Střídavá péče

Jsem moc rád, že jsem tohle osobně nikdy nezažil. A troufnu si tvrdit, že už (snad) ani nezažiju. Vůbec si netroufnu odhadnout, jak bych v celé věci postupoval a tak jsem se mohl aspoň seznámit s dramatem, kterých je skoro všude na světě stále víc, než dost. Dramatem, ve kterých se dítě hodně často stává rukojmím, nebo prostředníkem a je někdy zhola nemožné z tohoto rozjetého vlaku vystoupit. A nebo možná je, ale za jakou cenu... Tahle výtečné psychologické sonda, které Vás stiskne jak svěrací kazajka, je toho víc, než zářným důkazem. (22.07.2018)

Tak tato festivalová jednohubka byla ve svém nitru dost velký masakr. Pochopí hlavně asi jedinci z rozvrácených rodin a vžití se do malého syna bude asi snadnější pro ty, kteří něco podobného zažili. Na příběh je nahlíženo z obou stran očima syna, který své pocity zahrál opravdu exceletně a k prožití nějakých emocí vám postačí opravdu dlouhé záběry na jeho těkající pohled po okolí, ze kterého přesně vyčtete, jak se cítí. Závěrečná scéna neskutečný nářez, u kterého jsem v kině fakt potřebovala kapesník a totálně mě dostal do kolen. (02.08.2019)

Od začátku nepříjemně stísněný film, neponechávající moc prostoru na pořádné nadechnutí. Odehrává se téměř výlučně v uzavřených prostorách (viz jen množství scén s otcem v autě), s kamerou blízko hercům. Postavy nemají možnost úniku. Vyprávění je hodně koncentrované i díky zaměření na několik málo dnů a pár událostí. S tím, jak příběh graduje, využívá Legrand stále více hororových stylistických prostředků (první mistrovskou lekcí ve vytváření napětí a strachu z toho, že se přihodí něco zlého, nabízí narozeninová oslava, další následuje) a již tak intenzivní drama se plíživě, ale s ohledem na charakterizaci postav poměrně přirozeně proměňuje v regulérní psychoteror, v jehož finále zapomenete, že máte dýchat. Film, který je sice krajně nepříjemný, ale stejně tak situace dětí rozcházejících se rodičů a obětí domácího násilí, kterou neuvěřitelně sugestivně a empaticky zprostředkovává. V rámci prevence podobných situací by jej mělo vidět a prožít co možná nejvíc lidí. 90% (11.07.2018)

Velká škoda, že poměrně netradiční a lákavý námět je pouhým dramatem, protože tam celý film ve vzduchu visí něco nepříjemného a divák doufá, že se to v závěru promění v Thriller, ale bohužel. Nemůžu říct, že bych se nudil, bylo zajímavé sledovat stupňující se konflit dvou rodičů, ovšem nemohl jsem fandit nikomu, protože otec byl hajzl a ženská mrcha a mrzelo mě, že se Francouzi neupustili z řetězů, ten konec si vyloženě o šokující finále říkal. Dobrý film, ale nechal mě emočně chladným. 65% (21.10.2018)

Film spíš edukativní nebo dokonce preventivní (jak píše Matty). Protože tuším (bohudík jen teoreticky), co všechno taková situace může obnášet, film mě ujistil ještě o něčem víc, že může být nebezpečná nejen pro dítě, ale i pro rodiče. Soudní rozhodnutí o střídavé péči ohrožuje všechny zúčastněné, všech tří generací. Antoine Besson si spletl cestu jen na jednom rozcestí. Místo, aby v této rodinné půtce přiznal porážku a distancoval se od ní, snažíí se do ní znovu proniknout a domoci se práv, která už dávno nemá. Ale ani zde, zde především, už nelze vstoupit do téže vody. - V mém mládí byly takové děti svěřovány do péče babiček, na ulici s deseti domy, byly takové babičky hned dvě. - A ještě jeden dotaz: Byla to vůbec střídavá péče? Vždyť si ho otec brával jen na víkend. (26.08.2020)