Roma

A zase ten Netflix, který v tomto případě dokazuje, že nehraje jenom na komerčně úspěšné tituly, ale s radostí realizuje sny režisérům, kteří si to prostě zaslouží. To, že Alfonso Cuarón je jeden z největších režisérů dekády, o tom není třeba dvakrát dlouze diskutovat. Roma, jak už kdekdo řekl, je jeho nejosobnější projekt a jeví se to hlavně tím, že 135 minut utíká velice pomalu, potichu, podle mě chvílemi lehce nezáživně...ale jelikož je vše tak obrazově geniální a odkazuje na nejlepší filmaře minulého století, nelze jeho film přejít bez povšimnutí. (31.12.2018)

Pro mne osobně byla filmová událost roku polská Studená válka, ale Roma je hned těsně v závěsu, rovněž absolutně dokonalá forma, jen příběh je tu, alespoň ze začátku, až moc upozaděn... Ovšem ta nádherná kamera, téměř až uhrančivý vizuální vjem, naprostá filmovost, bytostné filmové vnímání, vyprávění prostřednictvím obrazu, to je tu dotaženo k dokonalosti... S odkazem na naši nejslavnější éru kinematografie by se dal Cuarónův styl pojmenovat jako mexická nová vlna, jde tu vysledovat řadu paralel a vzájemných styčných bodů, obecně má v sobě Roma hodně z Federica Felliniho či třeba Bély Tarra, ale i již v úvodu zmíněného Pawla Pawlikowskiho... (10.01.2019)

Jedna mexická rodina a dvě služky tvoří osazenstvo tohoto filmu zasazeného do let 1970 a 1971. V jeho samém centru stojí služebná Cleo, o ostatních postavách se toho vlastně dozvíme jen tolik, kolik je třeba pro její příběh. Bohužel jsou pro mne mexické dějiny španělskou vesnicí, takže netuším, co to tam figuruje za ozbrojené střety, ani jak velký hajzl vlastně byl mladík Fermín. Lubezki neměl čas, ale Cuarón si výborně poradil i bez přítomnosti svého dvorního kameramana (i když s ním by film byl nepochybně ještě lepší), zkrátka je to režisér, jehož filmy se vyplatí sledovat. (22.12.2018)

Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. Mexický držitel dvou Oscarů tentokrát nevytvořil svět, resp. rekonstrukci světa, aby prozkoumával dopad jeho zákonitostí na životy postav. Neslouží mu jako dějiště vzrušujícího dobrodružství plného napětí. Nepředvádí (se), pozoruje. Deset let připravovaný, 108 dní natáčený film je současně zcela původní, hluboce osobní projekt, nekompromisně naplňující vizi svého tvůrce. Pokračování zde. 100% (16.12.2018)

Dlouho si nepamatuji, že bych od premiéry filmu slyšel ze všech stran takové neutuchající ódy. Zákonitě jsem tak očekával něco velkého a výjimečného, zvlášť když je autorem Alfonso Cuarón, jehož Potomci lidí jsou pro mě osobně jedním z nejlepších filmů historie. Roma tak zcela logicky zůstala poněkud za očekáváním, ač nemůžu říct, že by pro mě byla tak velkým zklamáním, jako pro řadu lidí okolo mě. Cuarón nevypráví příběh, naopak se snaží zachytit životní okamžiky a momenty a za pomoci několika pojících linek dává dohromady dílo, které je především o pocitech a emocích. Je cítit, jak moc osobním snímkem Roma pro Cuaróna je. V mnoha scénách díky tomu dokáže zachytit vše, co zachytit jde, jindy ho naopak citová zainteresovanost trochu podráží a dělá z Romy větší bizar art, než by se asi slušelo. V několika momentech jsem se i docela nudil, jindy jsem byl naopak stržen vizuální obratností a Cuarónovou schopností manipulace s předkamerovým prostorem. Událostí roku pro mě Roma rozhodně není, výjimečným filmem ale bezpochyby je a bude. 7/10 (29.01.2019)