé mezinárodní spojení lákalo, ale hned v úvodu jsem měl problém s tím, že jsem dost dobře nedokázal pochopit (a uvěřit tomu), proč se zločincův syn vlastně vydal na cestu a ještě s takovým nevraživým průvodcem. Avšak budiž, akceptoval jsem to a soustředil se na jejich „roadmovie“. Nenudil jsem se, ostatně posadit k sobě do auta bohorovného rakouského „antisemitu“ a zahořklého československého „sionistu“, udělalo své. Ačkoliv ten žánr tragikomedie…střídání vážných a humorných (nebo možná spíš odlehčených) scén bylo poněkud zvláštní a ne vždy funkční. Podobné to bylo s jazykovou stránkou, která „krapet“ haprovala. Nešlo jen o to, kdy Menzel mluvil německy/slovensky, on byl tlumočníkem, který vlastně moc (místy vůbec) nepřekládal a zdálo se, že zákazník vlastně rozumí v pohodě i bez překladu („vládne“ vyloženě podivná scéna s ukrajinským chlapcem). Jistě, film byl hlavně o vyrovnávání se s minulostí a nacházení lidského porozumění, ale na způsobu provedení také záleží. Celkově to vidím na průměr. (06.01.2019)