Nemilovaní

Obrovský kus úspěchu tohoto filmu dělá hudba, je podobná Puškinovým básním, na povrchu jednoduchá a něžná, uvnitř sálající spalujícím žárem emocí. Skvěle napsáno, zahráno i zrežírováno. A ten dlouhý záběr z okna rekonstruovaného bytu hned tak nevytěsním, filmařské blaho. Snímku se podařilo zkombinovat ruské a francouzské pojetí naprosto úžasným způsobem, klenutá ruská stavba příběhu spolu s vypravěčským umem francouzských filmařů, dokonalý vizuál a sonda do současné ruské společnosti, to vše tvoří kompaktní celek, který je možno pouze obdivovat. (26.09.2020)

Andrej Zvjagincev to zřejmě po Leviatanu v Rusku ustál a může točit další filmy. Nicméně nelenil a opět si zvolil hodně náročné téma - rodiče, kteří ignorují svého syna a tak následuje tragédie. Fascinovala mě ta sebestřednost, ignorace, deprese, zmar a smutek okolí. Natočeno to bylo neskutečně kvalitně. Znát to bylo především na záběrech z ruského panelákova, který konečně vypadal trošku lépe, než jen panelákov. Ty jsou totiž snad v každém ruském filmu hlavní základnou filmové scénografie. K páté hvězdě jsem nedokázal pochopit tu lidskou aroganci, která v nás občas raší. Bylo mi z toho odporně. Navíc Nemilovaní jsou hodně pomalou filmařinou a tak se na ní musíte zatraceně připravit. O zážitek pak jistě neujdete. (23.10.2020)

Čakal som oveľa viac. Film je síce o chlapcovi, ten sa tam skoro celý čas ale ani neukáže. Je to skôr o tom, akí dementní rodičia môžu byť a že nie každý by mal mať právo na dieťa. Myšlienka je dobrá, ale mala viac diváka zasiahnuť, malo tam prísť k väčšiemu zlomu alebo tragédii. Film má svoju ruskú atmosféru, chlad vonku i vo vzťahoch, chýbalo mi tu podstatne viac emócií. (22.01.2018)

Odcizení až na dřeň. Film, ze kterého můžete lehko zešílet. Tolik deprese, úzkosti a chladu jsem na tak malém prostoru sotva kdy zažil. Žádná z dospělých postav není sympatická. Všechny jsou více či méně odporné. Za důležité považuju zdůraznění sociálních sítí. Scény, kdy rodiče místo trávení času s malým synem radši scrollují facebookem, případně řeší svoje osobní touhy a absurdní spory, byly snad odpornější než nechutně naturalistická scéna z márnice. Zatímco Zvjagincevův předchozí snímek Leviatan vypovídá hlavně o šílených poměrech v současném Rusku, Nemilovaní jsou dle mého názoru univerzálnější a mohly by se odehrávat kdekoliv na světě. (11.04.2018)

Takto si tu žije kopec ľudí. Náhrada za ozajstný život výmenou za ten zaujímavejší v mobiloch. Tam je všetko rýchle, meniace sa a tým aj vizuálne, aj preklikávajúco virtuálne vzrušivé. Stačí sa pozrieť, čo robia ľudia na zastávkach, v kaviarňach, v hromadnej doprave najradšej: čumia a ťukajú do displejov. Život bez nich preto mnohým pripadá nevzrušivý a nudný. Pekelne dlhá je i doba tehotenstva, tobôž v prípade neplánovaného. A kto sa má tak dlho, sústavne a starostlivo starať o ten nesamostatný vrieskajúci uzlíček? Keď trochu podrastie, hádam sa postará aj sám. Už aby vyrástol a mohol ísť na intrák. Veď rodičia sú stále mladí a chcú si ešte čosi užiť. Či vo vzťahu, v práci alebo voľnom čase. Multi doba prináša multi riešenia. Vzťahy sa rozpadajú, rozpadnuté sa nanovo spájajú. A deti? Niekedy si idú jednoducho svoje. Ak majú pocit, že rodiča ich majú na háku. No náprava sa nekoná. Je neskoro. Atomizovaná rodina sa ešte viac odcudzuje za stále novými múrmi nekomunikácie, odcudzenia, hádzania viny na druhého a smiešnej márnomyseľnosti užívania si výlučne vlastných radostí. Rovnako mužskej ako aj ženskej. Bez potreby toho druhého. Ale čo tak reštart? Povedzme, náhradný potomok. Toho je možné, ak to ešte ide, odložiť do ohrádky, nech si tam vrieska. Aby z neho mohol vyrásť pokračovateľ opakovaných výchovných zlyhaní a ignorácie. Zvjagincev v dlhých uhrančivých záberoch lužného zimného lesa, sídliska, periférie Moskvy, priestoroch opustenej budovy, totálne zabordelovanej márnice či smutné odťažitých panelákových bytov podtrhuje hlavné myšlienky zase na výbornú. Hoci tentoraz trochu viac polopate. (02.05.2021)