Sebevražedný oddíl

Rozmetat divácké očekávání v prvním aktu je vždycky fajn (viz loňský Lov), ale ruku v ruce s tím jde jasně nastavený směr, kdy divák už nemůže věřit nikomu a ničemu. A protože Gunn nechce vyprávět, ale jen podvratně přetvářet, stane se z filmu postupem času trochu nuda (ve smyslu "jakmile tu má někdo proslov, je úplně jasné, co bude za 'překvapivý' moment následovat"), v níž nový Sebevražedný oddíl většinu postav úmyslně nemůže mít rád, když mu slouží jen pro izolované fórky. A to je škoda. Vesměs film ale šlape dobře. Gunn si umí pohlídat tempo a čas od času nabídne opravdu skvělý moment. Jen bych to s tím nadšením extra nepřeháněl. Rozhodně je to lepší než minule v profilaci samotné podstaty skupiny i celkovém tempu, ale příběh tu znovu neexistuje a emocionální momenty jsou často hrozně nezmotivované (viz "dojemné" sdílení citů v autobuse). Kdy to ale pro mě osobně nejvíc spadlo, to je finální třetina. Uznávám, že to není klasický generický digi bordel, ale furt se to vlastně extra nevymyká klasice, navíc s typickým neduhem superhrdinských filmů, kdy se ukáže, že je jedna postava tak silná, až vlastně mohla celou zápletku vyřešit hned v úvodu. Nemluvě o tom, jak je nakonec zbytečný Bloodsport (přičemž mohlo jít rovnou o Deadshota, protože se opravdu přepsalo jen jméno). Paradoxně je tak pro mě druhý Sebevražedný oddíl nakonec pocitově někde na úrovni "jedničky", přičemž tentokrát to na mě působilo jako slepenec cool kraťasů, kam se režisérovi povedlo ukecat partu hvězdných kamarádů, přičemž kvalita jednotlivých fórků je značně proměnlivá (ale možná je to ono pověstné "už jsem starej na tyhle srandy"). King Shark je ale výhra, o tom žádná. Takového kamaráda by chtěl každý. (11.08.2021)

Velký skok v rámci značky i při pozitivních očekáváních, ale stejně bych rád viděl ještě o schod sevřenější výsledek. Gunnovy hrátky se Strážci galaxie totiž baštím i s navijákem a když si z nabídky DC sám vybral sebranku podobných existencí, čekal jsem úplně nový směr, který převrátí tendence celého tamního vesmíru. Jenže při problematické kampani a nedostatečném oddělení se od nevydařeného prvního dílu se finančně nezadařilo. Samotný film ale baví, intenzivně pere do diváka jeden gag za druhým, někdy až tak moc, že se z krve, nadávek a vůbec těženého ratingu trochu motá hlava. Mezi kouzelným King Sharkem, do poslední vteřiny využitými cameo roličkami nebo ze řetězu utržené Harley, kterou scénář konečně pozvedá tam, kde už měla několik filmů být, je totiž i dost vtipů nedotažených, přehnaně pubertálních nebo (a to zamrzí nejvíc) z dálky viděných a kvůli tomu zdržujících. Rád leccos odpustím pro ten pocit, že takhle nějak by týmovky o zbloudilcích na odstřel měly vypadat, ale jen za cenu, že jsou to komedie víc než komiksovky a vyčnívají tak ve zcela specifickém směru, do kterého nikdy úplně nevkročím. 70% (24.08.2021)

The Suicide Squad je silnější film, než Suicide Squad. Sebevědomější, uvědomělejší a určitě lepší. Ale celkově v něm tu kulervoucí pecku nevidím. Pár ustřelených obličejů a roztržených těl to pro mě nedoručuje. Nemít žolíka v podobě Harley Quinn a Starro, tak má Gunn problém. Současné DC universum asi nebude tak úplně pro mě. (08.08.2021)

Gunn je hrozný hovado a nápadů má na rozdávání. Umí vykreslit srandovní postavičky, které nechá dvě hodiny dělat pravé opaky superhdinské etiky, aniž by to začalo být nudné. I když… tendenční je to zhruba od konce první třetiny až hanba a energický tvůrce plácá páté přes deváté. Dělá sice absolutní satiru na žánr či politické klima, ale nemá ji moc o co opřít - film má navzdory vtipným dějovým přesmyčkám dost rutinní a přímočarou výstavbu a poslušně následuje klasický emocionální vývoj dvou klíčových postav (Idrise Elby a hlavně Daniely Melchior, která je srdcem filmu a jasně nejzajímavějším charakterem, nejen díky impozantní vizáži představitelky); kritika USA moc novátorská není a téma odepsaných looserů, kteří si přece zaslouží trochu lásky, mizí ve změti bujarého kosení, požírání a rozčtvrcování, kde většina katů prostě nemá uchopitelné charaktery. Možná ještě King Shark (opět díky vztahu s postavou Melchior), jenž ale slouží jednoduchému situačnímu humoru, do něhož se drolí i celek. Akční scény jsou navíc dost odfláklé, také mají čistě parodický účinek, i když kaiju hvězdice je super a má skvělé hororové vlastnosti. Je to parodie s dost bídnými pokusy o seriózní sdělení a emoce, navrch s nevyrovnaným humorem. Gunn chvíli pálí jednu petardu za druhou a tvoří roztomilé situace, ale následně se zastavuje na místě a své aktéry nikam neposouvá - Peacemaker jako by jen občas vykročil ze stínu (a potřebuje k tomu o dvě čísla menší tričko a bílé spodky) a Margot Robbie mě tu poprvé nebavila (respektive Harley). Přitom to není vůbec marné, několik “bože!” jsem z pozitivního údivu nad Gunnovou neurvalostí skrz úsměv procedil. 65 % (08.04.2023)

8,5/10. Warner se chytnul za hlavu a nechal u dalšího Sebevražedného oddílu Gunnovi naprostou kreativní volnost - díky čemuž máme letos po několika failech (zdravím F9) a zklamání (Black Widow, Mortal Kombat či Snake Eyes) konečně v kinech pořádný blockbuster! Nový Oddíl je esence komiksové šílenosti a ultimátní velkofilmové zábavy. Gunn nechává v šílené kadenci gagů, gejzírů krve a nápaditých akčních sekvencí pobíhat tlupu fantasticky napsaných a ještě lépe zahraných antihrdinů, kterým nezapomněl dát i pořádné srdíčko a vlastní mikro příběhy - alespoň většině. Mix několika žánrů je spleten takřka v dokonalé symbióze a já se nestačil divit... jak to všechno perfektně funguje i v postupné gradaci a napříč každou další vizuálně odlišnou kapitolou. Začátek je možná příliš hektický a zbytečně tlačí na sílu - a ano, některé postavy jsou bohužel upozaděny na úkor těch profláknutějších (s čímž je spojeno i nepochopitelné zbavování se postav s příslibem do budoucna)... ale to jsou jen drobečky výtek, které tahle týmovka v nekompromisní a šílené jízdě zanechala. Tohle je fakt lahůdka, kterou nelze odmítat. Jsem náramně spokojen! Jo a Polka Dot-Man a King Shark vládnou! (03.08.2021)