Nemilovaní

Film studený jako ruská duše. Bolestivé a syrové vyobrazení až surově realistické vyprázdněnosti citů. Po Nemilovaných je pocit melancholie to nejpříjemnější, co se může stát. Pátrání po zmizelém chlapci je jen záminka, ve skutečnosti vede do nitra každého člověka. Otázky, které film klade, znějí: Kdy láska začíná a končí? Existuje vůbec? A lze vlastně něco cítit k někomu jinému než sobě? V druhém plánu je pak film metaforickým zobrazením současného Ruska. Nejen sídlištní bezútěšností a všudypřítomným šedivým počasím, že kterého je zima i smutno už jen na pohled, ale třeba komplikovaností celého byrokratického systému. Metaforický závěr s oběťmi války na Ukrajině představil ruskou duši více než jasně. A samozřejmě ještě naznačuje sebelásku lidí, pro které jsou selfíčka důležitější než samotné zážitky. Úsporná hudba sedí ke scénám naprosto přesně a statická kamera ráda zastavuje v dlouhých pomalých záběrech a divákovi umožňuje prožít si celou scénu beze zbytku. Tempo snímku je proto pomalé, což by se alespoň do závěru hodilo trochu zrychlit. Nestane se tak. Podrobné pátrání se stává hodně monotematickým. Nejděsivější jsou ale samotné šedivé scenérie obrovského moskevského sídliště. Jenom z procházky po takovém okolí nutně musí přijít myšlenky na sebevraždu. A režisér diváka nešetří ani trochu: syrově mu nabízí záběry na postavy sedící na záchodě nebo souložící těhotné ženy. A hlavně ho nenechá ani na vteřinu prožít nějaký úlevný okamžik... Uf. Jen ze vzpomínky na tu depku potřebuju panáka. (01.03.2018)

Opět jedna ruská depka. 1) Rusové umí dobře vyjádřit ve filmu skrytou agresi přítomnou v jejich životech, a to už minimálně od 80. let._____ 2) Hnusné vztahy mezi totálně odcizenými manžely (muž - žena) jsou umocněny naprostým nezájmem o dvanáctiletého syna, kterého se snaží zbavit a přehodit jeden druhému (rodiče - dítě). Seznámění s manželčinou matkou (žena - matka) naznačuje, co by mohlo být důvodem manželčina chování. Přihoďme byrokracií zahlcenou policii k ničemu. Jedině pátrači v tomto neútěšném světě zmaru a zoufalství vyznívají dobře._____ 3) Film se jmenuje Нелюбовь - Neláska. Režisérův komentář k tomu vyjadřuje přesně i to, o čem film vlastně je: ...с хирургической ясностью указывает на адрес главной проблемы, которую рассматривает наш фильм: нелюбовь. И это не простое отсутствие любви. А её антипод. И не противоположная сторона вопроса, не банальная ненависть или холодное равнодушие, а что-то большее — нелюбовь... s chirurgickou jasností ukazuje na hlavní problém, kterým se náš film zabývá: nelásku. A není to prostě fakt, že láska chybí. Ani nejde o její opak. Ani nejde o protipól lásky - banální nenávist anebo chladnou lhostejnost. Jde o víc - o nelásku... _____ 4) Zvláštní, ale výraznou roli hrají dobrovolní pátrači Lisa Alert, kteří vznikli v Rusku v roce 2010. Jsou vlastně jediným záchytným bodem ve všeobecném zmaru. Lidé, kteří dobrovolně dávají svůj volný čas i peníze do hledání dětí jsou příslibem, nadějí, že zobrazený zmar není na věky._____ 5) Film natáčeli v Jižním Tušinu, čtvrti na severozápadě Moskvy. (15.02.2020)

Tohle není Zvjagincevův nejlepší film. Problém "nelásky" možná "bezlásky" (lepe než "nemilovaní"), není nic nového. I dnes, když se "vášnivá láska" považuje za zdroj a předpokladf manželství, žije spoousta manželů (označení pro muž-žena) žije bez tohoto vroucího citu. Bez lásky se vdávala i moje babička, a za pár let, když její manžel zemřel, se ocitla na prahu čistého zoufalství. Zvjagincev má pravdu jen zčásti, a sice z té, která mě příliš nezajímá. Pokud na film nahlížíme jako na určitou kritiku současného převládajícího způsobu bytí: studený komfort, zážitkovost, nedospělost, snaha užít si co nejvíc za co nejkratší dobu, pak je tato kritika nejspíš na místě. i když se o ni již pokoušeli mnozí a lépe. Pozn.1: Budova, kde se mohl podle kamaráda Aljoša pohybovat připonímá LDN Babice u Brna, opuštěnou od roku 2017. Pozn.2: Charakter a vztahy obou ex-manželů byly dobře odkoukané z aktuální skutečnosti. (16.06.2020)

Nelyubov je ruským snímkem, který jsem měl v seznamu již delší dobu. Ale až teď se mi to konečně podařilo zhlédnout. A to čekání se rozhodně vyplatilo. Veškerá varování o kterých se lze zde dočíst varující před pomalým tempem jsou zbytečná. Film zaujme již od začátku a vyplivne vás až na konci. A přes to budete mít snímek v hlavě ještě dlouho. Dokonalá kritika dnešní konzumní společnosti (a nejen té ruské), která je značně depresivní a přesto přesná. Precizní režie, přesní herci a nádherné obrazy. Prostě dokonalá sonda do dysfunkční rodiny, kde má každý na prvním místě především své „ego“. Jistě tento snímek nebude úplně pro každého, ale rozhodně má co říci a je to nádherně natočeno. 9/10. (29.03.2021)

Chladné a bezcitné drama se dvěma momenty, na které asi nezapomenu. Tím prvním je plačící dítě, které poslouchá hádku rodičů, přičemž ani jeden z nich nestojí o jeho péči a druhým je výslech velitele pátrací skupiny, který se ptá matky a otce na detaily ze synova života. To byl děs. Film téměř bez emocí, ale o to více emotivní. 90% (25.02.2018)