Sebevražedný oddíl

Tak to vyšlo. James Gunn se utrhl ze řetězu a servíruje brutální eRkové akce a hromadu bizarního humoru. Zatímco v druhých Strážcích Galaxie se zdálo, že se jeho styl možná pomalu vyčerpává, tady se mu podařilo využít mnohem drsnějšího a odvázanějšího materiálu, v němž si mohl dovolit v podstatě cokoli. Krev stříká všude kolem a snad každá z postav se dočká své stylově natočené akční scény. Film dvě a čtvrt hodiny baví, nenudí… a pak skončí. Temnější tóny, o které se (nejspíš) pokoušel Ayer, tu nemají prostor, osudovost je přebita přepáleností a kromě jedné anti-establishmentově laděné sekvenci je snímek oproštěn o jakýkoliv myšlenkový přesah. Pro mě je to nedostatek, ale většina diváků s tím nebude mít problém. Koho z nedávných blockbusterů urazila tupost Rychle a zběsile, rozháranost Black Widow či nevyhrocenost Expedice: Džungle, bude u Sebevražedného oddílu spokojen – kampaň slibovala vtipnou akční jízdu a přesně takový produkt se podařilo dodat. (02.09.2021)

8,5/10. Warner se chytnul za hlavu a nechal u dalšího Sebevražedného oddílu Gunnovi naprostou kreativní volnost - díky čemuž máme letos po několika failech (zdravím F9) a zklamání (Black Widow, Mortal Kombat či Snake Eyes) konečně v kinech pořádný blockbuster! Nový Oddíl je esence komiksové šílenosti a ultimátní velkofilmové zábavy. Gunn nechává v šílené kadenci gagů, gejzírů krve a nápaditých akčních sekvencí pobíhat tlupu fantasticky napsaných a ještě lépe zahraných antihrdinů, kterým nezapomněl dát i pořádné srdíčko a vlastní mikro příběhy - alespoň většině. Mix několika žánrů je spleten takřka v dokonalé symbióze a já se nestačil divit... jak to všechno perfektně funguje i v postupné gradaci a napříč každou další vizuálně odlišnou kapitolou. Začátek je možná příliš hektický a zbytečně tlačí na sílu - a ano, některé postavy jsou bohužel upozaděny na úkor těch profláknutějších (s čímž je spojeno i nepochopitelné zbavování se postav s příslibem do budoucna)... ale to jsou jen drobečky výtek, které tahle týmovka v nekompromisní a šílené jízdě zanechala. Tohle je fakt lahůdka, kterou nelze odmítat. Jsem náramně spokojen! Jo a Polka Dot-Man a King Shark vládnou! (03.08.2021)

„Pes? Ty si myslíš, že je to pes? Ktoré plemeno psa podľa teba TAKTO vyzerá?“ – „Neviem, v psoch sa nevyznám.“ Scenár síce obsahuje pár úžasných wtf momentov (nechajte sa prekvapiť) a typicky gunnovských nápadov (detto), ale inak ide o priemer. Čo z tohto filmu robí nadštandardnú záležitosť, to je jednak šialený kasting (fakt neviem, kto tu funguje najlepšie... asi všetci), jednak slušná akcia, jednak množstvo prekvapivo neprepálených trikov a, to najmä, osoba režiséra. James Gunn má dôležitú filmársku vlastnosť – úctu k postavám. Rád im dopraje nielen dôstojný začiatok, ale aj koniec. Piple sa s nimi tak dlho, kým nie je hotový. Čo rozhodne nie je žiadna samozrejmosť! Najviac to badať vo fantastickej scéne z dodávky pred diskotékou, kde ste zrazu viac namäkko, ako namäkko uvarené vajíčka. Podobných okamihov je tu viac, aj keď na môj vkus mohlo byť ešte viac. Preto ma nepríjemne zaskočilo, že sa piple s postavami a napokon ako keby mu začali byť ukradnuté, stali sa figúrkami na šachovnici a prakticky nereagujú na úmrtia svojich druhov v zbrani. Svojrázneho režiséra tentokrát nespútavali žiadne štúdiovo-producentské obmedzenia (aspoň to tak vyzerá) a tak si to naplno užil. V praxi to znamená nie ani tak to, že sa tu šťavnato nadáva, ale najmä to, že sa tu ešte šťavnatejšie umiera a to vrátane postáv, od ktorých to nečakáte. Česť Miltonovej pamiatke; konečne niekto docenil vedľajšie postavy, ktoré riskujú všetko napriek tomu, že nemajú žiadne superschopnosti (o to je ich odvaha obdivuhodnejšia). Trocha zamrzí, ako ku koncu tvorcovia pracovali s (inak parádnym) Peacemakerom. (20.08.2021)

Gunn je hrozný hovado a nápadů má na rozdávání. Umí vykreslit srandovní postavičky, které nechá dvě hodiny dělat pravé opaky superhdinské etiky, aniž by to začalo být nudné. I když… tendenční je to zhruba od konce první třetiny až hanba a energický tvůrce plácá páté přes deváté. Dělá sice absolutní satiru na žánr či politické klima, ale nemá ji moc o co opřít - film má navzdory vtipným dějovým přesmyčkám dost rutinní a přímočarou výstavbu a poslušně následuje klasický emocionální vývoj dvou klíčových postav (Idrise Elby a hlavně Daniely Melchior, která je srdcem filmu a jasně nejzajímavějším charakterem, nejen díky impozantní vizáži představitelky); kritika USA moc novátorská není a téma odepsaných looserů, kteří si přece zaslouží trochu lásky, mizí ve změti bujarého kosení, požírání a rozčtvrcování, kde většina katů prostě nemá uchopitelné charaktery. Možná ještě King Shark (opět díky vztahu s postavou Melchior), jenž ale slouží jednoduchému situačnímu humoru, do něhož se drolí i celek. Akční scény jsou navíc dost odfláklé, také mají čistě parodický účinek, i když kaiju hvězdice je super a má skvělé hororové vlastnosti. Je to parodie s dost bídnými pokusy o seriózní sdělení a emoce, navrch s nevyrovnaným humorem. Gunn chvíli pálí jednu petardu za druhou a tvoří roztomilé situace, ale následně se zastavuje na místě a své aktéry nikam neposouvá - Peacemaker jako by jen občas vykročil ze stínu (a potřebuje k tomu o dvě čísla menší tričko a bílé spodky) a Margot Robbie mě tu poprvé nebavila (respektive Harley). Přitom to není vůbec marné, několik “bože!” jsem z pozitivního údivu nad Gunnovou neurvalostí skrz úsměv procedil. 65 % (08.04.2023)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)