Kursk

Velmi solidně natočené drama o řetězové chemické reakci vedoucí k explozi v nechvalně proslulé ponorce Kursk. Následují chlapácká gesta a rozhodnutí, nespočet překážek, zoufalost a bezradnost manželek a celých rodin na souši, marné záchranné pokusy i jakási ruská bezohlednost k individuálnímu neštěstí. Thomas Vinterberg v tom má jasno: chrání svá námořní tajemství a chtějí se vyhnout národnímu ponížení. A jsou to prostě Rusové. Tahle chladná exkurze je řemeslně slušně uchopená, kupříkladu v zatopené části ponorky, ve které vznikla předlouhá sekvence v dusivém záběru, který zvládá navodit nepříjemné pocity. Posádka je pod vedením Matthiase Schoenaertse v šílených podmínkách tmy a ledové vody docela fajn, ač je jejich charakteristika bídná, dočkáme se nicméně historek o ledních medvědech i slušných hereckých výkonů. Tři až čtyři hvězdy!! (12.05.2019)

Stát se tohle americkým soudruhům, třeba s ponorkou Malývelkýroh, do pěti minut je na místě 20 letadlových lodí a 100 vytuněných záchranných sci-fi batyskafů plných odhodlaných altruistů, ochotných zemřít při spasení byť jediného krajanského otylého námořníka, ať už si to přeje, nebo ne. Ovšem ještě než všichni dorazí, vrhne se nějaký Bič Pjůkenen jen v trenkách a s červeným homoplovákem předpisovou šipkou do mínus dvoustupňových vln Beaufortova moře, zanoří se do sta metů, na jeden nádech vytahá celou posádku i s domácími mazlíčky a jako bonus zneškodní jaderný reaktor hrozící výbuchem a globální katastrofou. A pak o tom Špilberk natočí ještě více informačně pokřivený ultrapatetický velkofilm „podle skutečné události“ - Házlhofův seznam s Dvejnem Dz Kráčejícímsteroidem v hlavní roli. To soudruzi z Putinova politbyra jsou jinačí kabrňáci. Vláďa přece nebude kvůli pár zanedbatelným lidským zdrojům, najatých na murmanském pracáku těsně před ponorem narychlo svařené kupy šrotu z místní sběrny a perfektně za 10 minut proškolených rekvalifikační příručkou „Ponorkářem snadno a rychle“, přerušovat dovču, čili k záchranné operaci bohatě postačí prorezlý Nautilus z roku 1871, řízený senilním stoletým kapitánem Nemem. A kdyby to náhodou dědek nedal, tak „Jebať, nas mnogo!“. No, dopadlo to, jak to dopadlo, ovšem patetizace a demagogizace všech těch „kdovíjaktobylo“ momentů, jichž je v tomto případě nadpoloviční většina, se nechtěl ujmout ani Sojuzmultfilm ani Holý úd, protože by jim mohla vychladnout válka, a tak se toho chopil Benelux pod záštitou (slovní základ „zachcat“) NATO. Dostáváme tedy vodkou stmelenou partičku ňoumovitých nekompetentních amatérských gejfrendů na život a na zmrd, vedených hrdinným kapitánem Averinem, co jako jediný umí napočítat až do pěti, tahat za páky, najíst se příborem, psát a kdo ví, co ještě, jíž by nikdo střízlivý nesvěřil ani řízení volského potahu, natož jaderného vrakoviště. Partičku, které kdyby neblaflo torpédo, stejně by zjevně nevybrala nejbližší zatáčku a napálila to do nejbližšího, neméně bezradně během cvičení driftujícího křižníku Aurora, už jen ze zoufalství, aby se ti chudáci nemuseli vracet zpět do Murmansku ke svým obskurně odporným manželkám v čele s ultrazrůdnou Marfušou Averinovou. Každopádně to fabulační patetické fňukdrama o tom, že vypité a zrezivělé ruské loďstvo již dávno není hrozbou pro světový mír, ale spíše samo pro sebe, docela hezky odsejpá a šťastně končí, tudíž se mu dá leccos odpustit. (25.01.2019)

Předem upozorňuju na marigoldovo ponorkové dogma: ponorka = automaticky * plus. Protože podle všech ostatních kritérií natočil Thomas Vinterberg jen lehce nadprůměrnou žánrovou šablonu. Oslavu chlapáckého kamarádství kořeněnou sentimentem a dvojrozměrnými figurami. Z kodrcavého scénáře Roberta Rodata (mj. Zachraňte vojína Ryana) se snaží změnami formátu, veristickým snímáním a důrazem na bezeslovné detaily (chlapec jako němý svědek a svědomí) vykřesat něco víc. Jenže ono v tom filmu nic víc není. Skutečný případ je zdrcující a obešel by se i bez dramatizujících vycpávek. Takhle obstojí hlavně proto, že některé sekvence jsou chytlavé (podvodní hledání kyslíkových patron v jednom dusivém záběru) a Schoenaerts odvádí v hlavní roli slušnou práci podobně jako Firth ve vedlejší. Pomníček Kursku to je důstojný, ale nad hladinu film nepustí konflikt mezi hollywoodskou šablonou a snahou pojmout to jako civilní výpověď o tragédii běžných lidí. Výstupy zlomených matek pak mimoděk připomínají špatné divadlo. Škoda, ale ty roky v development hellu tomu nepomohly. (15.01.2019)

Od K-19 tady tak dobrý ponorkový film nebyl. Je to stoprocentně působivé tíživé drama... Obzvlášť v momentech, kdy dává námořníkům a jejich rodinám třeba jen malou naději na to, že všechno může přece jenom dobře dopadnout. A vy si to přejete s nimi. Nicméně asi každý divák ví, jak to ve skutečnosti bylo, a právě proto jsou ty scény tak silné. Přiznávám, že jsem od Kursku příliš nečekal, ale nakonec jsem v kině nehnutě seděl, trnul napětím a při závěrečných titulcích se cítil dost mizerně. Natočeno je to skvěle (režie a kamera využívají klaustrofobické prostředí na maximum a například výprava pro kyslík bude nezapomenutelná), hudba Alexandra Desplata zase nezklamala a pro mě neznámí herci - jištění esy typu Colina Firtha či Maxe von Sydow - podávají velmi uvěřitelné výkony. (18.01.2019)

Ten film je v podstatě hodně velký nepořádek a prospělo by, kdyby si líp určil nějaké těžiště a soustředil se na konkrétní aspekt události - takhle se musí přistoupit na to, že jde o celkem naivní žánrovku, která funguje spíš intuitivně než objektivně - ale jak je vidět podle hodnocení, podařilo se mi napojit se. Přestože jakékoliv rozebírání toho filmu vede k nalézání dalších a dalších nedostatků. 70 % a kam zaokrouhlím, je skoro nahodilé. (17.01.2019)