Děda, postrach rodiny

Robert De Niro po svých legendárních rolích ve filmech jako Špinavé ulice, Kmotr II, Taxikář, Lovec jelenů, Zuřící býk nebo Tenkrát v Americe dosáhl koncem 80. let menší krize kdy se chtěl po sérii vážných rolí zahrát v odlehčenějším filmu a v roce 1988 tak díky Půlnočnímu běhu odstartovala nová etapa De Nirových rolí kdy se ukázalo, že De Nirovi nedělají problém ani komediální role a od té doby tak De Niro bez problému střídá vážné a komediální role. Krom Půlnočního běhu si tak De Niro střihl komediální polohu i v Jebalo-fotrovské trilogii, Hvězdném prachu, Zpátky do ringu, Frajerech ve Vegas či Stážistovi. Už v roce 2017 se poté stihla natočit komedie Děda, postrach rodiny, která měla už ten samý rok dorazit do kin, háček byl ale v tom, že za filmem stála produkční společnost Weinstein Company a kvůli událostem s Harveym Weinsteinem šel Děda, postrach rodiny po vzoru amerického remakeu Nedotknutelných na nějakou dobu do trezoru a postupně se odkládal a odkládal až nakonec film dorazil až letos poté co byli po dlouhé době distribuční práva na film od Weinsteinů odkoupené. Stálo to čekání vlastně za to? Budeme k sobě upřímní: Ne! Režisér Tim Hill už předtím režíroval filmy jako Garfield 2, Alvin a Chipmunkové a Hop, tedy filmy, které sázeli na kombinaci digitálních živočichů a hraných herců. U všech těchto tří filmů poté platí, že jsou v rámci svého měřítka a především určené cílovky oukey (Alvin a Chipmunkové poté upřímně vyloženě fajn), Děda, postrach rodiny je ale vyloženým průšvihem, který nefunguje ani jako rodinná komedie a víceméně dokazuje, že De Nirův především dřívější čuch na role je tak trochu fuč. Už samotná zápletka je vycucaná z prstu, protože těžko uvěřit, že by v americkém rodinném domu nešlo udělat pokoje jak pro dědu De Nira tak pro jeho vnuka a zásadní konflikt je tak skutečně brutálně naroubovaný. Hill měl štěstí v tučném obsazení- Kromě De Nira je tu také Christopher Walken a tito dva staří herečtí bardové se tak poprvé od roku 1978 a Lovce jelenů opět společně střetávají v rámci jednoho filmu, Cheech Marin, který má své zlaté časy pravděpodobně za sebou ale pořád je velmi fajn, Jane Seymour či Uma Thurman. Do hlavní dětské role byl poté obsazen Oakes Fegley, který není herecké dřevo a v takovém Mém kamarádovi drakovi nebo Stehlíkovi ukázal, že má potenciál na to mít plodnou hereckou kariéru. A je tu také Rob Riggle, který je většinou minimálně alespoň vtipný. Veškerý herecký potenciál je zde ale utopen- Nikdo tu pořádně nemá co hrát a jedině na starých hereckých pardálech je alespoň trochu vidět, že si své role užívají. Ten film nemá nic- Nemá zajímavý postavy, průběh veškerého konfliktu mezi dědou a vnukem je vlastně o ničem a pořád se jede ve stejné smyčce, kdy se má divák především chechtat tomu, že někdo spadne, někdo vyletí do vzduchu nebo někomu spadnou kalhoty. Veškeré pokusy o nějaký humor bolí a nedokážu si představit, že by tohle reálně mohlo fungovat jako rodinný film- A vlastně už vůbec nechápu, proč by se měl líbit mladším divákům. Už díky prvním informacím zněl celý projekt strašně zvláštně, vše co se ale na plátně děje jen očekávání WTF kompilace zvyšuje několikanásobně a celá sekvence s vybíjenou na trampolíně je definitivní tečkou za nevkusnou podívanou ze které by doslova mohli krvácet oči. Překvapivě se alespoň v závěru podaří vyvolat nějaký emocionální závěr a De Niro opět dokazuje, že i vyloženě špatný film dokáže alespoň částečně táhnout, protože jde jednoduše pořád o herecké eso. Jenom si po konci filmu Děda, postrach rodiny člověk řekne jestli by se radši po vzoru Seana Conneryho, Gene Hackmana, Jacka Nicholsona nebo Daniela Day-Lewise neměl vydat směrem hereckého důchodu. De Niro by se měl sice pořád v následujících letech objevit v nových projektech velkých režisérů jako Ridley Scott či Martin Scorsese, reálně ale začínám mít strach, že by Děda, postrach rodiny nemusel být posledním projektem, který by na De Nirovu kariéru vrhal tak trochu špatné světlo. De Niro a Walken se bohužel po Lovci jelenů nesešli u lepšího filmu a tahle rutinní a chvílemi veskrze velmi bolestná podprůměrnost velmi rychle skončí v propadlišti dějin..... (18.09.2020) (méně) (více)