Kult hákového kříže

Strhující brutalita všedních dnů ruku v ruce s ideály a ideologiemi pohnuté společnosti. Když jsem Kult hákového kříže viděl poprvé, nedokázal sem si představit jak by herec, který je taky jen člověkem zvládl tak emotivní projev jakým se prezentuje Edward Norton. Ztráta někoho blízkého dokáže v srdci vyvolat zármutek a nebo nenávist, takovou jenž se záběr od záběru stupňuje a dává tak prostor pro nástup nacistických ideálů o nadřazenosti rasy. Ovšem až konfontace tváří v tvář s realitou všedních dnů, až když se na rukou najednou objeví krev, pak teprve tehdy lidské vědomí zjistí, jak moc se nechalo zlákat na nesprávnou stranu mince. Když Edova postava zabije dva černošské mladíky a dostane se do vězení, kde stejně jako v jeho světě se dělí vše na bílé a ty ostatní zjistí, že zlo nepředstavuje barva pleti, ale člověk jenž se pod tou kůží skrývá. A když se jeho jediným stoupencem stane černošský kluk, uzná jeho já, že se mýlilo. Možná o to větší šok pro něj je, že za dobu jeho pobytu ve vězení na stejnou temnou stranu vstoupil i jeho mladší brácha. Film ať už vznikal jakkoliv, ať byly v zákulisí spory či nebyly tvoří špičku emotivního ledovce. Nehraje si na přeumělkované dílo a surově servíruje každou situaci, jako by jí někdo zachytil kamerou života. Oscarová nominace pro Nortona tak byla zcela oprávněná. A závěr emotivního příběhu? Ten si budete ještě dlouho pamatovat a teprve pak zjistíte, kam to vlastně naše společnost kráčí. 5 hvězdiček dávám zcela po zásluze. (02.08.2004)

Edward Norton ve svém pravděpodobně nejlepším dramatickém výkonu. Jeho postupný přerod jsem sledoval téměř s pusou dokořán, Furlong pak mile překvapil. V tomto snímku je dále ze začátku jedna z nejnechutnějších scén (rozhodně pro člověka s barvitou fantazií), kterých jsem byl v poslední době svědkem. (12.08.2008)

Ze začátku jsem se toho bál, ovšem po chvíli mě Kult hákového kříže pohltil a už nepustil. Člověk by řekl, že do podobných témat toho nejtvrdšího zrna je hodně těžké proniknout, ale v 90kách to zkrátka šlo a Edward Norton divákům připavil syrové drama o nesnášenlivosti, pokrytectví a zároveň děsivých reálií...ovšem je tu naděje, naděje, za kterou se musí tvrdě zaplatit, ovšem existuje a dodává filmu alespoň trošku optimismu. To je American History X, jeden z mnoha mezníků 90kové kinematografie...98% (16.09.2014)

Nortonův magnum opus a Kayovo dílo, které změnilo moje vnímání na film jako takový a doplnilo další díl kinematografické skládanky. Dechberoucí ukázka toho, jak se lidé dokážou chovat jeden k druhému a ta největší myšlenka, jaká může ve filmu být. Ani to nedokážu pořádně slovy vysvětlit, ale jen málokterému filmu se podaří tak navodit atmosféru strachu, nadřazenosti a lidské zloby. A divím se, že v konzervativní Americe něco takového vůbec vzniklo. Autoři nám beze strachu servírují to nejbrutálnější, nejzkaženejší co může existovat a nenechávají nás vydechnout. Edwardova postupná proměna nám ale ukazuje, že občas může dobro zvítězit. Ale cena za předchozí činy musí být zaplacena vždy. Konec mně dohnal k slzám a musím říct, že si cením toho, že to neskončilo úplně tak, jak jsem si myslel. O to víc smutné a zlé to bylo. Film o tom, jak by to mohlo jednou dopadnout, jestli se nebudeme této rakovině bránit. Nádhera 10/10 (19.10.2008)

To už jsem úplně zapomněla, jak je tenhle film nezáživný. Když už daný žánr, tak The Believer. Protože co s filmem, který třeba sem tam má nějakou zajímavou střihovou skladbu, ale naváže na to detailem brečící dívčí tváře a západu slunce na pláži, ve slowmo a ještě podkresleno dojemnou hudbou? (03.03.2013)