Nemilovaní

I když místy prosvitne filmem něco jako naděje, stejně máte pocit, že nad postavami se neustále vznáší spíše něco temného a deprese. A nad divákem taky. Jako kdyby bylo všechno, co postavy dělají, tak nějak špatně, a nebylo možné z té smyčky za žádných okolností vypadnout. Ale stejně chcete sledovat až do konce. (27.03.2018)

Takto si tu žije kopec ľudí. Náhrada za ozajstný život výmenou za ten zaujímavejší v mobiloch. Tam je všetko rýchle, meniace sa a tým aj vizuálne, aj preklikávajúco virtuálne vzrušivé. Stačí sa pozrieť, čo robia ľudia na zastávkach, v kaviarňach, v hromadnej doprave najradšej: čumia a ťukajú do displejov. Život bez nich preto mnohým pripadá nevzrušivý a nudný. Pekelne dlhá je i doba tehotenstva, tobôž v prípade neplánovaného. A kto sa má tak dlho, sústavne a starostlivo starať o ten nesamostatný vrieskajúci uzlíček? Keď trochu podrastie, hádam sa postará aj sám. Už aby vyrástol a mohol ísť na intrák. Veď rodičia sú stále mladí a chcú si ešte čosi užiť. Či vo vzťahu, v práci alebo voľnom čase. Multi doba prináša multi riešenia. Vzťahy sa rozpadajú, rozpadnuté sa nanovo spájajú. A deti? Niekedy si idú jednoducho svoje. Ak majú pocit, že rodiča ich majú na háku. No náprava sa nekoná. Je neskoro. Atomizovaná rodina sa ešte viac odcudzuje za stále novými múrmi nekomunikácie, odcudzenia, hádzania viny na druhého a smiešnej márnomyseľnosti užívania si výlučne vlastných radostí. Rovnako mužskej ako aj ženskej. Bez potreby toho druhého. Ale čo tak reštart? Povedzme, náhradný potomok. Toho je možné, ak to ešte ide, odložiť do ohrádky, nech si tam vrieska. Aby z neho mohol vyrásť pokračovateľ opakovaných výchovných zlyhaní a ignorácie. Zvjagincev v dlhých uhrančivých záberoch lužného zimného lesa, sídliska, periférie Moskvy, priestoroch opustenej budovy, totálne zabordelovanej márnice či smutné odťažitých panelákových bytov podtrhuje hlavné myšlienky zase na výbornú. Hoci tentoraz trochu viac polopate. (02.05.2021)

Nemilovaní jsou pro mě tím nejryzejším příkladem současného artového filmu - forma mistrná, scénář slabý a nepropracovaný. Snad jsem doposud neviděl žádný film, o kterém by se to dalo říct tak čistě a jednoznačně. A překvapuje mě, že za tím stojí zrovna Zvjagincev, kterého jsem tam sice ve spoustě záběrů viděl, ale když si srovnám propracovanost scénáře tohohle a Levitahanu, tak je Leviathan nesrovnatelně lepší. A Návrat vlastně taky, i když tam ten scénář byl ke konci taky slabší. Tady ale nic není propracované, vše se děje protože prostě krize v manželství a kluk je z toho totálně v háji, ale zoufale tomu chybí hlubší propracování, psychologie postav (u otce obzvlášť, a sakra hodně) a větší pozadí za tím vším. Takhle jsem tomu příběhu nic moc nevěřil a ani na moment mě nedojal nebo ve mě nezanechal cokoli silnějšího. Nemá na to a snaží se místo toho opíjet dokonalou formou a jak už to u nemalého počtu současných "náročných" diváků bývá, bohatě mu to stačí. Ty mé tři slabé hvězdy jsou vlastně opravdu jen za tu formu, protože ta je opravdu nesmírně profesionální a nejen úvodních 15 minut, kde se vše dokonale a důmyslně pomalu odhaluje, je naprosto geniálně nasnímaných, od postupného odhalování lokalit a postav po postupné přecházení ze statických záběrů jak od Benninga do víc filmového stylu s dialogy a postavami... Radost na to pohledět, opravdu, před tou formou opravdu klobouk dolů, ta Zvjagincevovi opravdu jde. Ona mu šla i ve všem ostatním, co jsem od něj zatím viděl, ale tam měl skvěle nebo dostatečně propracovaný i obsah, zatímco tady mu moc nefunguje. A je to obrovský škoda, protože to mohl být majstrštyk. Slabé 3* (22.01.2023)

