Hastrman

Na filmový režisérský debut herce a divadelního režiséra Ondry Havelky jsem byl moc zvědavý, protože minulý rok byl na tuzemské filmy tak špatný, že každý orginálější námět vítám jak ban na twitteru pro D. Trumpa. Hned na úvod chci předeslat, že románovou předlohu jsem nečetl a v tomto případě nevím zda je to plus nebo minus, protože.... . Od začátku jsem se nesoustředil toliko na děj, jeho dramatičnost a gradaci, ale na hlavní postavu hastrmana a jak se ukázalo v následné diskuzi po filmu s jednou milou bytostí, udělal jsem dobře. Karel Dobrý dělá ve filmu čest svému příjmení, které můžu s přehledem aplikovat i na jeho herecký výkon. Z postavy Hastrmana jsem cítil velký smutek, touhu po štěstí, po lásce, které mu udělem osudu nejsou dopřávány. No a kolem toho se mně natočil celý příběh. O nějaký ten řádek výš jsem zmínil "PROTOŽE" a k tomu se chci vrátit neb je to klíčová výtka k filmu, musím se přiznat, že jsem občas chování ostatních postav příliš nechápal u Katynky jsem si to ještě omlouval tím, že je to žena a ženy nechápu už od mého pobytu v porodnici a zřejmě to s tím nepochopením žen dotáhnu až do mého pobytu na Olšanech, ale proč se třeba pan farář zachoval v scéně vvrhání kamenem jak se zachoval to jsem vážně nepobral. Z filmu mně to prostě jasný nebylo. Oceňuji sázku na neokoukané tváře v hlavních rolí i když v případě Karla Dobrého je to sporné, ale jeho ostré rysy v obličeji mu chudákovi po většinou přisoudili role různých fašounů a hlavní role hastrmana je určitě super výběr. V případě Simonky Zmrzlý (výborná závěrečná scéna:-) ) se určitě jedná o krásnou ženu, ale z herecký stránky si nejsem zcela jist touto volbou. Ze záverečných titlků jsem vyčetl, že Simona sama zpívala, v tom případě mně pěvecký projev přišel lepší než herecký. Necítil jsem z postavy Katynky ani smutek, ani vášeň, ani lásku, tak jak bych potřeboval a ve společných scénách z Hastrmanem to výrazně ubralo na vzájemné chemii. Z vedlejšáku je best můj miláček Jirka Lábus u Lábusa už mám rád i jeho jméno a kdyby pořád nosil otáčecí modrý prsten, klaněl by se mu u Sauron. Kdo má rád kostýmní filmy pošmákne si, tenhle obor je ve flmu zvládnut na Lva, kamera Marka Diviše rovněž výtečná práce a nevtíravě vtipný dialogy jsou svěží (dialog hastrmana s farářem o knihách je za pět hvězd). Je to balanc na hraně 3-4*, ale za ty sexy zelené boty Ondry Havelky na projekci se nakonec přikloním ke čtyřce. (19.04.2018)

„Jste velkorysá. To já urážky neodpouštím.“ Havelkův filmový režijní debut nabízí baladický příběh z českého venkova s vlastní poetikou (navozovanou i jazykem, nádherným vizuálem a zvukovou stránkou). V některých ohledech mi vzdáleně připomínal Brabcovu Kytici (ne nutně i kvalitou). Hlavním tématem je pak pomalu se rozvíjející tragická romance mezi kráskou a zvířetem. A zatímco u Katynky si třeba nejste úplně jisti, co přesně cítí (jen flirt?), u „barona“ je ten vnitřní svár mezi predátorskou náturou a nečekaným citem zjevný. A obsazení jak Zmrzlé, tak hlavně Dobrého byl výborný tah (neumím si v jeho roli představit jiného herce). Film mě dlouho bavil, ale směrem ke konci začal být stále víc přitažený za vlasy a závěrečné cca 2 minuty byly už zcela mimo. Škoda, přesto mi to ještě na ty slabší 4* vychází. „Co skrývá její koketérie? Pouhý chtíč, jenž byl pouze mou zvířecí přirozeností? Nebo jsou její city natolik hluboké, že unesou tíhu poznání mé pravé tváře? Začínal jsem chápat, že běs, který mnou zmítal, byl strach, že ji ztratím.“ (10.03.2019)

Vtažen do osobité atmosféry hned v prvních minutách jsem si na velkém plátnu docela vychutnal tenhle tajemný romantický příběh s hastrmanem, proslulou toť postavu v českých končinách napříč všemi druhy a žánry v umění. Především oceňuju vizuální stránku filmu (kostýmy, výprava, kamerové záběry) a hudební složku z dílny Petra Wajsara (pěkné vstupy ve stylu lidového folkloru z dávných vesnic). Příběh místy lehce pokulhával, ale upoutal v rámci zápletky otázkou střetu s vírou (včetně několika zajímavých myšlenek, např. "musíme znát své nepřátele") a vykřeslením pověrčivého lidu na vsi. Všeumělu Ondřeju Havelkovi se ve svém filmovém režijním debutu povedlo vytvořit velice osobitý snímek, který v rámci žánru (fantazijní, mysteriózní až hororový poetický film) možná úplně nedosáhl kvality starších klasik jako Panna a netvor nebo Valerie a týden divů, ale v rámci současné domácí produkce nabídl jedinečný filmový zážitek. Ovšem musím se přidat k těm, kteří smysl krátkého epilogu na závěr s přenesením do současnosti (zbourání starých míst a vybudování panelového sídliště) příliš nepobrali. (70%) [Kino Úsmev, Košice] (28.09.2018)

A dnes si povíme tu, kterak nadržený vodník k dřevěné panně přišel. Havelka stvořil bizarní mix dobovky a crazy komedie, který je vším, jen ne dobrým filmem. Celý Hastrman vypadá, jako kdyby během jeho natáčení byli všichni na drogách. Řemeslná stránka je tristní (jděte už s těma záběrama z dronů a povlávajících roninů konečně někam - takhle filmový záběr prostě nevypadá) a děj si chvílemi nezadá třeba s takovými Snowboarďáky (Kotek, Mádl, baron i kněz - všichni mají stejnou motivaci). Český mainstream prostě zase stoupá ke hvězdám. 2/10 (05.05.2018)

Zmatená, tónově nevyvážená a toporná adaptace, kterou nad hladinou drží především výtvarná kamera. Urbanův lyrický styl ale Havelka nedokázal vůbec přeložit do filmové řeči, Hastrman je dílem prkenně divadelní, dílem upoceně televizní. Navíc absolutně postrádá tempo a knižní kapitoly ještě podporují dojem, že tenhle film polyká andělíčky a marně kope nohama. Kniha je výstřední, černohumornou, groteskní i hororovou meditací nad vztahem člověka a krajiny, hrou se šelmou v nás. Film je takové hodně prosušené žabí embryo, které se zmůže jen na úsměvně doslovné citace Kaspara Davida Friedricha a vyhrocené scény, které si koledují o umístění do hrníčku s popiskem GUILTY PLEASURE. (19.04.2018)