Kult hákového kříže

Nenávist je přítěž. Derek je inteligentní mladý muž, na prsou nosí vytetovaný hákový kříž a fašistickým ideologiím skutečně věří. Je skinhead. V komunitě má obří respekt a úctu. Černí překupníci drog mu zabili otce, je posedlý nenávistí a jeho bratr jde v jeho šlépějích. Jenže se zjevným potěšením jednoho večera zabije černé zloděje. Shodou okolností si odkroutí jen tři roky. Spřátelí se s černošským klukem z prádelny a jeho holá hlava „přijde k rozumu“. Po návratu z vězení ale jeho proměnu nehodlají jeho stoupenci, stejně jako jeho mladší bratr, akceptovat. Nákaza rasismem žije dál, mnohdy je ovšem demonstrována polopaticky. Sice nám tohle drama předloží i (četně citovanou) mrazivou scénu s obrubníkem, pořád ale jde o snímek do jisté míry korektní. Tvůrci tak hlavně tlačí na fakt, že se člověk, který vnesl násilí do vlastní rodiny, ji snaží nově před ním uchránit. V černobílých reminiscencích se divák dozvídá, jaké chvilky si Derek ve vězení prožil. Hlavní devízou filmu je obsazení Edwarda Nortona do ústřední role. Jeho proměnu ve spořádaného občana mu uvěříte, stejně jako ztvárnění dramatických poloh a vypjatých situací. Ve své době nedoceněný snímek, jehož poselství bude platné i za několik let. Publikum má holt rádo čitelná dramata, tak to tak berme. Ač ty chyby a chybky vidím, i já se chytnul. (03.04.2006)

Edward Norton ve svém pravděpodobně nejlepším dramatickém výkonu. Jeho postupný přerod jsem sledoval téměř s pusou dokořán, Furlong pak mile překvapil. V tomto snímku je dále ze začátku jedna z nejnechutnějších scén (rozhodně pro člověka s barvitou fantazií), kterých jsem byl v poslední době svědkem. (12.08.2008)

Filmů na podobné téma zatím moc nevzniklo, tenhle začíná jako depresivní psychologické drama „evropského“ střihu, ale až příliš brzy se z něj vyklube jenom další moralizující „rodinný“ filmeček plný amerického patosu a na efekt sázejících zpomalených záběrů. Rušivě působily neustále přeskoky z barevného obrazu (současnost) na černobílý (minulost). Osobně bych dal přednost černobílé pro obě časová období. Kult hákového kříže obsahuje a nijak neskrývá několik výchovných prvků a ponaučení, například: „minulosti neutečeš“ a „rasismus, nacizmus a vůbec upřednostňování bílé rasy je hnus“. Což sice je chvalitebné, ale skutečně potřebujeme, aby nám to někdo podobným způsobem vtloukal do hlavy? Nebyla by větší uměřenost efektivnější? Zatímco k filmu výhrady mít lze, k výkonu Nortona nikoliv. Když jako Derek surově zabije dva černochy a následně se s vítězoslavným úsměvem nechá zatknou policií, věřil jsem mu to. Když o tři roky později rozhlašuje, že s Bílou ligou už nechce nic mít, věřil jsem mu to taky. Dokonalý chameleon. Film 60% + Edward Norton 20% = 80% Zajímavé komentáře: ScreamJay, JohnnyD, Pedro, Zombo, Merggie, Aluska88 (25.05.2005)

Ze začátku jsem se toho bál, ovšem po chvíli mě Kult hákového kříže pohltil a už nepustil. Člověk by řekl, že do podobných témat toho nejtvrdšího zrna je hodně těžké proniknout, ale v 90kách to zkrátka šlo a Edward Norton divákům připavil syrové drama o nesnášenlivosti, pokrytectví a zároveň děsivých reálií...ovšem je tu naděje, naděje, za kterou se musí tvrdě zaplatit, ovšem existuje a dodává filmu alespoň trošku optimismu. To je American History X, jeden z mnoha mezníků 90kové kinematografie...98% (16.09.2014)

Minulost každého jednou dostihne, dříve nebo později. I když se pokouší zapomenout, snaží se před tím utéct. Význam slova demokracie je každému zřejmý, otevřeně a svobodně vyslovit svůj názor. Třeba takový, který je už dost na hraně, ale většina stáda (poslušných ovcí) se ho bojí byť jen vyslovit nahlas. Potom stačí pouze využít situace a nekoordinovanou skupinu hulákajících, agresivních nácků sjednotit do šiků a vytvořit početnou, sílící organizaci, která narůstá každým dnem. Už to není jen něco co se dá bezmyšlenkovitě smést ze stolu na nejvyšších postech a pronést „tohle nás nepálí,“ ale oni tak činí. Obyčejný občan je pro NĚ jen bezvýznamná nicka, nehodna jejich pozornosti. Bílá Síla proto nastoluje řád(můžete protestovat, ale to je asi tak všechno). I s určitým patosem a neodmyslitelným moralizováním je tento film každopádně tím, jenž vybočuje z řady. A teď mě žeňte na pranýř. -:) (28.01.2010)