Největším problémem všech těhle jakože civilních dramat je jejich zběsilé tempo. Obzvláště, když je navíc natočí nějaký hyperaktivní komsomolec, co si ve volných letech ze všeho nejvíce libuje v depilování si předloktí pinzetou a pokud mu v tom fofru ještě zůstane nějaký ten měsíc, zbožňuje freneticky pozorovat, jak mu tvrdne chleba. To se pak takhle v úvodní půlhodině ani nestihnete pořádně pokochat zcela nedostatečně dlouhým záběrem na mrtvé stromy a najednou vžuuuuum, už sledujete fracka na cestě ze školy. No, je to cukulet jaxviňa, má to domů pouhých pět kilometrů, takže se tam jen tak na dvacet minut bleskově mihne, přičemž zaseklý stativ v těch pomíjivých okamžicích neuroticky švenkuje mezi vchodem do vzdělávacího institutu a moc pěknými kořeny parkových dřevin. Pokaždé na pouhopouhých deset minut!!! Absolutně to dění nestíháte sledovat, srdce vám buší tím přívalem adrenalinu jako o závod a dřív, než byste stihli tisíckrát říct „Kurvacojetozasezanarkoleptickoupičovinu“, počítáte půl hoďky zrnka prachu na stole ve frackově pokojíčku a věnujete se důkladné realitní prohlídce průměrné ruské třijedničky, a to včetně až příliš spěšného popisu výhod nemovitosti a výčtu čtverečních metrů, tudíž absolutně nemáte nejmenší šanci se adekvátně rozhodnout, jestli byste byt nakonec koupili, nebo ne. A takhle zběsile to letí celou dobu, takže onen zcela nepodstatný, poměrně silný příběh v pozadí o tom, jak šeredný táta pojebe flundru, slizká máma z toho chytne hysterák a motorový pekáč, fracka nikdo nechce a tak se zařídí po svém, vás v kontrastu se vší tou ultrahektickou filmovou nádherou nakonec pěkně otráví, neboť si ani nestihnete pořádně vychutnat třeba tu klíčově podstatnou bábu, která patnáct minut důkladně utírá tabuli a pečlivě zamyká učebnu, či jiné veledůležité dějové kudrlinky! Dvě hodiny prostě uběhly jako cévkování ostnatým drátem a dvojka by měla mít aspoň pět, aby si divák řádně užil totálně znekrotizovanou prdel a ochrnutou páteř z kina na hraně v Kině na hranici. (02.05.2018)

Povedal by som, že Zvjagincev urobil dobre, že svoj príbeh pojal ako čistokrvnú rodinnú/vzťahovú drámu, ktorá by sa mohla odohrať kdekoľvek a kedykoľvek na svete. Pri konci už zasadzuje do hry aj kritiku súčasného Ruska a možno je škoda, že sa chce takýmto spôsobom zapáčiť na európskych festivaloch, pretože dráma je to dosť nosná sama o sebe. Zvjagincev si dáva načas a so zásadným zvratom prichádza takmer až v polovici snímky a distribútor nám ho zase ako psychopat vykecá v obsahu. Vážne tomu nerozumiem a neviem, prečo tu na tejto bázi nefunguje niečo ako cenzúra sprievodného textu. Herci sú dokonalí, možno aj preto, že ich nepoznáme a nedokážeme si ich tak spojiť s fotkami z bulváru alebo iných rolí. (03.11.2017)