Parazit

Kličová událost košického Art Film Festu samozřejmě z fleku vyprodala největší sál festivalu. Já si trošku připadal jak na csfd projekci, vedle mě freddy, za mnou pan hnědý, před hajzlem seznamení s dalším csfd drakem. Joon-ho Bong je master, protože dokáže míchat žánry, které by leckoho ani nenapadlo hodnit do jedný míchačky, co začíná jako komedie, pokračuje jako sociální drama a končí thrillově. Scénář originálnější než multikino v iglů, nuda vyfakovaná daleko od filmu, nebyl záběr, kdybych si zívnul. Režie působí naprosto sebejistě a výborně pomáhá s vyprávěním i s prolínajícímy žánry. Joon-ho Bong si prostě hraje se žánry, s dějem, s postavama a mě ty jeho hrátky přišly filmově neskutečně fresh. Jihokorejský den na košickém arťáku se vydařil na výbornou. (21.06.2019)

║Rozpočet $11,8milióna║Tržby USA $22,344,943║Tržby Celosvetovo $126,785,969▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Čierna komédia ako hrom. Kórea vládne, ohľadom zaseknutia do živého fakt nemajú konkurenciu. Zvrátené až na kosť. Dejovo prešpikované. /80%/ (31.12.2019)

Jihokorejci filmem Parazit překrucují lidské emoce, vytváří náměty, které jsou stejně absurdní a obskurní, jako když Rammstein zpívali o člověku z Rakouska, který unesl Nataschu Kampusch a držel ji ve sklepě přes deset let. Navíc to dělají s nebezpečně černým humorem, který vlastně ani nevím, jestli je vtipný, protože na něj spíš zírám, než abych se smál. V rámci filmografie ale jedinečný skvost, který jednoznačně nemá obdoby. (05.02.2020)

Geniální sociální sonda do společnosti. Skvěle napsaný scénář, prolínání žánrů nikdy nevypadalo jednodušeji, výsledkem je opravdu mistrovské dílo, které jde až na kost. Jedná se sice o sondu do korejské společnosti ale tato sonda je aplikovatelná globálně. [Kino Světozor - Šary Vary | Oficiální ozvěny 54. MFF KV] (15.07.2019)

Parazit je v nakládání s populárními žánry záludnější než krimi Pečeť vraha, monster horor Mutant či postapokalyptické sci-fi Ledová archa. Jeho vyprávění není semknuté konvencemi jednoho žánru, které by Bong modifikoval či odmítal naplnit. Proměňuje se čistě na základě toho, jak postavy pohlížejí a reagují na určité situace. Ani zlo oproti běžným žánrovým filmům není koncentrováno do konkrétního monstra či padoucha, ale projevuje se v činech, k nimž se hrdinové uchylují ve snaze získat a udržet si určitý společenský status. Skutečným antagonistou je vykořisťovatelský kapitalismus. Ve filmu jde o neviditelnou sílu, která v lidech posiluje touhu žít životy někoho jiného. ___ Veškerý děj se odvíjí od konkrétní sociální reality a vztahů mez příslušníky jednotlivých vrstev společnosti, jež se snaží přechytračit systém nebo uhájit dosaženou pozici. Ani jednoho ovšem kvůli nastaveným pravidlům není možné dosáhnout férově. Postup do vyššího patra vyžaduje sebezapření a překročení mnoha hranic. Jejich nerespektování a porušování je dominantní formální strategií i ústřední metaforou filmu. Bohatí žijí díky tvrdé práci, krvi a potu chudých, chudí v zájmu přežití parazitují na těch, kdo živoří v ještě větší bídě. Navzájem se potřebují a nenávidí zároveň. Prostorem jasně vymezených hranic, jejichž překračování bude mít neblahé důsledky, je rozlehlý moderní dům, představující pro hrdiny zvenčí vysněný prostor. Již jeho situování na kopec kontrastuje se skromným příbytkem ústřední čtveřice, krčícím se pod úrovní ulice. Klaustrofobně stísněné interiéry sice přispívají k tomu, že nemajetná rodina drží víc při sobě, ale nabízejí nesrovnatelně méně komfortu než rozlehlé pokoje vily, jejíž obyvatelé jsou si prostorově i citově vzdálenější. ___ Přestože má Parazit po většinu času blízko k frašce, v závěru většinu aktérů vnímáme spíše jako tragické oběti sociální stratifikace a ekonomické nespravedlnosti. Úspěchy hrdinů už nepřinášejí komickou katarzi, ale váhání, zda lze popření vlastní individuality ospravedlnit snahou o udržení místa v systému. Pobavení střídají obavy, soucit a pocit bezpráví. Bong toho dosahuje proměnou rytmu vyprávění a obratnými změnami perspektivy, přesměrovávajícími naše sympatie. Tóny příběhů jednotlivých postav jsou v závěru natolik neslučitelné, že nastává zlom a namísto pouhé hry na dobývání Divokého západu nastává opravdové a krvavé prolomení hranic mezi fikcí a realitou, civilizací a divočinou. Nejde jen o střet různých tříd a způsobů vztahování se ke světu, ale také o setkání hororu, černé komedie a melodramatu. Suverénnost, s jakou Bong zdánlivě nespojitelné elementy spojuje do konstantně zábavného celku, v němž je každý střih a pohyb kamery propočítaný s hitchcockovskou precizností, nabízí nejpřesvědčivější argument proti pochybám, zda si podobně „divácký“ film zasloužil Zlatou palmu z Cannes. 90% Zajímavé komentáře: Triple H, Martrix, montongery, BOURQUE (15.01.2021)