Nemilovaní

Festivaly ovládla bezútěšnost. Často kombinovaná s ironickým úšklebkem (Čtverec) nebo přímo zvířecím černohumorným šklebem (Zabití posvátného jelena). Zvjagincev nic odlehčovat nechce, na to nemá čas a snižovalo by to emoční dopad a to závěrečné plesknutí. Piluje a utahuje a tady z toho teda vykutal perfektní mašinu deprese. Zatraceně silný. Tentokráte o píď méně kritiky směrem do ruské společnosti, o píď méně biblických odkazů, malinko standardnějšího charakteru, ale jako celek o moc utaženější, vyváženější a bez děr. (22.10.2017)

Filmová výzva 2018 - Rusko. Výborný film, jenž velmi dobře vystihuje v několika silných a vyhrocených scénách partnerskou krizi, která má nedozírné následky pro dítě, a tak to bohužel ve skutečnosti je, že všechny rozpady, rozchody a rozvody nejvíce odnesou právě děti. Smutné, bolestné, ale zatraceně pravdivé a reálné. Dlouho jsem neviděl ruský film a navíc tak skvělý. (03.03.2018)

Chladné, kruté, pravdivé. Ruského režiséra Andreje Zvjaginceva zajímá vztah manželů, kteří spolu jen dožívají. Jdou od sebe, každý má jiný vztah, nesnášejí se, pohrdají jeden druhým, roky fungovali bez lásky, pojí je pouze dvanáctiletý syn, kterého vlastně ani nemají rádi, a dávají nevybíravě najevo, že je momentálně špatně řešitelnou přítěží. Jenže pak se kluk ztratí. Je to nekompromisní, ale zatraceně pravdivé. Stačí se kolikrát rozhlédnout kolem sebe. Lidé se vrhají do vztahů, neumí spolu mluvit, rozcházejí se kvůli malichernostem, vstupují do manželství a hypoték, aniž by se pořádně znali. A milovali. A respektovali. A chtěli si rozumnět. Tvůrci to do nás perou, poukazují na neúčelnost institucí, na děsivě pochroumané vztahy, na sociálně-politické problémy současného Ruska. Lhostejnost vztahů podporuje i zimní počasí. Brzy pochopíme, že odcizení se předává z generace na generaci, že společnost je nesmírně konzumní, že dospělé zajímá zejména uspokojování vlastních materiálních a sexuálních potřeb. Zvjagincev se doslova vyžívá v dlouhých statických záběrech, přesto diváka drží v napětí a donutí ho sakra přemýšlet nad tím, co právě sleduje. (08.02.2018)

Nelyubov je ruským snímkem, který jsem měl v seznamu již delší dobu. Ale až teď se mi to konečně podařilo zhlédnout. A to čekání se rozhodně vyplatilo. Veškerá varování o kterých se lze zde dočíst varující před pomalým tempem jsou zbytečná. Film zaujme již od začátku a vyplivne vás až na konci. A přes to budete mít snímek v hlavě ještě dlouho. Dokonalá kritika dnešní konzumní společnosti (a nejen té ruské), která je značně depresivní a přesto přesná. Precizní režie, přesní herci a nádherné obrazy. Prostě dokonalá sonda do dysfunkční rodiny, kde má každý na prvním místě především své „ego“. Jistě tento snímek nebude úplně pro každého, ale rozhodně má co říci a je to nádherně natočeno. 9/10. (29.03.2021)

Zvjagincev je momentálně nejopěvovanějším ruským filmařem a dalo by se vlastně říci, že i předním evropským tvůrcem. Jeho filmy tradičně naplňují sekce předních filmových festivalů a získávají ta nejvýznamnější filmová ocenění. Zvjagincev podává skrze své filmy často velmi nekompromisní a nepříjemnou sondu do ruské společnosti a jinak tomu není ani v případě Nemilovaných. Zde se dotýká témat jako neefektivnost státních složek, problémy tradiční rodiny v dnešním světě z pohledu tradičního náboženství nebo například podsouvané téma závislosti na mobilních telefonech (respektive sociálních sítích). Což o to, témata jsou to velice zajímavá a zpracování je na vynikající úrovni, především kameru musím pochválit. Jenže Zvjagincevovo tempo všem nutně nemusí sednout. Precizní dlouhé záběry, zajímavé kamerové průhledy a velmi pozvolné tempo. Takže záleží, jak Vám v daném rozpoložení sedne jeho styl. Mně tentokrát nesedl, to ale neznamená, že by se jednalo o průměrný film. Ba naopak. (03.03.2018)